Zákoník práce
Praha, 4. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Tisk č. 11)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 13:24:16 - 13:29:29:
Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená paní poslankyně, vážené kolegyně, kolegové.
V té první části bych chtěl jenom říci, že pokud do takto závažného zákona, který je předkládán s poslaneckou iniciativou, se ještě navíc dostane přílepek v té podobě, jak tady popisoval pan senátor Goláň, případně pan senátor Bek, tak si myslím, že ta situace je ještě mnohem obtížnější v tom smyslu, že by se to dít nemělo, zvláště, když předkladatelem je velmi zkušený legislativec.
Teď k tomu vlastnímu zákonu. Paní poslankyně tady říkala, že zdraví je nejvyšší hodnotou. S trochou nadsázky chci upozornit, zdraví může být dobré nebo také špatné, nebo také pevné. Předpokládám, že paní poslankyně myslela pevné zdraví, že je nejvyšší hodnotou. Proč to říkám? Říkám to, protože si myslím, že ještě vyšší hodnotu než zdraví je pravda. A když se podíváme na zákon, tak je možná dobré si některé pravdy říci. Určitě je pravdou, že není dobře, pokud nemocný člověk jako nemocný chodí do práce a že bylo mnohem lepší, kdyby se léčil. Pak je ale také pravdou to, že peníze, které dostává člověk, když je doma a nechodí do práce, seberou z nemocenského pojištění. Pojištění se to nazývá proto, že je člověk tím pojištěn, aby dostával peníze, když je nemocen. Pojištění má tu vlastnost, že jednak to bývá tak, že nejste saturováni v plné hodnotě, pokud jste pojištěni, často, a někdy to může být i tak, že třeba první tři dny nebo dva dny nedostanete nic. Je to jakási spoluúčast toho pojistníka, který si platí nějaké pojištění a ta pravidla pojištění se schvalují zákonem. Tady to říkám, protože se mi v tomto smyslu vůbec nezdá ta narážka na Listinu základních práv a svobod, protože to je nemocenské pojištění. To je pojištění. Můžeme se bavit o tom, jestli to pojištění má mít vlastnost, že první tři dny pojistník nic nedostává, ale je to bych řekl nějaký standardní mechanismus, který se nějak nevymyká možnému přístupu. A potom je tam jedna důležitá věc, že samozřejmě když je někomu vypláceno pojištění ve formě mzdy, tak to někdo musí zaplatit. A teď je ta otázka. Tady velmi souhlasím s panem senátorem Štohlem, kdo to má platit. Jestli to má zaplatit zaměstnavatel, tak to potom znamená, že on ty peníze někde musí vzít. Když je někde bude brát, tak je buď vezme ze svého zisku, anebo peníze vezme jiným zaměstnancům. On je vezme jiným zaměstnancům. Poslouchejte dobře. A teď, když zrušíme karanční dobu, tak si myslíte, že to budou více využívat poctiví zaměstnanci nebo nepoctiví zaměstnanci. Myslím si, že to budou více využívat nepoctiví zaměstnanci. A pokud nepoctiví zaměstnanci budou využívat možnost placení nemocenského od prvního dne, tak kdo to zaplatí? Buď zaměstnavatel ze svého zisku nebo zaměstnavatel z peněz poctivých zaměstnanců. Takže tady nesouhlasím úplně s panem senátorem Štohlem v tom, že se to ostatních zaměstnanců netýká. Velmi se jich to týká. A týká se jich to v tom smyslu, že se klidně může stát, že z peněz poctivých zaměstnanců budou placeny prostředky, které budou dostávat ti, co třeba simulují nebo jak říkal pan kolega senátor Kubera, si doma malují. Neříkám, že to tak je, ale upozorňuji na to z toho důvodu, že v tom případě, pokud si myslíme, že by nemocenská v prvních třech dnech měla být placena, tak by bylo daleko férovější, kdyby to dělal stát. Kdyby to platil stát a stát, který vybere na nemocenském pojištění dnes více než vydá, by to měl zaplatit, říct já to udělám, protože pro mě je to dobré zdraví občanů tou nejvyšší hodnotou. Ale chtít to po tom zaměstnavateli znamená, když mu nedám možnost, aby si on zkontroloval, zda ten člověk opravdu chodí do práce, nechodí do práce, protože je nemocný, je poměrně neférové, resp. bych řekl do jisté míry jaksi nátlakové. Druhá věc, která se určitě stane a je pravdou také, že se může stát, že zvýšením nemocnosti se snižuje konkurenceschopnost toho zaměstnavatele, toho podnikatele. To znamená, že pokud přestane být konkurenceschopný, se může stát, že potom má méně zakázek a potom v nějakém okamžiku bude mít také třeba méně zaměstnanců. I to je nebezpečí, které je s tím návrhem spojeno, a bylo by velmi dobré, abychom si to uvědomili a velmi zvažovali, jakým způsobem k tomu přistoupíme. To znamená, připojuji se k tomu, abychom v této podobě a takto koncipovaný zákon zamítli, a pokud ne, tak abychom aspoň udělali tu věc, že těm zaměstnavatelům budeme minimálně 60 % z jejich předpokládaných navýšení výdajů kompenzovat. Děkuji za pozornost.
