K výročí Listopadu: socha i modlitba

Jihlavské listy | Rubrika: Aktuality | Strana: 3 | autor: Jiří Varhaník

Již o víkendu začaly akce věnované 25. výročí pádu komunismu. Pořádal je Spolek za navrácení sochy TGM do Jihlavy.

Jihlava Modlitbou za jedenáct mužů popravených v jihlavských zinscenovaných procesech v letech 1950 - 1952 začala v neděli série akcí k výročí pádu komunismu. Akcí nazvanou Memento: Ta totalita! připomíná Spolek za navrácení sochy TGM do Jihlavy (dále jen Spolek) 25. výročí pádu komunistické totality a otevírá diskuzi k možnému vytvoření více než dvoumetrové žulové sochy v podobě svazku klíčů s přívěskem ve tvaru lipového listu. Ta by měla tento moment dějin v Jihlavě připomínat. "Měli bychom být sebevědomější," argumentoval v neděli večer v kostele sv. Kříže senátor Miloš Vystrčil (ODS). Český národ podle něho 17. listopadu 1989 prokázal, že umí zariskovat, ukázal odvahu, statečnost i kultivovanost.
"Tu kultivovanost ale rozmělňujeme, místo abychom na ni navazovali. Kolik je národů, které by tohle dokázaly a pak začaly pochybovat, jestli se jim to doopravdy podařilo-?" ptal se Vystrčil. Po navrácení Masarykovy sochy do Jihlavy proto nyní Spolek oficiálně otevřel debatu o možném vzniku další sochy.
"Byli bychom rádi, aby byla Jihlava první, kdo si troufne říci, že to před 25 lety stálo za to," vyzval Vystrčil veřejnost k debatě nad tím, zda sochu klíčů postavit a kde, a k sebrání prostředků na ni.
Do kostela přišlo uctít minutou ticha odsouzené a popravené v jihlavských procesech asi třicet lidí. Zvonilo se i klíči. Svíce pod fotografiemi popravených zapálila Marie Bohuňovská, autorka knihy o sochaři Šlezingerovi. Zároveň byla zahájena výstava, která v kostele do 17. 11. připomíná příběhy nezletilých politických vězňů z padesátých let.
"Čím víc se blížila vernisáž, tím víc jsem si uvědomoval, s jakou sprostotou a chvastounstvím se setkáváme u lidí, kteří tvoří naši dnešní reprezentaci," postavil moderátor akce Petr Palovčík do kontrastu morálku tehdy odsouzených a současnou politickou atmosféru v ČR.
Vysokou morálku odsouzených připomněli i jihlavští faráři František Tichý (církev husitská) a Jan Keřkovský (církev českobratrská evangelická). Podle Keřkovského si Jihlava v 50. letech vysloužila pověst města velmi nevábného a nehostinného, asi právě vinou politických fanatiků, kteří se prodrali k moci.
Politika je podle Keřkovského prostor mezi lidmi, prostor pro uskutečňování vztahů. A patří k tomu i střežení tohoto prostoru, abychom o něj nepřišli: "V tomhle je politika docela velký úkol - naplňovat prostor mezi lidmi dobrými vztahy, nebo aspoň takovými, jež ctí zásadu: nedělejte druhým, co byste od nich sami neradi zažili."
Farář ale připomněl, že to jde i jinak, když zmínil dávné Leninovy výroky, že stát je organizované násilí a válka je pokračování politiky jinými prostředky.
"Po této cestě jsme šli, nebo spíše byli hnáni půl století- Organizované násilí, jež třeba sáhne po válce, nutně mělo své oběti," dodal a zmínil experimenty psychologů, podle nichž i "dobrý člověk" dostane-li beztrestnou možnost a je-li pod tlakem, dokáže být vůči druhým krutý a bezcitný.
"A právě proto je třeba s úctou připomínat jednak ty, kdo tomu pokušení odolávali, a také ty, kdo se žel stali obětí," dodal Keřkovský s tím, že pádem režimu se duše nezahojí: "Nejdřív (a dlouho!) je potřeba naplňovat prostor mezi lidmi dobrými vztahy" Jména těch, kdo byli kýmsi označeni za nepřizpůsobivé "socialistickému zřízení", nechť jsou mementem, aby "zase někdo neprohlašoval někoho z lidí za nežádoucího a nepřizpůsobivého a nepřátelského z nějakého jiného důvodu a pod jiným praporem."
Dostanou-li v politice tyto metody místo, je to podle Keřkovského vykročení do pekel: "A kromě toho nikdy nevíte, na kterém seznamu se zítra něčím přičiněním ocitnete vy," dodal farář.

Krutá doba

Podvečerní akci předcházela odpoledne vycházka čtyř desítek účastníků po jihlavském hřbitově a městem. Marie Bohuňovská je zavedla mj. k současným hrobům tří popravených v monstrprocesu Tuček, Veselý, Rod.
Z jámy u hřbitovní zdi, kde je po popravě vykonané 17. 6. 1950 nesměly uctívat ani ti nejbližší z rodiny, směly být jejich ostatky v neoznačených rakvích přeneseny do rodinných hrobů až po roce 1970. "A tak ani není stoprocentně jisté, kdo v kterém hrobě leží," poznamenala Bohuňovská.
Netajila ani krutost režimu při popravách nevinných, a později plně rehabilitovaných mužů na dvorku pod tehdejší soudní budovou (dnes V- polytechnická). "Nad panem Tučkem se přetrhl provaz, což by většinou ve všech režimech znamenalo, že unikl oprátce- Bohužel tady kat přiskočil, strhl mu vaz a pověsil bezvládné tělo," popisovala u hrobu.
Stolař František Rod byl např. popraven za to, že byl údajně v jeho dílně nalezen nefunkční stroj na výrobu letáků. "Bavila jsem se s někým z rodiny Rodových: dceru pana Roda prý den před popravou vytáhli páni v dlouhých kabátech ze třídy, aby se šla rozloučit s tatínkem. Pro tu dívku to byl tak velký šok, že se pak odmítla vdát a přivést děti do toho režimu," vyprávěla u hrobu Bohuňovská.
Série akcí bude pokračovat 12. a 13. listopadu projekcemi filmů na Malé scéně DKO a v sále DIOD.