Návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek
Praha, 4. schůze Senátu
(Tisk č. 28)
čas 10:57:38 - 11:07:09:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já tady budu reagovat na některé příspěvky mých předřečníků, protože si myslím, že jedna z věcí, která je tady prezentována, je mýtem a není pravdivá.
Několikrát tady zaznělo, že když někdo kouří v restauraci a já ten zápach cítím, že je narušena má svoboda jednotlivce, že to je nesprávné, že bychom tomu měli zabránit, protože je potřeba zdraví chránit, že v těch ostatních případech, které tady byly jmenovány, tomu tak není.
Jsem přesvědčen, že pokud sedím v restauraci a někdo vedle mě jí bůček nebo jiné nezdravé jídlo, já to vidím, tak také přijímám jakýsi vjem, byť to je vjem jiný než pachový. Ten na mě má vliv. Pokud se tak děje opakovaně, tak se také může stát, že potom začnu jíst ten bůček více, než jsem do té doby jedl, a tím pádem také došlo k poškození mého zdraví. Samozřejmě, není to průkazné, neexistuje na to asi 40 studií, jako je to v případě kouření, protože to je jev zřejmě méně intenzivní.
Určitě je to také tak, že pokud sedím s dětmi v restauraci a vedle je dvojice, manžel nadává té manželce sprostě, tak že je to slyšet do okolí, tak to není dobře pro ty děti a pro to okolí v té restaurace, protože je to také poškozuje a může to způsobit potom problémy i v těch, co to poslouchají. To znamená, dochází k vjemu akustickému, který také pro to okolí v tomto případě může být škodlivý. A také to není správné. Možná, že také někdo přemýšlí o tom, jak tomu zabránit.
Jinými slovy, ten život funguje tak, že to okolí nás ovlivňuje skoro ve všem, někdy pozitivně, někdy negativně. My potom přemýšlíme, před čím se máme chránit, před čím se už chránit nemáme. Zřejmě se shodneme na tom, že je správné, pokud jsme si řekli, že rychlost jízdy autem v obci omezíme. Tam na té ochraně se shodujeme všichni. Je to regulace.
Já mám ještě takový jeden zážitek. Zjistil jsem, že v poslední době, jak bydlím v Praze, chodím ze své ubytovny do Senátu, tak se rozmáhá to, že tady různě běhají různí běžci. V poslední době to jsou zejména běžkyně. Některé ty běžkyně mají poměrně hodně nadváhu. Teď já vidím, že mají jednak špatné boty, běhají po tom asfaltu a po těch kostkách. To tedy já jako člověk, který má s tím během nějaké zkušenosti, dlouhodobě se tomu věnuje, tak říkám, že to je pro ně absolutně to nejhorší, co můžou udělat. To ničí klouby, jakým způsobem potom později na tyto své pokusy, nějakým způsobem, například zhubnout, budou vzpomínat, jim nepřeji. Ale nenavrhuji zákon, aby se zakázalo běhat po kostkách v botách, které nemají pořádnou podrážku, a těm, co mají velkou nadváhu, protože to je to nejhorší, co můžou udělat pro sebe a pro své zdraví. Také si myslím, že je to věc, která by si možná nějakou regulaci zasloužila.
Teď se dostanu k tomu, co chci říci. Byť jsem z pravicové části spektra, tak si uvědomuji, že některé věci je potřeba regulovat, některé věci není třeba regulovat. A že to, co my děláme, když schvalujeme nějaký zákon, tak je, že hledáme nějakou míru toho, jak to udělat.
To, o čem tady debatujeme, není o tom, že by někdo byl proti ochraně zdraví a druhý pro ochranu zdraví, ale o tom, jestli ta míra v případě tohoto zákona nebyla překročena. Těch příkladů, proč si někteří myslí, že byla překročena ta míra té ochrany, že to nemusí nebo nepřinese nic dobrého, tady bylo uvedeno více. Já některé zopakuji. Řeknu, že by ten předkladatel se nad tím skutečně ještě zamyslet měl a mohl.