čas 13:41:33 - 13:42:31:
Vážené kolegyně, kolegové. Já chci jednak paní kolegyni Valachové poděkovat, že se přihlásila do obecné rozpravy, někdy to předkladatelé nedělají a hlásí se až na konci, kdy se nedá reagovat, takže já v reakci na ten její projev jenom chci říci, že jsme nedostali odpověď, jak jsem pochopil, spousta z nás by to byla ochotna i podpořit, na to, proč nenavrhuje, aby ty první tři dny platil stát, proč jsme tu odpověď nedostali.
Pak jsme tedy ještě nedostali druhou odpověď, co ona si myslí o tom přílepku, zda to je nebo není přílepek. Já jsem jí položil tyto dvě otázky. Dozvěděl jsem se všechno možné o Vysočině atd., ale to, že to bylo z mé strany i pozitivní, že tedy jde jenom o to přijmout nějaké jiné řešení, které může dopadnout, když bude přijato v té podobě, jak je to v návrhu zákona napsáno, na některé zaměstnavatele velmi tvrdě, proč to tedy neřeší jiným, jednodušším způsobem, jsem se nedozvěděl.
čas 13:54:44 - 13:57:35:
Děkuji za slovo, já prvně chci říci, že plně respektuji úhel pohledu pana místopředsedy Senátu Milana Štěcha, je to jeho názor. Já tomu rozumím, zrovna tak bych byl rád, kdyby on aplikoval stejný přístup k nám, kteří máme jiný názor. Nenaznačoval, že my to děláme jenom proto, že to je politikum.
Pak chci říct druhou věc, já jsem neslyšel, že by tady někdo řekl, že polovina pracovníků je nepoctivých, neslyšel jsem to, a protože se pan kolega Štěcha díval na mě, tak sděluji, že jsem to rozhodně neřekl. Co jsem řekl, je, že může existovat nepoctivý pracovník. A pokud existuje, tak to může být tak, že potom ti poctiví zaplatí to, co ten zaměstnavatel musel zaplatit, pokud on byl nemocný, aniž by byl nemocný. To je celé. Může existovat. A když to převedu do řeči, byli ti, co tady říkají, že toto může nastat, tak jsou plísněni. To je úplně stejné, jako kdybych já řekl, že tady bylo řečeno, že většina zaměstnavatelů jsou nepoctiví, že nemají žádný zájem na tom, aby jejich zaměstnanci měli dobré pracovní podmínky. To tak samozřejmě není. Já vím, že to tak není.
Pokud dneska někdo říká jako důvod, proč první tři dny má platit zaměstnavatel, že ten důvod je v tom, aby zaměstnavatelé připravili pracovníkům dobré pracovní podmínky, tak vlastně taky interpretací pana kolegy Štěcha říká, že všichni zaměstnavatelé jsou takoví, že nechtějí, aby jejich pracovníci měli dobré podmínky, a to samozřejmě není pravda, já si to nemyslím. Tak tu logiku, prosím vás, nepoužívejme.
Může existovat nepoctivý pracovník, a může existovat zaměstnavatel, který nemá zájem na tom, aby lidé, které zaměstnává, měli dobré pracovní podmínky. Ale nedělejme ze sebe někoho, kdo o někom prohlašuje apriori, že je nepoctivý, minimálně v polovině případů atd. To se mě fakt dotýká, pokud to bylo myšleno vůči mně, tak se proti tomu výrazně ohrazuji. Já lidem věřím, věřím tomu, že naprostá většina pracovníků je poctivých.
Když jsem říkal, že může existovat nepoctivý zaměstnanec, tak jsem to myslel tak, že potom by stát to břemeno měl vzít na sebe, protože když toho nějakého zaměstnavatele potká, tak by to neměl stanovovat on, ale měl by to stanovovat ten stát, protože má nějaký zájem to stejně řešit, i přes tato, byť minimální rizika. To jsem měl na mysli, to jsem tady potřeboval říci, protože si myslím, že je potřeba věci uvádět na pravou míru.
