Madeleine Albrightová

V minulém týdnu jsem měl tu čest zastupovat ve Washingtonu společně se svými kolegy senátory Jiřím Růžičkou a Pavlem Fischerem a ministrem zahraničních věcí Janem Lipavským Českou republiku na pohřbu Madeleine Albrightové.

Lepší než má slova o významu a přínosu této ženy pro svět a pro Českou republiku bude, když přímo ocituji alespoň některá slova z vystoupení současného amerického prezidenta Joe Bidena, bývalého amerického prezidenta Billa Clintona a bývalé ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonové.

Z vystoupení Joe Bidena na pohřbu Madeleine Albrightové:

„Když zemřel její přítel Václav Havel, pamatuji si, jak na něj Madeleine vzpomínala. Vrhal světlo do míst nejhlubší temnoty a neustále nám připomínal naše závazky vůči sobě navzájem. Tato slova platí i pro Madeleine.“

Z vystoupení Billa Clintona na pohřbu Madeleine Albrightové:

„Její americký příběh začíná českým diplomatem (na mysli měl Bill Clinton otce Madeleine Albrightové), který přišel do Ameriky se svojí rodinou jako uprchlík. A jeho dcera se stala velvyslankyní a ministryní. Prožila plný život. Věděla, co hájí a proti čemu vystupuje.

Když jsme byli na pohřbu Václava Havla, mluvila jménem USA, v katedrále, kde byla zima, a mluvila česky. Pro publikum to bylo elektrizující. Mluvila celkem pěti jazyky. A já jsem si (tenkrát v Praze) říkal, že přesně tohle je Amerika. Aby se z pilné uprchlice stala ministryně zahraničí. Jednou řekla, nemůžeme být jen herci, musíme být autoři. A ona byla skvělá autorka. Je to autorka, kterou stojí číst a následovat.

Dnes na Ukrajině vidíme až příliš tragicky to, co Madeleine věděla – že svoboda není nikdy jistá a pokušení zneužít moc je velké.“

Z vystoupení Hillary Clinton na pohřbu Madeleine Albrightové:

„Prezidente Bidene, prezidente a paní Obamová, prezidente Clintone, viceprezidenti, členové vlád, kongresů a přátelé doslova z celého světa. Shromáždili jsme se v tento slavný den v této nádherné katedrále, abychom oslavili mimořádný život a službu Madeleine Korbel Albrightové. Madeleinině milované rodině, jejímu bratrovi Johnovi a sestře Cathy, jejím dcerám Anne, Alice a Katy, jejím zeťům, jejím šesti vnoučatům: Děkujeme vám, že jste ji s námi po všechny ty roky sdíleli. Madeleine a já jsme si rozuměly v mnoha věcech, ale v posledních letech jsme spolu sdílely hlavně radost z vnoučat. Nic ji nerozzářilo tolik jako to, když hovořila o vás všech anebo také, jak řekl Bill, nic ji neudělalo rozhodnější a odhodlanější než to, když mohla pomáhat tvořit lepší a bezpečnější svět. To bylo poslání, které ji pohánělo celý život. Ve svých posledních pamětech sdílela to, že rozhodně není nedostatek práce, kterou vždy stojí za to dělat a že ovšem není přebytek období, ve kterých bychom tu práci mohli dělat. To jsou moudra ženy, která příliš brzy v životě zjistila, že život je křehký a že svobodu nemůžete brát za zaručenou, demokracii je třeba hájit, mír je třeba vyhrát a že není času nazbyt, když toho chceme dosáhnout. Je to odhodlání uprchlice, která dvakrát uprchla před tyranií ve věku 11 let a je to odhodlání diplomatky, která znala válku a pracovala k jejímu ukončení.“

Na závěr již jenom napíši, že jsem si myslel, že docela dobře vím, jak významnou byla Madeleine Albrightová osobností a jakým přínosem byla pro náš vztah s USA. Na jejím pohřbu jsem zjistil, že tomu tak nebylo. Respekt a úcta k Madaleine Albrightové a její zásluhy v boji za mír, svobodu a demokracii jsou ještě větší, než jsem myslel. Její česká stopa v americké politice potom má pro nás a naši bezpečnost cenu zlata a je zavazující. Tak na to prosím nezapomínejme.

Zveřejněno 3. 5. 2022 v Jihlavských listech.