Pokud například někomu, kdo vlastní nemovitost, zakazujeme, aby si v ní otevřel hospodu, ve které si sám řekne, jestli se v ní bude moci nebo nebude moci kouřit, tak si myslím, že se dostáváme do pozice, která nám nepřísluší. Protože to je soukromý majetek někoho, kdo se rozhodl nějakým způsobem podnikat. On nikomu nic nevnucuje, nikoho nezaměstnává. Je tam v té hospodě sám, sám obsluhuje, otevřel si prostor a říká: Já vás tady budu obsluhovat. A vy buď přijďte nebo nepřijděte. Já jenom říkám, že tedy zároveň povoluji kouření.
My přesto, že to je jeho nemovitost, přestože to je jeho podnikání, jeho byznys, tak mu říkáme: Ne, my si v tomto případě myslíme, že ty, co navštíví tu vaši hospodu, je potřeba chránit, to kouření vám zakážeme.
Takže to si myslím, že není správně, že tímto způsobem může dojít k věci, která dlouhodobě bude mít negativní důsledky. A ty negativní důsledky budou možná větší, než je to, že ochráníme zdraví tím, že jsme v takovýchto případech, zdůrazňuji v takovýchto případech, to kouření zakázali.
První věc je, že tu společnost těmito přehnanými regulacemi rozdělujeme. Rozdělujeme na ty, co mají rádi svobodu a uvědomují si, že k ní patří nějaká odpovědnost, a na ty, co nechtějí tolik svobodu a chtějí, aby se o ně někdo staral, budou ti kuřáci proti těm nekuřákům nějakým způsobem vystupovat. To si myslím, že není dobře.
Tady ještě uvedu jeden příklad, na který jsem zapomněl. Já znám hned několik vesnic, kde fungují malé hospody, kde je ten jeden hospodský, kam chodí chlapi pravidelně hrát mariáš, pijí u toho pivo a kouří, pak dvakrát třikrát do roky v té hospodě například je dětský karneval nebo den dětí, nebo něco podobného, to znamená, je tam více lidí, ti chlapi, kteří chodí do té hospody hrát ten mariáš, tak v případě takových velkých akcí tam samozřejmě nekouří. Jdou si zakouřit ven. Ani je nenapadne, aby v přítomnosti dětí tam kouřili, protože vědí, že k té svobodě patří odpovědnost, nebo jak paní senátorka Emmerová říkala, nějaká povinnost.
My tím, že přehnaně regulujeme a vydáváme zákony, které říkají těm lidem nad rámec toho, co je potřeba, co mají dělat, tak jim říkáme, že k té svobodě ta odpovědnost nepatří, nebo že je lepší, když budou mít méně svobody a méně odpovědnosti, což potom znamená, že, to je ten druhý moment, že oni postupně ztrácí obranyschopnost, ztrácí schopnost sebekontroly, ztrácí schopnost se podívat ráno na teploměr, uvědomit si, že je -5 stupňů, že tedy by si asi měli vzít čepici a rukavice, neboť jinak umrznou, protože nikde není napsáno, v žádném zákoně, že když je -5, tak si mají vzít čepici a rukavice. To je věc, ke které spějeme, pokud budeme přijímat zákony tohoto typu. To neznamená, že nemáme nic regulovat. Padesátka v obci je v pořádku. Ale měli bychom nad tím přemýšlet, měli bychom přemýšlet, kdy a jakým způsobem budeme přistupovat k takovýmto regulacím a k takovémuto omezování svobody, protože omezení svobody znamená omezení odpovědnosti, znamená to prostě oslabení toho člověka a potom i té celé společnosti.
Tolik ode mě. Já sám na závěr jenom říkám, že jsem nekuřák, že jsem nikdy nekouřil, že si myslím, že je správné, pokud stát a případně i obce se snaží udělat všechno pro to, aby lidé žili zdravě, chybí mi v tomto zákoně jakákoli motivace, jakékoli zvýhodnění těch, co chtějí žít zdravě, a to myslím ve smyslu toho, že by např. byli nějakým způsobem zvýhodňováni. Myslím si, že to je cesta. Že cestou není regulace, cestou nejsou zákazy a příkazy, cestou není omezování svobody nad rámec toho, co je nezbytně nutné, protože to potom vede k tomu, že ta společnost je slabší, slabší a slabší. A potom lehce podléhá tomu, že se z ní stane stádo a volí se lidi, kteří říkají těm ostatním, co mají dělat, a přitom současně platné zákony například v oblasti kouření nedodržují.
