Informace vlády ČR o pozicích vlády a programu jednání Evropské rady, která se koná dne 29. dubna 2017
Praha, 6. schůze Senátu
čas 12:55:42 - 13:02:21:
Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, vážený pane ministře. Já na úvod jednu technickou věc. Já se přiznám, možná chyba může být někde ve mně, ale ke mně usnesení výboru pro evropské záležitosti nedoputovalo. Není ani na intranetu Senátu, já jsem ho tam nenašel, není ani v podkladech, které by měly být na stránkách Evropského výboru, a nemám ho ani na stole. Ale možná jsem udělal nějakou chybu. Mám ale pocit, že pokud vznikalo třeba dneska ráno, tak to je minimálně na pováženou, protože to není úplně v souladu s jednacím řádem Senátu. To je první věc.
Druhá věc. Chtěl bych poděkovat panu ministrovi zahraničních věcí za to pro mě docela srozumitelné vysvětlení nebo popis situace, ve které se dneska nacházíme. Dokonce si dovolím říci, že s mnohými věcmi, které pan ministr říkal, souhlasím. Na druhé straně samozřejmě v některých případech je ten můj názor odlišný. Zdá se mi, že jsem dneska trošku odsouzen k tomu, že tady budu říkat některé věci jinak, než si třeba myslí pan předseda Senátu. Ale oba jsme si říkali, že to není způsobeno něčím jiným než tím, že Senát takhle někdy funguje a politické názory nemohou mít všichni stejné.
Teď to hlavní, kvůli čemu jsem se rozhodl vystoupit. Vy jste všichni obdrželi na lavice návrh usnesení našeho senátorského klubu ODS, který bychom byli rádi, kdybychom dnes tady prodiskutovali a o tomto návrhu i hlasovali. S tím, že ten návrh má 3 body. A to je schválně, abychom ty body hlasovali odděleně. A těch důvodů, proč jsme ten návrh předložili, je několik. Ten první je, že si myslíme, že pokud má EU mít nějakou šanci na svoji další existenci, tak by žádném případě – a tím neříkám, že se tím nyní děje, ale na začátku – zejména z některých úst některých evropských představitelů – nebyli to prosím Češi nebo občané ČR, zaznělo, když Británie se tedy rozhodla z EU vystoupit, tak jí to oslaďme. Jinými slovy, ukažme jim, že to je věc nevýhodná, že to je věc, která pro ni bude problematická atd. Tenhle ten trend, nebo tento typ komunikace nebo vyjadřování některých evropských představitelů naštěstí velmi rychle a velmi brzy ustal. A já si myslím, že to je velmi dobře, protože je to cesta do pekel. Ale přesto bod č. 1 našeho usnesení tuhle věc akcentuje, protože bychom byli rádi, aby se takhle, zejména představitelé ČR, chovali i do budoucna. Jak říkám, neříkám to jako výtku vůči představitelům ČR, že by to tak dneska nebylo.
Druhá věc, kde to je na nějakou polemiku, je to, že ta premisa, nebo ten předpoklad, že nejdříve se domluvme s Velkou Británií na tom, jakým způsobem vystoupí, a dejme dohromady smlouvu o vystoupení a potom se teprve bavme o tom, jak EU změníme. Jestli to je správný předpoklad, jestli to je správná úvaha. Já osobně si myslím, že správná není. Byť je to velmi komplikované, uznávám některé argumenty, tak by ta jednání měla probíhat paralelně. My bychom se přece měli ptát, proč Britové ve své většině – a ta situace se nemění, aspoň já to tak čtu z těch zpráv, které ke mně přicházejí, vystoupili z EU. Prostě ji na tom fungování EU něco štve. A ne málo, když hlasovali pro vystoupení. A jestliže my nechceme realizovat žádnou sebereflexi, respektive říkáme, pojďme se nějaké sebereflexi věnovat za dva roky, tak přece nemáme žádnou naději na to - ustát to.
