Společné zpívání, to je hlavně radost

Horácké noviny | Rubrika: Publicistika | Strana: 4

Moravské Budějovice - Zpěvem národních písní kdysi začínaly děti školou povinné každý nový školní rok. Na dobrou tradici ze svého dětství si vzpomněli senioři z Domu sv. Antonína a svoje společné zpívání a muzicírování s paní Janou Brancuzskou v pondělí 2. září zaměřili právě na oblíbené národní písničky.
Zpěv, někdy i vícehlasý, za doprovodu klavíru i rytmických nástrojů a šustítek se v pondělí dopoledne nesl ze společenské místnosti do přilehlých prostor Domu sv. Antonína. Na klavír příležitostné zpěváky doprovázela bývalá sbormistryně komorního sboru Vysočina Jana Brancuzská. Bylo vidět, že mnohé babičky a dědečky dobře zná včetně jejich zdravotních neduhů: „A teď nám zazpívá paní Procházková - Já mám koně, vraný koně… když já jim dám ovsa
oni skáčou hopsa - aby si poskočila, až bude po operaci nohy v nemocnici a pan doktor se jí bude ptát, jak se cítí.“ Paní Brancuzská působí jako dobrovolnice a muzikoterapeutka v Domě sv. Antonína už osmým rokem. Dobrovolnice, to znamená, že bez nároku na odměnu. A jak se stalo, že začala pravidelně každé tři týdny až měsíc docházet hrát a zpívat společně se seniory? „Zpívali jsme zde před lety s pěveckým sborem a někteří z klientů mi pak říkali, my bychom si rádi také zazpívali. Požádali mě, abych za nimi přišla a už to trvá více než sedm let,“ zavzpomínala na začátky společného muzicírování paní Brancuzská. Své dvouhodinové lekce se snaží vést starým lidem přístupnou formou a prokládat je hodně i mluveným slovem. „Složení zpívajících se samozřejmě pokaždé mění. Ale zpívají rádi, občas si řekneme něco vtipného, zasmějeme se. Snažím se do toho vložit i trochu fyzického pohybu a doprovázet zpěv např. hraním na rytmické nástroje, které si vyrobili s velkou fantazií samotní klienti. Někdo se mračí, někdo se usmívá, ale celkově se snaží. Důležitá je také atmosféra,“ zhodnotila lekce společného zpívání. „Je to pro nás velice významné, že už jste tady dlouho a dokážete se vžít do pocitů našich babiček a dědečků,“ ocenila přístup paní Brancuzské aktivizační pracovnice domu Petra Tomášková. „Je fajn, že si paní Brancuzská s babičkami povykládá třeba i o zajímavostech v okolí, co je kde nového, to také oceňují,“ doplnila ji ergoterapeutka Domu sv. Antonína Ludmila Čáblová.
„Je pravda, že atmosféru tady v tomto domě považuji za výjimečnou. Se sborem jsme zpívali v různých domovech důchodců, všude to bylo pěkné, ale tady výjimečné,“ zdůraznila Brancuzská jako bývalá učitelka a metodička pro hudební výchovu v okrese Jihlava.

Poděkováním je Cena Ď

O tom, že si podílu paní Brancuzské na vytváření atmosféry spokojeného stáří v Budějovicích cení, svědčí i fakt, že ji vedení Domu sv. Antonína navrhlo na udělení ceny „Ď“. Cena Ď je česká cena určená mecenášům a dobrodincům v oblasti kultury, charity, vědy, vzdělávání a morálních hodnot. První ročník se konal v Národním divadle v roce 2001. Na cenu Ď může nominovat své mecenáše a dobrodince každý subjekt z oblasti kultury, charity, vědy, školství apod., případně i občan ČR, města, obce... Cena Ď má svá krajská kola a kolo celostátní. V Kraji Vysočina bylo nominováno 29 osob a Mgr. J. Brancuzská byla oceněna v první pětici a nominována do celostátního kola, které se konalo 20. června v Národním divadle v Praze. V tento den si také prohlédla pětice vítězů na osobní pozvání senátora Miloše Vystrčila a v jeho doprovodu budovu Senátu - Valdštejnský palác.

V kavárně se také zpívá

Na oficiality si ale paní Brancuzská nepotrpí. „Důležité je, že jsme si dnes zazpívali národní písníčky, jako když jsme chodili ještě do školy. A vzpomínám ráda třeba na náš improvizovaný Svatoantonínský sbor, se kterým jsme nacvičili čtyři písně k narozeninám jedné z babiček, která slavila 102 let,“ říká bývalá sbormistryně Pěveckého sboru Vysočina, který však už zanikl. Dnes dělá paní Brancuzské radost třeba příležitostná kavárnička, fungující přímo v prostorách Domu sv. Antonína. I v nedávné srpnové kavárně si návštěvníci pochutnali na skvělé kávě, zákuscích, zmrzlinových pohárech a také si opět zazpívali s paní Brancuzskou a Bartesovou. „Kavárna má opravdu kavárenský duch. Je to dobrý fenomén, že sem chodí i hodně příbuzných a účastní se našich akcí, přijdou i lidé z okolí. A někteří nám dávají tipy na zajímavé akce, nedávno jsme měli třeba besedu o Peru. Všechny takové podněty obohacují život lidí tady v domově,“ zdůraznila aktivizační pracovnice Domu sv. Antonína Petra Tomášková.