Zákon o elektronických komunikacích

22.10.2014

Praha, 26. schůze Senát


Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 358)

čas 14:36:03 - 14:40:14:

Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Já k té debatě ještě připojím některé další otázky na pana ministra a také řeknu, že bych byl velmi rád, pokud by vystoupil v rámci obecné rozpravy a ne až závěrečným slovem, protože pro některé z nás je to docela důležité z hlediska rozhodování o způsobu hlasování o tomto zákonu.

My, když jsme na výboru VUZP zákon projednávali, tak tam seděli kromě dalších lidí 3 zástupci, každý z nich nám říkal trošku něco jiného. Prvně to byl zástupce MPO ČR reprezentovaný panem náměstkem, potom to byl zástupce Českého telekomunikačního úřadu a pak to byl vládní zmocněnec, pan Smolka, pardon, Smolek, který už tady také byl citován. Problém byl v tom, že jsme měli velký problém se zorientovat, kdo nám říká údaje, které můžeme brát jako relevantní, kdo nám říká informace, na které se můžeme spolehnout. Tady se dostávám k první otázce na pana ministra, a to je, že jsem se chtěl zeptat, jakou komunikační roli nebo zprostředkující roli nebo prostě nějakou vůdčí/lídrovskou roli hrálo nebo nehrálo MPO ČR, jak je možné, že předtím, než na MPO ČR na výbor přijde říkat názor, tak nedojde k nějakému vyjasnění s ostatními orgány státní správy nebo vládním zmocněncem, že my se na jednání výboru dozvídáme 3 odlišné názory a zároveň se dozvídáme, že považují skoro ty subjekty, které tam sedí, za přirozené, že se předtím o tom, jak by to mohlo vypadat, kdyby se dohodli, nebavili. Já to nechápu a považuji to za ostudu, že tímto způsobem dojde k vystupování státních institucí na výboru a myslím si, že do budoucna by se to nemělo stávat. Má první otázka směřuje tedy k tomu, jak je možné, že se to mohlo stát a příp. co uděláte, pane ministře, aby se to do budoucna nestávalo? Zejména v případě vládního zmocněnce jsem jako opoziční senátor v podstatě ani neměl radost. Takže to je ta první věc.

Druhá má otázka směřuje k tomu, že zákon se týká věcí, které se dnes dotýkají každého, kdo má mobilní telefon a zároveň je napsán tak, že pokud nedostaneme nějaké relevantní údaje a pokud se člověk nemůže spolehnout na údaje, které dostává, tak dost těžko smysl některých paragrafů a odstavců je schopen rozklíčovat tak, aby si byl jistý, že jim rozumí a aby si byl jistý, že si umí udělat správný názor. Má druhá otázka tedy zní, pane ministře, jestli skutečně je tomu tak, že odstavce nebo paragrafy, které zákon obsahuje, skutečně zužují práva uživatele mobilního telefonu, např. v tom smyslu, že pokud se nějakým způsobem včas neozve nebo chce změnit smlouvu, tak jen pouhé oznámení o tom, že mu byl nějakým způsobem změněn tarif třeba k lepšímu, znamená, že smlouva se prodlužuje o další 2 roky a on nemá nárok ji vypovědět. To znamená, to je má druhá otázka, jak se vláda, kterou vede ČSSD, dívá na zákon z pohledu toho, do jaké míry je ohrožen uživatel tím, že ho nějaká firma, u které si on objednal nějakou službu a potom ji užívá, využije k tomu, aby tu službu musel využívat i v okamžiku, kdy už tak nechce učinit.

Děkuji za pozornost.

Přílohy