A může to znamenat jedinou věc – že po Velké Británii dojde trpělivost dalším. To znamená tu premisu, ten předpoklad, že nejdříve dva roky jednejme s Brity o tom, jakým způsobem minimálně dva roky vystoupíme a pak se budeme bavit o tom, jak tu EU budeme měnit, je předpoklad chybný. V tom okamžiku hrozí, že další a další státy půjdou cestou Velké Británie. A to jsem pochopil, že si tady skoro nikdo, nebo nikdo nepřeje. Takže to je ten 2. bod toho usnesení. Jestliže jsme přesvědčeni o tom, že by česká vláda naopak měla zároveň s tou debatou o tom, jakým způsobem dojde k vypořádání Velké Británie, s jejím vystoupením, i debatovat o tom, jak se EU bude měnit, v čem se bude měnit. A EU je mistrem kondicionalit, to my všichni známe. To znamená, dá se mluvit o tom, jestliže my se domluvíme na tom, tak si řekněme, že zároveň uděláme v rámci EU tohle to. Vždyť celá dohoda o partnerství, kterou dneska máme v rámci čerpání fondů postavenou na kondicionalitách, na tom, že dostanete, když... Takže já si myslím, že stejnou pozici by měla ČR zaujmout i v rámci vyjednávání o vystoupení Velké Británie. A měli bychom si zároveň vynucovat změny ve fungování EU, protože když to neuděláme, tak EU usmrcujeme sami. Protože to není tak, že by to ostatní neštvalo, jak dneska to v EU funguje, jakým způsobem jsme zahrnováni byrokracií, jakým způsobem čím dál méně stačíme transponovat různé evropské směrnice. A dokonce, byť to v Česku děláme pomalu, tak jsme pořád rychlejší a rychlejší, protože ostatní jsou ještě pomalejší.
Takže to je ten druhý důvod, nebo ten druhý bod toho návrhu usnesení. Ten třetí, to jsou takové evergreeny, o kterých si dlouhodobě bavíme, které si většina z nás myslí, ale přesto se to někdy bojí říci nahlas. A to je, že to není tak, že vždycky bychom měli býti povinni plnit něco, co si přeje většina zemí EU. A že bychom v rámci migrační politiky měli být svébytní a samostatní.
Čili velmi vás prosím o podporu usnesení, které jste všichni dostali na své lavice, a děkuji za pozornost.
čas 13:19:14 - 13:22:19:
Vážená předsedající, vážené kolegyně, kolegové. Já jenom k tomu, co říkal pan senátor Jeništa. Já chápu, že se může někdy stát, že se ty věci projednávají na poslední chvíli. Stává se nám to téměř na všech výborech. Já jsem to tady spíše říkal proto, protože jsem měl pocit, že žádné usnesení neexistuje. A pak pan předseda Štěch říkal, že podporuje usnesení výboru. A já nevím, jak zní. A teď jsem se dozvěděl, že to je návrh asi vzít něco na vědomí, a to zřejmě tu zprávu, kterou výbor dostal na poslední chvíli.
Jen jenom upozorním na to, že pro mě jako senátora, který není předsedou Senátu, to byla novinka, že to usnesení existuje, a ten dotaz zněl, kde jsem se to tedy měl dozvědět! Nechci to příliš rozpitvávat, ale tak to zkrátka je a třeba to může být poučení pro budoucnost, že by to bylo dobré, protože kdyby usnesení existovalo, tak věřím, že bych si ho přečetl.
Co se týče toho návrhu usnesení, které předložil senátorský klub ODS, tak děkuji za názory, které tady zazněly. Osobně nevím, jestli je vše, co je tam napsáno, úplně nejlépe a optimálně formulováno, na druhé straně je evidentní, že Velká Británie nevystupovala z EU tak sama od sebe a z plezíru. V té EU něco nefunguje. A nemohu si pomoct. Ze všech vystoupení, která tady zazněla, jsem jen slyšel – to všechno, co navrhujete, je špatně, to ohrožuje jednotu, to ohrožuje to, že pak to bude fungovat ještě hůře.
A můj dotaz je: A co tedy budeme jako členský stát EU, který má většinově přání v té EU zůstat a dosáhnout toho, aby se nadále nedrolila, dělat? Když vše, co bylo navrženo, je špatně. A jediné, co se navrhuje, je dva roky jednat nejdříve o vystoupení s Velkou Británií, a pak se tedy případně zabývat důvody nebo tím, zda něco v EU nemáme změnit. Přesto, že jsem se snažil pozorně poslouchat, ani z vyjádření pana ministra jsem nevyrozuměl, tak třeba teď v jeho závěrečné řeči. Ale takový je pocit a znovu se vracím k tomu, co říkal pan senátor Aschenbrenner, a docela se mě dotklo to, že tady je předpokládáno, že předkládat takové usnesení je zejména jakýsi, řekněme, volební marketing nebo volební kampaň, že snahou bylo věc rozhýbat, pomoci vládě v tom, aby nějakým způsobem se začala snažit o to, abychom si v EU více uvědomili, že pokud se nedokážeme a nezačneme měnit, tak po Velké Británii mohou přijít další.
