Podruhé již raději ne!

Když se v roce 2008 po krajských volbách ujala vysočinská sociální demokracie moci a ze všech nabízených koaličních variant si vybrala spolupráci s komunisty, bylo jasné, že její moc v následujícím období bude téměř absolutní.

Komunisté vděční nejdříve za dva a později za tři zbytečně placené uvolněné funkce (předseda finančního výboru, předseda legislativního výboru, předseda bezpečnostní komise) celé čtyři roku sociální demokraty servilně podporují a jejich pantofle na chodbách krajského úřadu rychle zdomácněly.

Když jsem na konci fungování naší koaliční vlády, přirovnal náš Kraj Vysočina k automobilu s plnou nádrží (ve fondu strategických rezerv bylo našetřeno cca 1,5 miliardy korun) a zahřátým motorem (byly připraveny a částečně i podány nebo realizovány projekty za miliardy korun financované z evropských fondů), následující roky ukázaly, že jsem měl pravdu.

Socialistům v prvních letech vládnutí v podstatě stačilo realizovat připravené projekty, příliš neměnit zvolenou rozvojovou strategii a ke spolufinancování a dalším výdajům používat našetřené peníze. Vše fungovalo a socialisté byli úspěšní, slavní a bez velkých starostí.

Nevím, zda napsat ke smůle kraje nebo „naštěstí“ pro nás, jim to ale bylo málo. Touha na sebe upozornit a touha po „socializaci“ ve smyslu centralizace a absolutizace moci byla nakonec v neprospěch kraje často silnější než racionální uvažování.

Nejlépe patrná je v současnosti celá situace v oblasti dopravy, kde po počátečním relativně úspěšném pokračování v masivních opravách krajských silnic z evropských fondů začalo zároveň postupně docházet nejprve například k problémům s nákupy a nyní i s vlastním fungováním Krajské správy a údržby silnic Vysočiny. Dnes je celá organizace v rozkladu a je evidentní, že existující způsob řízení a hospodaření je neúspěšný. Rovněž se za celé čtyřleté období socialistům nepodařilo jakkoliv postoupit v oblasti tvorby objektivizace pořadníků oprav silnic v souvislosti s jejich kvalitou a potřebností těchto oprav. Naprostým fiaskem potom skončilo socialisty před jejich nástupem proklamované zavedení jednotného integrovaného dopravního systému.

Pokud se nyní alespoň stručně podíváme i do jiných oblastí, potom o mnoho lepší není situace ani ve školství. Sociální demokracií navrhovaná řešení šla „ode zdi ke zdi“. Nejprve návrh na sloučení „všech se všemi“ včetně rušení víceletých gymnázií, následně po vzniku vlny nesouhlasu nesloučení „nikoho s nikým“. Zkrátka „ode zdi ke zdi“, situace se neřeší, žáků je nedostatek, kapacity škol jsou využity z necelých 70% a zároveň je samozřejmě nutné všechno a všem platit a zaplatit.

Osobně jsem rád, že se podařilo nebo daří realizovat již dříve připravené projekty rekonstrukcí všech pěti krajských nemocnic. Na druhé straně finanční náklady na lékařskou péči jsou obrovské a je otázkou, zda již v tomto období nemělo nalézt vedení kraje odvahu k určité specializaci a hledání úspor. Za ne z hlediska financování úplně domyšlenou a bohužel lobbistickými zájmy ovlivněnou lze považovat výstavbu sítě stanic ZZS.

Co se týká oblasti životního prostředí, asi největším problémem zůstávají nedostatečné reakce na neustálé tlaky různých environmentalistů (nikoliv skutečných ochránců životního prostředí) na uplatňování svého vlivu při rozhodování o dalším rozvoji Kraje Vysočina a realizaci jeho rozvojových záměrů. Odmítání faktu, že člověk je také součástí přírody, by se nám v budoucnu mohlo nevyplatit. Na druhé straně koncepční přístup k řešení odpadového hospodářství je nutný a bude na nově zvolené politické reprezentaci, aby bylo nalezeno nejvhodnější řešení.

V oblasti sociální reaguje Kraje Vysočina postupnými změnami v oblasti sociální péče i sociálních služeb. Základní směr nastavený předchozími krajskými reprezentacemi přitom zůstává zachován. Za poněkud problematický však lze například považovat záměr snížení přímé podpory nejpotřebnějším seniorům na úkor zavedení tzv. senior pasů.

V oblasti regionálního rozvoje kromě pokračování připravených projektů Kraj Vysočina do této chvíle neuspěl s poněkud megalomanským projektem za několik set miliónů korun s pracovním názvem „Centrum popularizace vědy Vysočiny“. S čím dále větší pravděpodobností se začíná ukazovat, že spojení hvězdárny, výstavních prostor, konferenčního centra a administrativních prostor je hybridem, který není stravitelný ani pro financování z evropských fondů. Rovněž tak efektivita některých měkkých projektů a jejich nastavení ze strany kraje vykazuje menší účinnost, než se původně očekávalo. Jako pozitivní lze vnímat další podporu zachování Jaderné elektrárny Dukovany.

Co se týká oblasti kultury, sportu a cestovního ruchu zůstaly naštěstí nastavené mechanismy, způsoby a výše poskytování finančních prostředků v podstatě zachovány. Kromě využití evropských peněz jsme se však ani v tomto případě nedočkali žádných výraznějších změn či inovativních přístupů.

Za zmínku však určitě stojí sešněrování a razantní „nasazení uzdy“ všem krajským příspěvkovým organizacím ve formě nově přijatých krajských pravidel. Rezignace Rady Kraje Vysočina na tvůrčí schopnosti, samostatnost a iniciativu ředitelů krajských příspěvkových organizací bez ohledu na jejich velikost a zaměření a zároveň i rezignace samotných radních na možnost efektivně vykonávat funkci zástupců zřizovatele vrhá příspěvkové organizace pod kuratelu úředníků a zároveň opět navyšuje povinnou administrativu. Byrokratizace a další omezení samostatnosti příspěvkových organizací možná zbavuje krajské radní části jejich odpovědnosti, zároveň s tím však se na krajské úřednictvo přenáší i další část rozhodovacích a posuzovacích pravomocí a to rozhodně dobře není.

Co se týká zemědělství nebo přesněji, co se týká lesů, vod a strání, tam jsou krajské pravomoci z velké části omezeny. Přesto lze celkem s potěšením kvitovat, že zájmem kraje zůstává jak zemědělská výroba, tak péče o venkov i naše největší bohatství, kterým je čistá voda, vzduch a produkce zdravých potravin.

Sečteno a podtrženo, uplynulé čtyři roky vlády socialistů jsou barevnou spíše smutněji zkalenou směsí. Směsí respektu k dříve nastaveným programům, projektům i některým dlouhodobě nastaveným vzorcům chování kraje včetně například i určité fiskální střídmosti. Směsí nesplněných slibů (ať se jedná například o slibovanou a následně zrušenou kompenzaci nemocničních poplatků nebo již zmiňovaný integrovaný dopravní systém) a postupného „utužování disciplíny“ včetně s tím souvisejícího nárůstu centrálního řízení a moci úřednického aparátu.

Zatím to vypadá, že čtyřletou konzumaci této směsi Kraj Vysočina přežil bez osudových následků. Nejsem si však vůbec jistý tím, že by náš kraj dokázal vše bez úhony přežít, pokud by mu obdobná směs byla naordinována i podruhé. Osobně proto říkám: „Podruhé již raději ne!“.

Miloš Vystrčil