Pokus o olomoucký restart

Lidové noviny | Rubrika: Názory | Strana: 12 | autor: Petr Pešek

KOMENTÁŘ
Kombinace nových, staronových a regionálních tváří může ODS zachránit. Anebo potopit

Lépe už bylo. Rafinovaná odpověď Rádia Jerevan by asi občanským demokratům moc vtipná nepřišla, strana ji ale chtě nechtě musí přijmout za svoji. A nejde jen o to, že 30procentní volební zisky jsou nejspíš již definitivně minulostí. ODS po loňském propadáku musí na svém víkendovém kongresu řešit už přímo otázky existenční. Tedy jestli se nezačne podobně jako lidovci pohybovat střídavě nad a pod hranicí volitelnosti. Odpověď na tuto otázku má dvě části: jak se bude dařit konkurenčním uskupením v politickém sousedství a pochopitelně co se sebou udělá samotná ODS. A času není nazbyt: za dveřmi jsou volby do Evropského parlamentu a hned za dalšími klání senátní a obecní.
Recepty poslední záchrany Většina straníků chápe, jak vážná situace je. Azhruba sdílí i tušení toho, jak by mohla vypadat cesta ven. Tedy nabídnout něco nového – zvláště co se personálií týká – a zároveň neodkopnout všechno dobré z minulosti. Což ovšem ještě uspokojivý výsledek nezaručuje.
Když je nějaké politické straně nejhůř, většinou zkouší dva recepty poslední záchrany: hledá se vůdce mimo zprofanované špičky (či úplně mimo stranu) a sahá se do regionů. ODS zkouší obojí. To první se děje, řekněme, kontrolovaně. To druhé je proces spíše živelný. Dokonce natolik, že prý v pozadí většiny jmen zmiňovaných v souvislosti s volbou nového vedení dokonce nestojí ani žádní kmotři. Každopádně nejde o nějaký headhunting z centra, ale spíš o to, že mnozí regionální politici a straníci – zvláště starostové – vycítili svoji šanci.
Začněme ale odshora. Experiment s dlouholetým přívržencem, respektovaným politologem a zručným ideologem, ale až příliš čerstvým členem strany Petrem Fialou je jen důkazem toho, že občanští demokraté se cítí opravdu na dně. A že jsou připraveni riskovat. Fiala má už dopředu zajištěnou dostatečnou podporu, a pokud se v Olomouci nestane nějaké překvapení, bude jeho volba novým lídrem spíše formální – ne-li přímo aklamační.
Což ale neznamená, že podobně přesvědčivě to zafunguje i na voliče. Trik s nastrčením nějaké oblíbené či alespoň nezprofanované osobnosti do čela strany sice krátkodobě vyšel TOP 09, ale už volební fiasko dua Miroslava Němcová–Martin Kuba ukázalo, že není absolutně přenositelný. A charismatičnost, která by mohla působit jako mucholapka na voliče, navíc mezi Fialovy přednosti zrovna nepatří.
O tom, že je to pro stranu za současného marasmu nejlepší dostupné řešení, jsou nicméně přesvědčena i různá spolu soupeřící křídla ODS. Čím ale půjdeme v hierarchií níž, tím je shoda a předvídatelnost menší. Mimořádně důležité bude, kdo obsadí post prvního místopředsedy. Jednak vzhledem k tomu, že možná bude fakticky stranu řídit (a v případě Fialova budoucího neúspěchu i formálně).
A zde se už ale projeví i převaha toho kterého křídla strany. Tedy buď toho stojícího za europoslancem Janem Zahradilem, který je navzdory své dlouhé stranické historii podporován řadou mladších stranických vůdců. Anebo Jiřího Pospíšila symbolizujícího dosavadní garnituru či pokud možno to „lepší“ z ní (tedy pokud nepočítáme jeho spojence Kubu). Ještě se ale můžeme dočkat překvapení – buď se může pole zájemců rozšířit, anebo se Pospíšil, který je ve straně známý odporem ke konfliktům, soustředí na boj o řadové místopředsedy.
A zde je pole účastníků podstatně širší, slibuje mnohem více překvapení a v mnohém může napovědět i o budoucím směřování strany. Jmen padá spousta. Mezi zájemce s větší nadějí na úspěch se řadí například olomoucký primátor Martin Novotný, o něco menší šance jsou připisovány dalšímu moravskoslezskému uchazeči Evženu Tošenovskému, který už jednou volání po záchraně ODS nevyslyšel. Bez šance pak nemusí být líbeznický starosta Martin Kupka či snad senátor a bývalý hejtman Miloš Vystrčil z Vysočiny.
Jako spíše zpestření stranického boje se zmiňují mladí zájemci kolem třicítky v čele s již medializovaným Čechoitalem Alexandrem Bellu a proslýchá se, že z jejich strany jde o koordinovanou akci. Až dojde na lámání chleba, tak není vyloučeno, že se hlasování zúčastní jen jeden z nich a ostatní ho podpoří.
Pestré je pole zájemců i z regionálního pohledu. Nejde už jen o dva či tři silné kraje (respektive oblasti), ale kandidáti jsou rozvrstvení pestřeji. To mimochodem jen těžko může vést k něčemu jinému než k vyvažování sil ve vedení strany, jakkoliv v nedávné minulosti někteří naivně očekávali opak.
Dostředivé, či odstředivé volby?
Ať už bude poměr nových a starých tváří v čele ODS jakýkoliv, moc času na rozkoukání jim nezbývá. Už v květnu stranu – celou zemi i Evropskou unii – čekají volby do Evropského parlamentu, které budou první velkou šancí občanských demokratů na volební reparát. A v této souvislosti je nutné připomenout, že katastrofa nevypukla až v říjnovém sněmovním klání, ale byly jí už loňské lednové prezidentské volby s tragickými 2,46 procenta pro tragického Přemysla Sobotku. Pokud by strana pohořela i v nadcházejících eurovolbách, bylo by to už skoro na ručník do ringu.
Jistou nadějí pro ni přitom nemusí být pohyby uvnitř strany, ale i případné otřesy v uskupeních politicky blízkých. Přitažlivost nových uskupení (ANO, Úsvit) může po vstupu do vlády a parlamentu – a tudíž přičlenění k establishmentu – vyprchat. Stejně tak může dál odvanout voličská přízeň od ideologicky nejbližší TOP 09 (byť topka v poslední době naopak leckde pravicovou štafetu od ODS převzala). Anebo naopak si tyto strany mohou zbytek občanských demokratů postupně rozebrat.
První kolo doplňovacích senátních voleb na Zlínsku, kde se kandidát ODS dostal do druhého kola (společně s lidovcem), někteří ve straně považují za možné blýskání na lepší časy. To ale nijak nezmenšuje jejich obavy o budoucnost strany a strach z jakéhokoliv rušivého momentu. Tím by se prý mohla stát i přítomnost bývalých předsedů ODS na olomouckém kongresu. Zvláště stále agilního Mirka Topolánka, případně Petra Nečase pokoušejícího se o rehabilitaci svého odkazu. Ve snaze nenarušit křehkou rovnováhu a neodtáhnout mediální pozornost nechtěným směrem raději pozvánky nedostali. I to svědčí o tom, že doba je pro ODS vážná.

***

Katastrofa nevypukla až v říjnovém sněmovním klání, ale byly jí už loňské lednové prezidentské volby s tragickými 2,46 procenta pro tragického Přemysla Sobotku