Rodný dům Jana Kubiše je kapličkou českých výsadkářů

Horácké noviny | Rubrika: Titulní strana | Strana: 1 | autor: (hu)

DOLNÍ VILÉMOVICE - Nejen parašutisté, ale všichni, kterým není vlastenectví a hrdinství lhostejné, se v sobotu ve dvě hodiny odpoledne dočkali. Rodný dům hrdiny Jana Kubiše v Dolních Vilémovicích, který se během posledních let díky nesmírnému úsilí obce, starostky Jany Boučkové, vojáků i lidí z celé republiky proměnil z ruiny na důstojné muzeum, bylo korunováno bronzovou bustou Jana Kubiše z dílny sochařů Bohumíry Smolejové a Stanislava F. Müllera.

O bustu obec usiluje již od samého počátku prací na rekonstrukci muzea, ale její nesmírná finanční náročnost realizaci neustále oddalovala. První podoba busty byla ke spatření již před dvěma lety, když se muzeum otevíralo. Tenkrát se však jednalo pouze o hliněný model, který byl předobrazem bronzové varianty. Finální podoba se poněkud změnila, protože původní studie vycházela pouze z dobových fotografií, které byly tenkrát k dispozici. Od té doby se objevily další fotografie a na žádost obce byl Kubiš „oděn“ do uniformy, kterou nosil ještě před odchodem do Anglie. Tyto drobnosti však postřehnou pouze odborníci, kteří se o vojenskou historii podrobně zajímají. Pro zbytek národa je důležitý především čin, který Jan Kubiš a jeho druhové vykonali a tím je odstranění třetího muže Třetí říše, Reinharda Heydricha. Tento skutek, zvláště ve vlasti parašutistů, byl v minulosti mnohokrát přetřásán a mnohdy znevažován. Nyní je považován za jeden z nedůležitějších činů protinacistického odboje v Evropě.
Pietní akt v Dolních Vilémovicích měl dvě části. Nejdříve u pomníku obětem války na návsi, odkud se početní hosté přesunuli k rodnému domu Jana Kubiše. Po úvodním slovu ředitele Vojenského historického ústavu plk. Aleše Knížka zazněla přísaha československých vojáků z roku 1938 v přednesu Zdeňka Štěpánka. Nejvzácnějším hostem byl nepochybně parašutista skupiny Platinum generálporučík Jaroslav Klemeš, který přijel v doprovodu velitele 4. brigády rychlého nasazení plk. Miroslava Hlaváče a velitele 43. výsadkového praporu pplk. Roberta Dziaka. Stejně jako většina ostatních řečníků poděkoval starostce Dolních Vilémovic Jitce Boučkové a všem ostatním, kteří se zasloužili o rekonstrukci rodného domu Jana Kubiše a vznik unikátní expozice. Chyběl prezident České republiky Miloš Zeman, který se omluvil dopisem, ministra obrany Martina Stropnického zastoupil státní tajemník Ministerstva obrany Ing. Petr Vančura. Nechyběl ředitel Vojenského zpravodajství plk. Jan Beroun a senátor RNDr. Miloš Vystrčil, Kubišovi příbuzní, syn jeho blízkého kamaráda JUDr. Václav Málek ml. a samozřejmě ředitel Vojenského historického ústavu plk. Aleš Knížek.
Ten si dovolil velice zajímavé srovnání historie a dneška: „Jan Kubiš, Josef Gabčík i ostatní členové výsadku, byli typickým produktem tehdejší občanské společnosti, kterou ovlivňoval příklad československých legií v letech první světové války a osobnosti formátu T. G. Masaryka či Karla Čapka. Dnes totiž termín občanská společnost mnozí chápou přes granty a dotace pro různá občanská sdružení s často diskutabilním zaměřením. Tehdejší občanskou společnost však formovaly spolky jako Sokol, Orel (v kterém cvičil Jan Kubiš), Junák, dobrovolní hasiči, ochotnické soubory. Prostě nadšenci, kteří nehleděli na zisk a publicitu, ale ze svých skromných prostředků obětavostí a nadšením dokázali obrovské věci…“
Pravdivost jeho slov je v tom, že odvahu projevili nejen přímí vykonavatelé atentátu, ale také nesmírné a dnes již bohužel nezjistitelné množství obyčejných lidí, kteří parašutistům pomáhali, dávajíce v sázku vlastní životy a bez kterých by vlastní čin mohli jen těžko vykonat.
Kapličkou všech českých výsadkářů nazval velmi trefně rodný dům hrdiny předseda Klubu výsadkových veteránů Jana Kubiše Jaroslav Foršt.