Karel Šebek: FUJ!

Fuj, stokrát fuj, naše křehká demokracie je v ohrožení. Vstali noví Brettschneiderové, nakoupili foťáky, mobily a magneťáky, nahrávají a bonzují. A národ se baví. Vidí obnaženého poslance, jak tančí u tyče, slyší státního úředníka, jak osnuje předražení zakázek, doktora práv, který láduje do obálek s nápisem „půjčka za loajalitu“ nadlimitní hotovost, chvástavou přisprostlou blondýnu, které leží celý (její) svět u nohou. Nejnověji pak máme možnost se pokochat neveřejným alkoholovým dýchánkem Věcí veřejných, kde si rozkurážení vymítači politických dinosaurů neberou servítky ani vůči Hradu, Washingtonu a Moskvě. A to se prý, podle zasvěcených, máme ještě na co těšit. No nevím, podle mne zbývá už jen Brusel a Peking.

Fuj, stokrát fuj Michálkovi, Kočí a všem dalším bonzákům, kteří vyzradili státní tajemství jak se, ne všichni, jen někteří, správci věcí a statků veřejných chovají v situacích, kdy si myslí, že je nikdo nevidí.

Fuj, stokrát fuj nám samotným, že jsme podlehli dobře míněným radám profesora Janoucha a kroužkovali bez rozmyslu odzadu. Měli jsme si dát víc práce a kroužkovat podle sebe. Kdo nepřemýšlí před volbami, bude mít po volbách dost času toho litovat.

Kde se vzalo to přesvědčení, že politik je nutně něco jako bůh Janus, který má ne jednu, ale hned několik tváří? Jen ti opravdu dříve narození pamatují za socializmu obvyklou větu: „Takhle nemluv, děti to pak řeknou ve škole a budou nepříjemnosti…“ Toho už se bát nemusíme a popravdě řečeno neznám v současné době důvody, snad kromě lékařského, vojenského a průmyslového tajemství, které by nutily někoho nemluvit pravdu. Nejčastějším motivem lži a přetvářky v dnešní velmi svobodné společnosti pak zůstává odvěký pud a pokušení obstarání si neoprávněného majetkového prospěchu. Cinkáním klíčů v roce 1989 se jaksi neporušil genetický přenos celá desetiletí kultivované informace, že totiž „Kdo neokrádá stát, šidí vlastní rodinu“. S pádem cenzury jsme bezostyšně pokřivili Masarykovo „Nebát se a nekrást“ na novodobé „Nebát se nakrást“. Pohříchu to mnohým s drzým čelem bez restituovaného poplužního dvora vyšlo. Pravda a láska to má v demokracii proti lži a nenávisti těžší víc, než jsme si mysleli.

Ani to však není nic nového pod sluncem. „Boj s lidskou hloupostí je sice práce Sysifova, ale nesmí se v něm nikdy polevit, protože jinak hloupost začne vítězit.“ To jsou slova Karla Čapka. A přidám ještě něco ze skauta: „Junák je čistý v myšlení, slovech i skutcích.“ Klidně si to nahrajte, soudruzi, a dejte to médiím. Ať národ vidí, jak jsem blbej.

Karel Šebek, senátor

14. 5. 2011