Zákon o volbách do PČR
Praha, 13. schůze Senátu
Návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera a dalších senátorů, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (Tisk č. 245)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 11:59:39 - 12:05:22:
Vážený pane předsedající, vážený pane předkladateli, dámy a pánové. Já na úvod musím říci, že souhlasím s tím, co tady i nepřímo říkal předkladatel, že ta účast voličů v senátních volbách je problém, že by bylo dobré, že bychom měli dělat všechno pro to, aby těch voličů chodilo více. Na druhou stranu, prezidentské volby ukázaly, že když ti kandidáti jsou zajímaví, ti lidé to následně akceptují, tak i ve druhém kole může přijít poměrně hodně lidí volit.
Pak je otázkou, jestli se nemáme zabývat nějakými úpravami dvoukolového systému takovým způsobem, aby i při jeho zachování se počet voličů zvýšil, nebo zda máme hledat nějaká řešení v tom jednokolovém systému. Já za sebe se přiznám, že jsem zpočátku, když jsem poprvé ten systém, kterému se říká možná nepřesně australský, který tady dneska pan kolega Dienstbier představil, viděl jako dobrý nápad, jako věc, která by mohla zvýšit atraktivitu voleb do Senátu, mohla by zvýšit volební účast, mohla by přispět k tomu, aby třeba Senát byl více vnímán obyvateli jako komora, která je důležitá, kde má smysl chodit ty senátory volit.
Čím potom jsem se podrobněji s těmi úskalími toho systému a s těmi podrobnostmi toho systému seznamoval, tak ten můj přístup se stával rezervovanější a rezervovanější. S tím, že teď tady zkusím říct některé ty základní důvody, které mě k tomu vedly.
První je, že jsem se překvapivě dozvěděl, jestli mě pan kolega Dienstbier opraví, tak budu rád, ale mám pocit, že nikde v Evropě tento systém u dvoukomorových parlamentů není využíván, to znamená, my se nemůžeme nikde v Evropě podívat na to, jak to vlastně funguje, jaké jsou dopady těch druhých, třetích, čtvrtých v pořadí, které jsou někde potom používány, myslím tím tu Evropu, zejména jak demograficky, geopoliticky, mentálně příbuzné, to je první věc, která mě trošku zarazila.
Druhá je, když jsem viděl, kolik dneska při tom relativně jednoduchém volebním systému, když jsou zároveň senátní a komunální volby, kolik už máme neplatných lístků, co by se dělo všechno v okamžiku, kdybychom ten systém ještě takhle zkomplikovali, protože byť na první pohled to může vypadat jednoduše, tak si vůbec nejsem jistý, že všichni voliči, vzhledem k tomu, kolik mají jiné práce a povinností, jsou si schopni uvědomit nebo ochotni spíše, než schopni uvědomit, jak důležité je to, jestli zakroužkují jedna, dvě, tři, čtyři, nebo jenom jedna, dvě, tři, nebo jenom jedna, dvě, nebo jenom jedna. Mimochodem, upozorňuji, teď mě někdo upozorňuje, že jenom jedna se nesmí nebo nedá. Jedna, dva, tři se musí? Takže se omlouvám. To mně uniklo.
V tom okamžiku je potom otázkou, do jaké míry to budou akceptovat, do jaké míry všichni minimálně ta tři jména zakroužkují, co to potom bude znamenat z hlediska neplatností lístků. Přiznám se, že z toho mám trošku obavy. Z toho důvodu nakonec jsem dospěl k názoru, že v této podobě bychom zatím ten pokus o ten jednokolový systém měli odložit, neříkám, že navěky, ale minimálně si myslím, že v tento okamžik máme důležitější věci na starosti než předkládat další novelu zákona, která upravuje to, jakým způsobem se bude volit do Senátu, protože jedna námi iniciovaná novela je už dneska v Poslanecké sněmovně, která prodlužuje tu dobu mezi 1. a 2. kolem na 14 dní, tohle by byl vlastně další zákon, který by ze Senátu šel do Poslanecké sněmovny, byť za nějakou dobu, který by zase ty volby nějakým způsobem měnil. Takže závěr ode mě. V tuto chvíli jednak oceňuji tu iniciativu pana kolegy Dienstbiera, úplně ji nezatracuji, ale nemyslím si, že v tomto okamžiku bychom se jí měli zabývat, spíše si myslím, že bychom ještě s tím, jestli budeme prosazovat nebo nebudeme jednokolový systém, měli počkat, zda se přece jenom nepodaří nějakými jinými úpravami, nastavením jiným trošku voleb, 1. a 2. kola voleb do Senátu tak, že by druhé kolo by s volbami komunálními nebo s volbami krajskými atd. Neměli bychom se hned pustit do toho jednokolového systému, s tím, že poslední věc, neexistují dneska ani matematické modely, které by nám říkaly, co to případně může nebo nemůže udělat.
čas 12:58:26 - 12:59:10:
Děkuji, pane předsedající. Je to procedurální návrh. Vzhledem k tomu, že hned z úst několika mých kolegů zazněly nepřímo úvahy o tom, že bychom neměli tento zákon v tuto chvíli dále projednávat, dovoluji si navrhnout hlasování o opětném otevření obecné rozpravy, aby návrh, který by umožňoval v této věci hlasovat, mohl zaznít, neboť se tak v zápalu zdůvodňování, proč by se tak mělo stát, ani v jednom případě u vystupujících nestalo. Čili prosím o hlasování o možném otevření obecné rozpravy, důvod jsem uvedl.
čas 13:06:18 - 13:07:12:
Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, já chci upozornit na jednu věc. Pokud byste si přehráli záznam vystoupení, která tady zazněla, tak minimálně u tří senátorů bylo z vystoupení zřejmé, že by nechtěli, aby se ten zákon dál projednával. Jinými slovy, chtěli dát návrh na zamítnutí. Jediné, co jsme udělali, že jsme to umožnili. A to není nic nedemokratického. Naopak bych řekl, že je to přesně v intencích toho, jak by se měl Senát zachovat. Chci vám poděkovat za to, že jste rozpravu nechali otevřít. A to je všechno. To se stalo. A nyní každý bude svobodně svým hlasováním rozhodovat. Ostatní věci, které se kolem toho dějí, mně rovněž připadají zbytečné. Ale tím, že jsme znovu rozpravu otevřeli a umožnili návrh dát, jsme naopak potvrdili tu roli, kterou Senát má. Děkuji.
