22 roků

Stalo se tak 1. května 2004. Před 22 roky Česká republika vstoupila do Evropské unie (EU). Šlo o dosud největší rozšíření EU. Společně s námi přistoupily též Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko. Vstup naší země do Evropské unie byl zásadní krok, který znamenal po roce 1989 další přelom v naší historii.

Žádost o vstup podala vláda České republiky 17. ledna 1996. Nedílnou součástí této žádosti bylo memorandum. V něm vláda pod vedením svého předsedy Václava Klause deklarovala (mimo jiné), že „si uvědomuje prospěšnost a nezvratnost procesu evropské integrace“ a ocenila jej jako dílo, „které zaručilo občanům členských států na dlouhá desetiletí mír, politickou stabilitu, korektnost mezinárodních vztahů, nebývalé svobody a hospodářskou prosperitu“.

Vláda též prohlásila, že akceptuje i mimoekonomické aspekty evropské integrace, a byť „nebylo rovněž lehké po nedávném opětném nabytí plné státní svrchovanosti přijmout představu, že bude v budoucnosti třeba se této suverenity v určitých oblastech vzdát“, nezvratně dospěla k závěru, „že v moderním evropském vývoji je výměna částí vlastní státní svrchovanosti za sdílený podíl na suverenitě nadstátní a na spoluzodpovědnosti nevyhnutelná jak pro prospěch vlastní země, tak i pro celou Evropu“.

Několikaletá jednání o vstupu vyvrcholila v roce 2023, kdy se o vstupu konalo referendum. Referendum proběhlo 13. a 14. června 2003 a 77,33 % hlasujících podpořilo členství. Účast občanů v referendu byla 55,21 %. Referendum bylo jediným celostátním referendem v historii České republiky. Otázka zněla: „Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení členským státem Evropské unie?“ Smlouva o přistoupení byla podepsána v Athénách.

Česká republika se tak stala součástí Evropského hospodářského prostoru, který zajišťuje volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Přístup do schengenského prostoru, tedy zrušení kontrol na státní hranici, následoval v roce 2007. Postup pro přijetí společné měny dosud nebyl stanoven.

V současné době je EU, její fungování a naše členství předmětem častých diskusí a různých často kritických prohlášení.

Nechci a nebudu nic bagatelizovat, ano EU má dnes problémy s obranyschopností, konkurenceschopností a je také nezdravě závislá na dovozu některých důležitých surovin a výrobků. Přesto si dovolím vyzvat k tomu, abychom se dnes zároveň podívali na svět jako celek a zkusili i z tohoto pohledu zhodnotit, co jsme v Evropě dokázali. Zkusme si například položit otázku, proč tolik lidí ze všech částí světa touží se přestěhovat právě do Evropy? Zkusme si položit otázku, proč je právě Evropa často místem, které je pro ostatní vzorem v oblasti ochrany základních práv a svobod nebo fungování zdravotních nebo sociálních systémů?

Pokud si chceme výjimečnost našeho společenství zachovat, jsem přesvědčen, že musíme v Evropě ještě více než doposud spolupracovat a poučit se z chyb, které jsme udělali. Pokud to nedokážeme, hrozí, že míra vlivu například velmocí na naše fungování významně převýší ústupky, které provází každé posílení partnerské spolupráce. A týká se to zejména těch středně velkých a menších zemí.

Česko si letos připomíná 22 let svého členství, jsme tedy jako člen EU více než dospělí. Je na nás, abychom se také jako dospělý člen EU chovali. A dospělé chování znamená přestat fňukat, méně si stěžovat, být iniciativní, konstruktivní a nést svůj díl odpovědnosti.

Zveřejněno 5. 5. 2026 v Jihlavských listech.