Foto Miloš Vystrčil
Srdce logo

Řidiči a řidičky v pantoflích a s botami na podpatku

Nedávno jsem při sledování televizních zpráv jedné televize byl opět přinucen se zamyslet, zda nás dnes již v celé Evropě masově rozšířený „sport“ vymýšlení neustále dalších a dalších konkrétních pravidel, která určují, jak bychom se na tom našem světě měli chovat, postupně úplně nezastaví v naší schopnosti se dál rozvíjet a normálně se o sebe postarat.

Televizní reportáž popisovala a obrazově dokumentovala, jak někteří nezodpovědní řidiči ohrožují sami sebe i své okolí tím způsobem, že řídí v pantoflích nebo s botami na podpatku. Závěr reportáže byl pro dnešní dobu bohužel typický, neboť končil zprávou, že již někteří aktivní jedinci připravují evropskou směrnici, která by nařídila zapracovat do zákonných norem všech členů EU „zákaz jezdit v pantoflích nebo s botami na podpatku“.

Překonal jsem svoji přirozenou lenost a vyhledal jsem si Zákon o silničním provozu 360/2000 Sb. Kde jsem u povinností řidič v §4 u písmene a) nalezl, že je řidič povinen své chování přizpůsobit kromě jiného i svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu.
Je to dle mého názoru logické ustanovení, které v podstatě zakazuje řidičům a řidičkám jezdit autem v pantoflích nebo s botami na podpatcích. Řidiči nakonec tuto svoji zákonnou povinnost dodržují třeba také tím, že nesedí při jízdě zády k volantu, nedrží volant pouze jedním prstem každé ruky, nejezdí v palčácích, nemají při jízdě na zádech ruksak apod.

Samozřejmě, vždy je možné každý zákon napsat podrobněji, je možné explicitně do zákona napsat, že se nesmí jezdit autem s ruksakem na zádech nebo v palcových rukavicích nebo s horečkou 39,6 stupňů Celsia.
Počet konkrétních pravidel, kterými bychom se v životě měli řídit je totiž nekonečný, a proto je snaha všechna tato pravidla vypsat do zákonů a vyhlášek nejen pošetilá, ale i nebezpečná.

Nebezpečí spočívá v tom, že přemíra konkrétních pravidel a pokynů odnaučuje lidi samostatně přemýšlet, neboť nabývají přesvědčení, že pro úspěšný (tedy i bezpečný) život není třeba samostatně přemýšlet, že úplně stačí pouze dodržovat všechny vyhlášky a zákony.
A tak se potom může stát, že půjdeme do lesa a tam si způsobíme úraz, protože při lezení na strom pod námi praskla suchá větev.

Myslíte, že to je důvod, aby vznikl zákon, ve kterém bude konkrétně uvedeno, že při lezení na strom je třeba dávat pozor na suché větve? Já jsem přesvědčen, že nikoliv.
Život totiž není v první řadě o zákonech, ale o principech. Právě životní principy obsažené například v „Desateru“ a snaha o jejich dodržování vedly postupně v civilizovaných společnostech ke vzniku zákonů a vyhlášek.
I z toho důvodu bychom s těmi zákony a vyhláškami měli šetřit, jinak postupně ztratíme schopnost rozlišit, co je a co není pro náš život důležité a dokonce někdy i schopnost rozlišit, co je a co není správné. Ztratíme schopnost pomocí vlastního samostatného přemýšlení dodržovat principy.
(PS: A dokonce si to leckdy můžeme zdůvodňovat platnými zákony.).

Komentáře nejsou povoleny.