Čtyři prosby Miloše Vystrčila
16. 3. 2020Zákon o některých úpravách v sociálním zabezpečení při epidemii v roce 2020
25. 3. 2020
Praha, Senát
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 14:48:16 – 14:48:42:
Jsem přesvědčen, že pan předseda štábu by tady měl být do konce, aby si to celé vyslechl a že není uctivé vůči Senátu, pokud řekne, že nemá čas a že tady bude jenom chvíli, aby nám něco sdělil. Doufám, že to nebude taková tisková konference, jako zazněla od pana ministra, a následně odešel. On by si měl vyslechnout lidi, kteří pochází z různých míst, jak o tom mluvila paní senátorka Chmelová, a pak se podle toho třeba i zařídit.
čas 15:14:16 – 15:37:06:
Nechám ji tady i pro ostatní, kdyby také chtěli jít sem. Mně se zdálo, že pan Prymula neměl úplně dobře tu roušku nasazenou. Přiznám se, že jsem původně nebyl moc pro to, abychom tento bod projednávali, protože mám docela podobný názor, jak to dnes říkal pan senátor Nenutil, že když je krizová situace, tak se velí. Při tom velení se ne vše podaří a to, co se nepodařilo, se potom hodnotí, až se ta krizová situace zvládne. Nakonec jsem ale názor změnil a teď se omlouvám, budu delší dobu vysvětlovat, proč, protože to považuji za naprosto zásadní a ty věci, které se dějí ze strany vlády a zejména pana premiéra, považuji za bezprecedentní a vysvětlím to.
Připravil jsem takový materiál podkladový, který všichni máte na svém stole, kde jsou nějaké výpisy ze dvou zákonů – ústavního zákona o bezpečnosti ČR, potom krizového zákona, pak je tam statut Ústředního krizového štábu. To jsou tři dokumenty. Názor jsem změnil poté, co jsem si dokumenty přečetl a za chvilku to vysvětlím. Myslím si, že to poslouchání nebude pro nikoho z nás příjemné. Zároveň bych chtěl říci, že to, co budu říkat, budu říkat skutečně jako senátor a jako člověk, který by to říkal, ať je z kterékoli strany, ani jsem svým spolustraníkům raději to, co dnes budu říkat, neříkal, protože si nemyslím, že se to netýká nějakého stranictví, týká se to obyčejného dodržování zákonů a nějaké slušnosti a mravnosti, která by měla platit v politice napříč stranami. Týká se to toho, že když jsme v té politice, tak bychom měli dělat všechno pro to, abychom nepoškozovali občany, protože jsme tady pro ně a neměli bychom některé věci nadřazovat nad službu občanům. Druhá věc, kterou chci říci, je, že jsem opravdu s nikým, to, co budu říkat, nekonzultoval, akorát jsem to říkal tiskové mluvčí, protože jsem ji prosil, aby materiály distribuovala a chtěl jsem, aby měla nějaký povědomí o tom, proč se tak děje. A třetí věc, kterou mám, než začnu mluvit, je prosba. Chtěl bych poprosit všechny odborníky a případně i slušné politiky, aby to, co budu říkat, opravdu podrobili tvrdé kritice, a pokud nebudu mít pravdu, tak budu v podstatě rád, že nemám pravdu. Ale pokud budu mít pravdu, tak bych byl rád, kdyby se přidali a řekli, že mám pravdu, protože ty věci považuji za naprosto zásadní a vážné.
