Loučení

Často se říká, že některé věci u nás v Česku neumíme nebo zkrátka neděláme. Dlouholetý kapitán Dukly Jihlava Oldřich Bakus se rozhodl ukončit svoji profesionální kariéru a reakce Dukly a jejích fanoušků byla skvělá.

Často se říká, že některé věci u nás v Česku neumíme nebo zkrátka neděláme. Dlouholetý kapitán Dukly Jihlava Oldřich Bakus se rozhodl ukončit svoji profesionální kariéru a reakce Dukly a jejích fanoušků byla skvělá.

V sobotu (26. 3.) jsme měli možnost se zúčastnit rozloučení s Oldřichem Bakusem. Volný vstup na utkání, báječná atmosféra, srdečné a bouřlivé úvodní i závěrečné ovace.

Ano, takto se loučí slavný a velký tým se svým klíčovým hráčem, tahounem a vůdčí osobností. Takováto reakce přestavitelů HC Dukly Jihlava, jejích současných i bývalých hráčů a dalších sportovců vydá za mnohem víc než desítky výchovných lekcí o slušnosti, pracovitosti, poctivosti, odpovědnosti atd.

Všichni, kteří se podíleli na tom vydařeném sobotním hokejovém představení, proto zaslouží velké poděkování a úctu. Dokázali pobavit a zároveň i kultivovat a určitě také, možná třeba podvědomě, i výchovně pozitivně zapůsobit.

Po zápase jsem ještě chvíli postál v hledišti a tiše jsem si celou atmosféru vychutnával. V té chvíli se mi nějak automaticky vybavilo, že Oldřich Bakus vlastně hraje se čtrnáctkou, s tou slavnou čtrnáctkou skvělého střelce Václava Nedomanského, mistra světa a jednoho z prvních československých hokejistů, který „odešel“ proti vůli režimu již v roce 1974 hrát do Kanady.

Václav Nedomanský byl tehdy pro nás kluky nedostižným vzorem a pro řadu našich rodičů zároveň symbolem síly, odvahy a svobody. Oldřich Bakus je dnes také střelcem a vzorem. Je moc dobře, že se s ním Dukla a její fandové dokázali takto důstojně rozloučit.

Miloš Vystrčil