Jan Kaleta: Neveselý jen malinko poetický příběh z času rozvitého kapitalismu

Občas mi někteří moji přátelé pošlou nějaký svůj článek, který je třeba úplně jiný než jsou texty, které píši já. Se svolení svého kamaráda Honzy Kalety jsem se rozhodl v tomto vedrem zaplněném čase jeden z takovýchto článků zveřejnit na svém webu a facebooku

Občas mi někteří moji přátelé pošlou nějaký svůj článek, který je třeba úplně jiný než jsou texty, které píši já. Se svolení svého kamaráda Honzy Kalety jsem se rozhodl v tomto vedrem zaplněném čase jeden z takovýchto článků zveřejnit na svém webu a facebooku. Pokud se Vám bude líbit, určitě se vyjádřete. Honza bude mít radost.

Miloš Vystrčil

Jan Kaleta: Neveselý jen malinko poetický příběh z času rozvitého kapitalismu 

Upozornění: Osoby a děje tohoto příběhu jsou jen svým osobitým způsobem zpracovaným odrazem osob a dějů jiných. Všechny podobnosti s realitou mohou býti náhodné.

Pan Jan hodil do pojízdného košíku dvě láhve Metaxy a krůtí prsa. Normálně sice pil se svými kamarády rum nebo nanejvýš myslivce, ale dnes ho nalákala značná sleva, a tak ani nevnímal, že ty rumy by přece jen byly za tu cenu čtyři. Ale nekup to – 140 korun ušetříš na jednom kousku. A co -  ta druhá láhev bude jistě pěkným zpestřením posezení, které bude chystat za tři týdny na dodatečnou oslavu Věrčiných narozenin pro její filozoficko-čarodějnický babský spolek.  A Jan měl občas rád labužnické chutě a machrování s pěknou flaškou. Vždyť ta zlatavá tekutina je koncentrátem vůně jižních moří a slunka! On to přinejmenším Jirka už v pátek jistě ocení. Krůtí růžovoučké pěkně upravené maso se Janovi taky zalíbilo. Měl už na to domácí grilování naloženou krkovičku, kuřecí stejky a nachystanou směs mas určenou k pomletí na pljeskavicu. Na tu se zvláště těšil, měl rád dobrá doma mletá masa a teď myslel na svou variantu této jadranské dobrůtky. Už měl koupený i kaškaval, pařený balkánský sýr z ovčího mléka, to bude primovní nenápadné ochucení. Ještě přemýšlel, zda do směsi přidá oregano nebo rozmarýn. Asi s citem obojí, rozhodl se. Až roztopí pořádně oheň v novém železném GGG (gigantický gril golem) a položí něžně oválky pljeskavice na rozpálený kámen...to bude blaho!

Jan si ještě po dovolené nezvykl na dlouhé šichty na úřadě v tomhle letním vedru. Myslel už v jednom kuse na příjemný domácí závěr týdne. Snad nebude pršet a pěkně na tom našem dvorečku posedíme a pokecáme. Dnes mu zabylo hodně slabo a rozhodl se, že využije možnosti dřívějšího odchodu. Však to příští týden nadpracuje. Nenápadný chlad klimatizace obřího nákupního střediska ho ukolébal do příjemné otupělosti. Při placení u pokladny si sám pro sebe konstatoval – tyhle slevy, to je dost drahá záležitost....