Začnu zákony, tím podkladovým materiálem. Je jednak ústavní zákon a potom je tam zákon o krizovém řízení nebo krizový zákon, ve kterém v § 4 je napsáno, že vláda při zajišťování připravenosti ČR na krizové situace při jejich řešení nebo k ochraně kritické infrastruktury v bodě c) zřizuje Ústřední krizový štáb jako svůj pracovní orgán k řešení krizových situací. Tento krizový štáb vláda zřídila 16. března 2020 s tím, že stav nouze byl vyhlášen 4 dny předtím, 12. března 2020 a s tím, že první nakažení koronavirem byli registrováni v ČR 1. března 2020. První nakažený 1. března 2020, tím pádem vznikla hrozba, nouzový stav 12. března 2020, Ústřední krizový štáb 16. března 2020. Tato data jsou zásadní a důležitá. Když se nyní podíváme na statut Ústředního krizového štábu, který schvaluje vláda, tak zjistíme dvě věci. Jednak jeho obsah – k tomu budu mluvit, a potom zjistíme, že vláda v okamžiku, kdy předtím, těsně předtím, než zřídila Ústřední krizový štáb, statut změnila, statut, který dlouhodobě fungoval, změnila. O tom, kde a jak ho změnila, teprve budu mluvit. Máte statut v podobě, kdy vidíte, kdo a jak co změnil. Vy to tam vidíte. To přeškrtnuté tam bylo původně, to podtržené je tam nově. Všichni to tam v materiálech můžete vidět a zase bude dobré, pokud to budete, co říkám, kontrolovat nejen vy, ale pokud ho zkontroluje ještě někdo další. Teď k tomu statutu a k tomu, co se tady dělo a co podle mého názoru se skutečně dít mělo. V článku II působnost Ústředního krizového štábu je bod 1, který říká, že štáb po vyhlášení nouzového stavu – to je jedna možnost po vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení nebo válečného stavu, jakož i při hrozbě vzniku krizové situace, jakož i při hrozbě vzniku krizové situace, to znamená je tady možnost vyhlášení i před vznikem krizového stavu, před vyhlášením stavu nouze nebo stavu nebezpečí nebo stavu ohrožení nebo při jiných závažných situacích opět, což si myslím, je například existence nákazy koronavirem v České republice, týkajících se bezpečnostních zájmů ČR, zřizuje vláda.
Ten štáb má za úkol připravovat návrhy na řešení situace. Návrhy na řešení situace! Ten štáb má celkem 18 členů. Má předsedu a 17 členů, kde jsou dány jednoznačně a jasně jejich pozice. Já se k tomu dostanu. Jsou to například všichni náměstci významných ministerstev, jsou to předsedové významných institucí, jako je Správa státních rezerv, nebo byl to například Úřad pro jadernou bezpečnost, který byl v té nové podobě vyškrtnut, čili paní Drábová kdysi byla členkou ústředního štábu krizového, teď podle nového schváleného není. A teď k těm věcem, které jsou zde napsány.
Krizový štáb má zabezpečovat jednu věc, mluvila o tom paní starostka Chmelová. Čl. 2 bod 3. Štáb zabezpečuje operativní koordinaci, část vynechávám a čtu konec, a poskytuje podporu činnosti orgánům krizového řízení územních samosprávných úřadů a orgánům územních samosprávných celků. Už prosím, páni starostové a paní starostky, víte, proč jste neměli informace? Protože nebyl zřízen ústřední krizový štáb, protože ten má ve svém statutu jasně popsáno, jakým způsobem, když vzniká krizová situace a je řešena krizová situace, mají být informováni územní správní úřady a orgány územních samosprávných celků. Pokud ale ústřední krizový štáb nefunguje a není zřízen, tak se to nějak lepí. A když se to nějak lepí, tak je velmi pravděpodobné, že se na něco zapomene. Jinými slovy, teprve po zřízení ústředního krizového štábu vám začaly chodit informace. Je to logické, protože teprve k tomu byl v tom okamžiku důvod daný zákonem, resp. podzákonnou normou, což je statut.
Čl. 3 Aktivace štábu. O aktivaci štábu rozhoduje předseda vlády, v době jeho nepřítomnosti v ČR, nebo z jiných závažných důvodů první místopředseda vlády, nebo jiný předsedou vlády pověřený místopředseda. Návrh na aktivaci štábu může podat člen vlády. Jinými slovy, to, že nebyl ústřední krizový štáb zřízen ani 1. března ani 3. března ani 12. března, je něčí odpovědnost. Čí je to odpovědnost, plyne z čl. 3. A to je odpovědnost člověka, který také může za to, že vy, starostové a starostky, jste neměli informace. Protože nedal žádný jiný pokyn z úrovně bezpečnostní rady nebo vlády, aby vy jste je dostávali. Ten pokyn je v tom statutu. Ale pokud ten statut nemohl být funkční, protože nebyl ústřední krizový štáb, tak informace nemohly být.
Složení štábu. Ty úžasné změny. Normálně, a má to hlubokou logiku, já se k tomu dostanu, podle starého statutu, ne toho nově schváleného, je předsedou krizového štábu buď ministr vnitra, v případě ohrožení státu ministr obrany. A místopředsedou logicky je potom náměstek ministra vnitra, nebo náměstek ministra obrany, aby to fungovalo a mohli to řídit, když se bráníme, obrana, když řešíme nějakou vnitrostátní situaci, vnitro. Z důvodu, domyslete sami, se stalo to, že se změnil čl. 4 odst. 1 tak, že předsedou štábu jmenuje předseda vlády podle charakteru situace některého z členů vlády, nebo členů štábu. Bylo to proto, aby se předsedou ústředního krizového štábu mohl stát náměstek, a tím náměstkem je pan náměstek Prymula. On za to nemůže, stal se jím. Ale tím, že se jím stal, tak se například stalo, že v čl. 8 Odborné pracovní skupiny a operační centra je napsáno, že při štábu se zřizují následující odborné pracovní skupiny, které jsou aktivovány vždy, když je aktivován štáb, a že tyto skupiny zřizuje některý z ministrů. A teď například, pane ministře Vojtěchu, jak jste zde říkal, jak teď funguje ten tým, tak jednou z odborných pracovních skupin, která je automaticky zřízena v případě ústředního krizového štábu, kdyby krizový štáb fungoval normálně, je ta skupina v čl. 8 odst. 1 písm. a), je to skupina pro koordinaci zabezpečení věcnými zdroji, jejímž vedoucím je pověřený zaměstnanec Správy státních hmotných rezerv a členy pověření zaměstnanci ministerstev, jejichž náměstci jsou členy štábu. Takže tak to je.
Kdyby existoval ústřední krizový štáb od začátku, tak samozřejmě automaticky vzniká skupina pro koordinaci zabezpečení věcnými zdroji a nemusí pan ministr zdravotnictví speciálně dělat skupinu, která zabezpečuje zabezpečení ochrannými pomůckami, protože na to ten statut myslí, protože naše krizové řízení a náš krizový zákon a náš statut je jeden z nejlepších v Evropě. Opravdu o tom něco vím jako hejtman. Jeden z nejlepších. Naše integrované složky záchranného systému patří k nejlepším v Evropě a ví přesně, co mají dělat. Akorát potřebují, aby mohly ty věci dělat, aby byl zřízen ústřední krizový štáb a aby byl dodržován ten starý statut. Kdyby tomu tak bylo, tak by věci normálně, standardně běžely. Nazpátek. Dalšími členy štábu jsou… O tom, co si mám myslet o tom, že v rámci změny statutu došlo k vyškrtnutí z krizového štábu předsedy státního Úřadu pro jadernou bezpečnost a ředitele sekretariátu bezpečnostní rady, nebo že došlo k vyškrtnutí vedoucího Kanceláře prezidenta republiky, prezident republiky je nejvyšší velitel ozbrojených sil v ČR, jeho zástupce byl vyškrtnut z jako účastník ústředního krizového štábu, já tomu nerozumím. Nevím, proč se tak stalo. Byli přidáni jiní, možná oprávněně, možná ne, já to nenapadám. Akorát fakt těmto věcem nerozumím.
Co se týká vlastního složení krizového štábu, tak samozřejmě pro pana senátora Horníka a pro pana místopředsedu, pan Prymula neřekl všechno. Čl. 4 odst. 4. V případech, kdy za c) je z důvodu řešení výskytu závažných infekčních onemocnění vyhlášen krizový stav, což je náš případ, je vyhlášen z důvodu závažných infekčních onemocnění vyhlášen krizový stav… A kdy je zároveň aktivován štáb, on byl toho 16., stávají se ústřední, teď vynechávám, stává se ústřední epidemiologická komise součástí štábu. Ústřední epidemiologická komise je dohledatelná na webových stránkách. Jsou tam odborníci na epidemie a šíření epidemií. Kdyby byl aktivován ústřední krizový štáb, tito odborníci se automaticky stali členy ústředního krizového štábu, automaticky, protože to umí, jsou k tomu nadáni, začnou věci řešit, normálně, standardně, tak, jak je nastaveno krizové řízení v ČR. Tohle všechno se rozběhlo 16. března. My prvního března jsme měli první koronavir tady.