Zase pocítil mdlou únavu. „Pane, nechcete si odpočinout?“ ozává se klidný hlas. Zaregistroval skupinku tří elegantně oblečených mladých mužů. Á – nabízejí tu masážní křesla... Jan už párkrát na několika místech ty masáže bzučícími koulemi pod textilií umístěných na různých fotelích vyzkoušel. A vždy si alespoň chvilku opravdu odpočinul. Bývalo to totiž obvykle po nějaké honičce na nákupech. Teď je taky rád, že si může sednout.  Hm, je to jen takový větší polštář bez křesla. Může se používat v různé výšce na záda na svém sedátku nebo rovnou na gauči. A je to skladné...jo, šikovné. „Posuneme kousek níže,“ posloužil mladý pán a jen tak mimochodem vypočítal několik výhod výrobku. „Ale je to drahé...“ přiznává po chvíli Janova mlčení a plynulého vrčení přístroje. „I když tohle je přece jen přijatelnější než ta drahá luxusní křesla za sto padesát tisíc...“ „Ty jsem viděl na veletrhu před čtyřmi roky, ale loni jsem už viděl jednodušší křeslo i za dvacet tisíc,“ namítá Jan. „No jasně, výrobci se snaží to zpřístupnit více lidem. Ale pro nás je i těchhle patnáct tisíc hodně,“ konstatuje nevzrušeným hlasem mladík. „Člověk by si sice měl občas tu masáž dopřát...,“ pokračuje nenuceně. „A víte, že jsem nikdy masáž na vlastním těle nezažil,“ přiznává Jan. „Není čas a laciné to taky není, že?“ přitakává ten mladý člověk a skoro s nezájmem v hlase dodává: „Na tomhle je dobré, že člověk nemusí nikam jezdit a dopřát si masáž doma v klidu kdykoliv.“ „No, je to šikovné a skladné, už jsem víckrát o něčem takovém uvažoval, jen se mi nehodil nějaký ten veliký  fotel. A i když nemám s páteří problémy, prevence je prevence. A masáž chodidel – to je prý taky hodně užitečné,“ uvažuje nahlas Jan. „Pro ty Němce to je něco jiného...pro ně to není žádný přepych. Ale pro nás je to pořád moc peněz,“ opakuje mladý elegán.

Jan se ještě pro jistotu zeptal: „Dá se to asi objednat přes internet?“ „Jasně,“ reagoval prodejce, „ještě vám poradím – tahle firma to má nejlevnější – kdybyste to objednával – tihle to prodávají jen za necelých deset tisíc, jiní to často předražují. Ukážu vám to na webu – vidíte tady je to. Stejný název – cena 9 990,- korun.“ „Slušný kluk, netlačí na pilu, nic nevnucuje. Nebo si mě odhadl, že si to stejně nemohu koupit,“ dumal Jan na odchodu. „Tak díky, nashle.“

„Ještě by tu byla jedna možnost, to byste ale musel mít přes padesát roků,“ prohodil na rozloučenou mladý švihák. „To už mám, dokonce docela dávno,“ překvapeně oznámil Jan. „Opravdu? To bych neřekl.“ „Protože jste ještě sám mladý, později to poznáte až moc dobře,“ poučoval Jan a pomyslel si pohrdavě – vám zobákům všichni nad čtyřicet splývají jako staří neužiteční blbci.

„Firma vyhrála na veletrhu v Brně s tímhle výrobkem cenu – 30 000 euro a rozhodla se ty peníze věnovat na slevy pro starší lidi. Když se to rozpočte, není to nic moc,“ nevzrušeným hlasem sděloval prodejce, „ale aspoň něco – mám tu na to losy.“ „Zkusit to můžu, ne?“ chytil se Jan té šance. „Jasně, ale jsou to jen malé slevy – třeba dvacetikoruny nebo stovka. Někdy pětistovka. Tu si můžete vybrat los a podle jeho čísla se podíváme do výherní listiny.“

„Číslo 893,“ přečetl Jan. Mladík listoval ve výherní klistině, Jan zvědavě nakukoval přes rameno. Ty vole – tam někde blízko je 5 000 Kč, vzrušeně ho sledoval. A opravdu – jeho tužka se zastavila na řádku – 893 – 5 000,- Kč. Volá kolegu, kroutí hlavou a šeptá: „...podívej...je to možné?“ Kolega mu radí: „Raději zavolej na firmu.“ „Asi jste si hoši mysleli, že si všechny výhry rozdělili vaši papaláši mezi sebou a svými známými, co?! A na vás nezbylo. Ale asi aby se neřeklo, něco nechali i pro lid. A já si svoji výhru nedám vzít,“ ladí se v duchu Jan bojovně. Chvilka napětí. Mladík telefonuje, ptá se, přitaká. „Hm, tak jo. Potvrdili mi to. Je to vaše. Zvláštní. Zatím jsme měli nejvyšší výhru pětistovku.“ „Takže si to můžu hned koupit s tou slevou?“ „Ano,“ připouští neochotně mladík a dodává, „to míváte často takové štěstí?“ „Ani ne, ale jednou to taky může přijít i na mne, ne...takže za kolik?“ „4 990 korun.“ „Berete kartu? Vlastně nevadí, tu je jistě někde bankomat.“ „Je,  o poschodí výš.“