Jinak, další věci, které tam jsou, povinnosti členů štábu, možná tady o tom potom bude mluvit můj kolega Zdeněk Nytra, který je více v obraze z hlediska toho, jak fungují jednotlivé složky IZS. Ale další článek 6. Povinnosti členů štábu. Členové štábu zajišťují součinnost, zajišťují odpovědné zástupce do odborných pracovních skupin atd. Jsou tady věci o externí spolupráci, nebudu vás tím unavovat, jenom… O odborných pracovních skupinách, o jejich roli, jsem už mluvil. Důležitá věc, která také byla vynechána, nechápu proč, nebude to teď fungovat. Náměstek ministra vnitra a náměstek ministra obrany a předseda Správy státních hmotných rezerv měli nominovat vedoucí odborných pracovních skupin. To se teď nestane. Já nevím, kdo ty vedoucí odborných pracovních skupin bude nominovat. Rozumíme si. Dříve tam bylo, že to dělal náměstek ministra vnitra nebo náměstek ministra obrany. To jsou místopředsedové ústředního krizového štábu. Dneska jsou zrušeni, protože tam je jiný předseda, tak vlastně není jak zřídit odborné pracovní skupiny. Jinými slovy, tím, že se v některých místech statut změnil, se vlastně znehybnila, respektive stala impotentní jiná místa v tom statutu, protože nemohou fungovat, neboť ti, co to měli řídit, už nejsou na těch pozicích, na kterých měli být, protože se statut změnil. To znamená, když zrušíte ředitele, nahradíte ho místoředitelem, tak pokud někde jinde v tom má ředitel nějaký úkol, tak on ho nemůže plnit, protože už není na té pozici, na které měl být. A to se stalo, to znamená, když to zjednoduším, změny nejsou ani kompatibilní. To znamená, kdyby dnes přišla nějaká jiná krizová situace, tak by nebylo řešitelné za této situace, protože statut je napsaný takhle špatně. V tomto okamžiku. Zajímavá věc je potom, že se stálá dosažitelnost členů štábu snížila ze 180 minut na 120 minut, což je zvlášť pikantní v případě, když se stalo to, že v statutu je pro ústřední krizový štáb vyhrazeno místo jednání. Místo jednání je ve speciální místnosti, která je zařízena na videokonference, na spojení se světem, na ochranu lidí, kteří rozhodují o našich životech. A tohle všechno je buď na ministerstvu vnitra, nebo na ministerstvu obrany. A to je tam proto, protože předsedou má být buď ministr vnitra nebo ministr obrany. Tito lidé nejsou předsedy, čili to místo neexistuje, resp. není důvod tam chodit, oni dělají videokonference, nevím odkud. Protože místa a místnosti, které jsou k tomu připraveny za naše peníze, nemohou být aktivovány, protože předsedou ústředního krizového štábu je náměstek ministra zdravotnictví, nikoli buď ministr vnitra, nebo ministr obrany. Taková je situace. Takhle je to složité. A takhle těžko potom se rozhoduje. Já nechci napadat a nebudu říkat, jestli někdo rozhodoval špatně nebo dobře, já chci jenom říct, že tady my děláme nějaké zákony a existují potom nějaké normy, v tomto případě dokonce osvědčené normy. A že by bylo dobré, i když si člověk myslí, že je sebelepší, aby se tím řídil.
Protože když se tím neřídí, tak hrozí, že bude chaos, že vznikne chaos, a to neznamená, že ty věci nebudou fungovat, to neznamená, že budeme nejhorší, to neznamená, že tu věc nepřekonáme, že to nezdoláme, ale samozřejmě to bude stát více úsilí, více peněz, více námahy a více strachu. Protože ty věci, které byly vymyšlené, někdo odmítl používat. Odmítl je používat a šel si svojí vlastní cestou. V případě krizového řízení jít vlastní cestou je chyba. Je to obrovská chyba. Je otázkou, jak draze za ni zaplatíme. Nikdo to nespočítá. Nikdy! Protože my nevíme, jak bychom překonali ten problém, kdybychom šli tou správnou, zákonnou cestou. My jsme tou zákonnou cestou a správnou cestou nešli do 16. března. A od 16. března se to pomalu začíná zlepšovat. Ještě k tomu něco řeknu. Závěry. Závěry mám z toho tři. Najdu si je…
První, vláda, resp. premiér nepochopitelně, pro mě nepochopitelně, odkládali zřízení ústředního krizového štábu, pro mě nepochopitelně, tím se stalo, že koordinace a součinnost vázla, tím se stalo, že návrhy na opatření, které byly dělány, nebyly dělány koncepčně, chybí plexiskla atd. To má dělat úplně někdo jiný než premiér. To má dělat jedna ze skupin. A chyběla odbornost. To znamená, chyběla koordinace a součinnost, chyběly správné návrhy na opatření, které byly provázány a chybělo odborné rozhodování, protože byl pozdě zřízen ústřední krizový štáb. To je závěr jedna. To neznamená, že ty věci nefungují. Fungují. Víme to všichni, my jsme mistři improvizace. Díky tomu takhle dobře fungujeme. Ne díky tomu, kdo to řídí. Díky tomu, že ti lidé jsou odpovědní, že dělají sami, co můžou, že starostové si zřídili krizové štáby, že kraje si zřídily krizové štáby, že všichni makali, dělali, co uměli. Díky tomu to funguje. A díky tomu jsme lepší než Itálie a jiné země. Zejména díky tomu! Za to patří velké poděkování těm lidem. A velká úcta.
Druhý závěr. Účelové a některé obtížně pochopitelné změny statutu. Nerozumím těm změnám statutu, ať to někdo zanalyzuje a vysvětlí mi, proč ty změny byly udělány, můj názor je, že to způsobí v současnosti problémy, např. v případě odborných skupin, a hlavně když vznikne nějaká jiná situace, jiná situace, tak budou veliké problémy, protože ten statut byl udělán jakoby na jednu situaci, ten není dělán na jednu situaci, ten statut je dělán na to, aby fungoval kdykoliv, ať je to povodeň, ať je to havárie, dopravní nějaká, ať je to třeba nějaká infekce. A takhle to nemůžeme udělat, teď se nám hodí, aby to bylo pro tu infekci, protože pak to nebude fungovat někdy jindy. A my to zase budeme měnit. Tak se nedělají přece zákony. To nikdo z nás nechce.
A třetí závěr je pro mě obrovským zklamáním, obrovským zklamáním, a to je, že ze všeho, co jsem prostudoval, co jsem si přečetl, tak mi to vychází tak, že tady došlo k nadřazení prezentace členů vlády nad optimální postupy řešení krizového stavu. Někdo nadřadil tu svoji prezentaci a to, jak je výkonný, jak je dobrý, jak je efektivní, jak to všechno umí, neříkám, že se nesnažil, možná, že spal fakt jenom jednu hodinu denně, klidně je to možné, ale tuto prezentaci, když nadřadíte optimálním postupům, což znamená ústřední krizový štáb, což znamená to všechno, co jsem říkal, tak v tom okamžiku je to průšvih. Je to průšvih! Nikdo nikdy by to neměl dělat, zejména by to neměl dělat politik, protože v tom okamžiku si hraje s osudy nás všech. A to prostě není dobře. A pokud my máme dnes něco udělat, tak musíme vyzvat pana premiéra, vládu, pana ministra, aby s tou improvizací přestali, aby se začali řídit normálními pravidly, aby nechali mluvit odborníky, aby nechali jednat lidi, kteří jsou v tom statutu k tomu určeni, aby začali normálně pracovat a třeba tu část toho času v televizi nechali někomu jinému. Věřte, že to všem nejvíc pomůže. Je pravdou, že v tom případě může některá strana přijít o nějaká procenta, já si myslím, že dneska nejde o procenta, dneska jde o naše zdraví a o naše životy. Děkuji za pozornost.
čas 17:39:18 – 17:45:31:
Děkuji za slovo. Paní ministryně tady řekla, že vláda dělá těžká rozhodnutí, taková, která nikdy v životě dělat nemusela nebo nemuseli. Zároveň řekla, že by bylo dobře, abychom nedělali politiku. Já nevím, jestli je nedělání politiky, když v rámci toho svého projevu o nedělá politiky někomu nepřímo řeknu, že tady dělá politiku.