A už si nese Jan pěkně zabalený masážní strojek do auta. Tak mi taky někdy může něco vyjít, usmívá se. Věrka bude stejně brblat, že je to zbytečný krám. Ale byla by škoda nevyužít takové šance. Spokojeně vyjíždí z podzemních garáží nákupního střediska a míří k domovu. Místo patnácti tisíc jen pět, to je dobré. Deset táců bych nedal, ujišťuje se. Až na výpadovce k domovu začíná dumat. Měl jsem opravdu takové štěstí? Není to nějaká finta? No ale - vždyť jsem to viděl. A na té výherní listině bylo snad několik tisíc těch cen. A u ostatních čísel jsem zahlédl ty dvacetikoruny a padesátikoruny a desetikoruny. A  u mého čísla 893 bylo opravdu výjimečně tučně vytištěno 5 000,- Kč. Jak by mohli...?

Vlastně... v té tahací krabici mohli mít losy s třeba stejnými třemi čísly, u kterých bylo na listině vždy 5 000 tisíc... a překvapení s kolegou a volání pro ověření na firmu – to mohli sehrát! Á mám to. Trochu pozdě. Svině! Jak to šikovně nenuceně nenápadně nafilmovali. Ale třeba ne. Nebuď nedůvěřivý. A nakonec - vždyť těch pět tisíc není zas taková hromada peněz a zdraví máš jen jedno. Nicméně domů dojížděl už dosti zasmušilý.

Doma Jan rychle běžel k počítači...Naštěstí je doma ještě sám. A je to tu – cena 9 990 Kč. Ulevilo se mu. A tady dokonce těch patnáct tisíc! Vidíš. Hm – tu to někdo nabízí nové, téměř nepoužité za 3 800. Na nic nemají ti lidi trpělivost. Nakoupí a pak se toho hned zbavují. Ještě zkusím dál....

Tu je nějaká diskuse nad výrobkem...

Chcela som si kúpiť masážny polštař,dala som aj zálohu ale cestou domou som stretla svoju lekárku,ktorá povedala,že je to premrštená cena a kvalita výrobku nezodpovedá cene...

He – lekárka, taky si myslí, že rozumí všemu. Tihle lekári! Copak vidí pod kůži? A ty, babo, můžeš nanejvýš tak na to čumět „jak Slovák do hodin“. A tady je rozumný pán, ten ti to dal!

Já osobně mám tento přístroj už něco přes rok a přístroj funguje naprosto dokonale, bez závad. Doporučil mi to kolega, ten měl po roce a půl poruchu a tak reklamoval naprosto jednoduše, dostal nový přistroj. Jak říkám, je to spíš o lidech. Takže všem, co mají tento přístroj doma, gratuluji no a ti ostatní - když chcete hledat chyby, vždy nějaké najdete, nakonec myslím, že špatná reklama - taky reklama... Hezký den..

Tak vidíš, nedej se Jeníku otrávit. Tohle je taky dobré.

To co tu pisete jsou absolutni kraviny, pristroj mam uz pul roku a jako rodina si ho nemuzem vynachvalit a co se tyce reklamaci, zadny problem, soused co me to doporucil, tak jenom zavolal, a pristroj mu prijeli vymenit za novy a zadny problem v tom nebyl, by me zajimalo kde jste to kupovali..... Je to velmi solidni firma a muzu jenom doporucit. Josef

A ještě tady něco píšou...