Souhlasím s tím, že dnes bychom všichni měli dělat vše pro to, abychom krizovou situaci, ve které se nacházíme, co nejlépe zvládli. Já jsem tady prezentoval svůj názor a požádal jsem o to, aby ho kriticky rozebrali odborníci i politici, na to, jak vláda postupuje a jak využívá možnosti, které jí poskytuje český právní řád a případně podzákonné normy. Zároveň jsem v žádném případě nezpochybnil to, že se vláda snaží a ani jsem neříkal, že není akční. Sám osobě z vystoupení vlády mám pocit, že se opravdu snaží. Ale v případě zvládání krizí a krizového řízení jsou tady hejtmani a starostové. Pokud se stane, že nejsou respektovány, nebo využity některé osvědčené postupy, tak se může stát, že i při veškeré snaze potom ta přijatá řešení nejsou optimální a mohla být přijatá řešení lepší. To je jediné, co tady dnes ode mne a od většiny dalších kolegyň a kolegů zaznělo. Bylo to odleva doprava. A prosba ode mě je jediná. Prosím, něco se stalo. 1. března koronavir, 12. nouzový stav, 16. Ústřední krizový štáb. Máme tady nějaký právní řád a nějaké možnosti. Bylo by dobré, aby v rámci snahy, kterou vláda, která nese největší odpovědnost za to, co se tady bude dít, tyto možnosti opravdu plně využívala, resp. některé nepřehlížela. Uvedl jsem tady konkrétní příklady, kdy si myslím, že možnosti nebyly využity a nemohu se zbavit dojmu, že v některých případech došlo i k jejich účelovému nevyužití. Chtěl bych poprosit, aby nebylo usnesení Senátu, pokud bude přijato, a vyjádření Senátu bráno jako politický boj. V žádném případě to tak necítím a při zahájení svého projevu jsem říkal opakovaně, že ani mí kolegové ze senátorského klubu ODS nevěděli, jaké budu říkat závěry a jak bude moje analýza vypadat. Nevěděli to a ty reakce byly odleva doprava spontánní. Není to žádný politický boj, není to o tom, že by někdo nechtěl, abychom vyšli z krize co možná nejlépe. Je to o tom, že při hledání nejsprávnějších dalších postupů kromě toho, že budeme lidem, kterých se to nejvíce týká, dodávat naději, kromě toho, že budeme dělat všechno pro to, abychom je podpořili, tak to také znamená, že pokud se ukáže, že si myslíme, že v některých případech by se dalo postupovat lépe nebo optimálněji, řekneme si to. A je na tom, který to všechno řídí, zda bude ochoten kritiku konstruktivně přijmout a chladnokrevně si vyhodnotit, zda na tom, co se tady říká, něco je, nebo není, anebo jestli to odmítne a řekne: Co proboha chcete, vždyť my se tak snažíme. Ale to vám nikdo neříká, že se nesnažíte. Jde jenom o to, abychom to zároveň dělali tak, jak kdysi ti před námi to nastavili, protože vycházeli z nějaké zkušenosti, kterou vy nemůžete mít, protože jste zatím tím, co oni prošli, když psali zákony a statuty, neprošli. To je všechno, co k tomu chci říct a musím říct, že mě velmi mrzí, že je takto to jednání Senátu a vyjádření jednotlivých senátorů přijímáno. Není to o tom, že my bychom nechtěli pomáhat, že bychom nikoho nechtěli podpořit, ale je to o tom, že jsme dnes jediní, kdo si ještě troufne říci, jak to cítí a proč to tak cítí a nebojí se to říci. A pokud si nebudeme některé věci, o kterých si myslíme, že nefungují jak mají, schopni říci otevřeně, tak ta pravděpodobnost chyby se zvyšuje. Přece naším cílem, a to jste říkala paní ministryně i vy, je především to zdraví lidí a hledání nejlepších cest. A k tomu my tady jednáme a to je náš cíl jednání a neměl jsem z žádného senátora a senátorky pocit, že by měl na mysli něco jiného a že si tady chtěl nahrávat nějaké politické bludy. Pokud vy ten pocit máte, tak já vám ho nemohu vymluvit, ale je mi to líto.