Moje maminka naletěla a koupila za 9990,- a protože má po operaci páteře a řídnutí kostí lékař přímo nedoporučil jakékoli masáže (neodborné). Vždyt laik vlastně neví zda si více neublíží a navíc cena je nepřiměřeně vysoká. Prodejce peníze vrátil a smlouvu stornoval..

To by šlo......deset litrů – to bych nedal....jo – zase lekár -  „neodborné“ masáže nedoporučil – aby měli kámoši maséři kšefty – a ty jsou předražené! Čtyři stovky za hodinu – copak si to já vydělám!?!.........

Ale tohle...Áááá...

Pane Josefe jen se chci zeptat, zda-li, když máte přístroje se sousedem, vám nebyla podezřelá cena polštářku.? Mně nachytali s losováním - vyhrál jsem slevu 5000 Kč..Jindřich

Jak nachytali!?! Buď rád, že jsi vyhrál. Jindřichu jakýsi!

Co se tyka prodeje je proste vzdy na obchodnikovi zda ho proda za 5 nebo za 10 tisic. To je preci logicke ze se cena urcuje. Je to smluvni cena jako kdekoliv jinde. PS: V Kauflandu take sezenete zbozi s 50% slevou.. ;-) Karel

Máš pravdu Karle. Jasně.

Tak nevím, jak se k celé věci postavit - nejsou-li kladné příspěvky dílem prodejců. Taky jsem byl kontaktován, vyzkoušel jsem si polštářek, dostal slevu 5000, ale nekoupil. Následně jsem ale měl pocit, že má chronicky bolavá záda se alespoň na čas uvolnila. Takže co - koupit či nekoupit? Kam se podívám, většinou čtu jen příspěvky těch nespokojených.

Do prdele! Jan vztekle vypnul počítač. Proč nemohu jednou vyhrát sám?? Proč musím mít štěstí jen, když mé štěstí je tak pochybné. I ta malá množina výherců mu stačila. Odpolední radost se vytrácela rychle jak klesající šlehačka ze spreje z Tesca. Zasunul krabici hluboko pod postel. Doufal, že její nalezení bude nějakou dobu trvat. A nikomu to neřeknu. To by mi zase dali. Zvláště švagr by se s chutí zasmál. Jako tehdy při té příležitostné koupi kožené bundy od „italských přátel“. Nebyla špatná, ale raději jsem ji dal strejdovi varhaníkovi. A děcka by zas mamrala: „Tato, jsi na hlavu!?! Nemáš dost přístrojů na hubnutí, co jsou na půdě?“

Večer na něj padnul splín. Zasmušile mlčel. „Co se stalo, provedla jsem něco?“ ptala se Věrka. „Ale ne, co by bylo. Musím pořád jásat?“ odbyl ji Jan.

Ještě v posteli zíral do tmy a převracel se z boku na bok. Všechno ti lidi pokazí. Každou radost. Do řiti! .... Zase se obrátil a hleděl do otevřeného okna. No a co. Však strýc varhaník si taky tu bundu pochvaluje, že mu v ní na podzim při procházkách do lesa je pěkně teploučko. A na chodidla mohou být masáže fakt výborné – to je třeba, jsou tam jakési důležité body... A co z toho všeho mají všichni ti, co nikomu a ničemu nevěří. Nikomu a ničemu nenaletí – suchaři. Ničím se nenadchnou. Nic se jim nelíbí. Nad vším pochybují. Pořád melou o tom, že všichni jsou podvodníci a všechno je špatný – ó, jak je strašný ten svět. Zapšklíci! Nasrat. Raději mít otlučenou hubu a polámané kosti z alespoň chvilkových vzletů. A mít kolem sebe i kousek dál dost těch, s kterými se známe a máme se rádi, protože jsme riskli tu důvěru. Ti opatrní a rozumní se ani nerozumně zamilovat nemůžou. A vůbec...

I ty možná nelogické argumenty Jana uklidnily. Nasál s úsměvem oknem se dovnitř deroucí vůni letní noci a usnul s lehkou pýchou na svou nezřízenou pitomou důvěřivost k lidem a věcem.