Běžec, kluk a pes

Dnes se s Vámi podělím o událost, která se skutečně nedávno stala. Identifikaci místa a osob vynechám. Pro to, co bych rád sdělil a zároveň poprosil o zamyšlení, to totiž není vůbec důležité.

Jeden muž, říkejme mu běžec, ve volných chvílích rád vybíhá do okolí svého bydliště většinou na stále stejný běžecký okruh. Dělá to proto, protože běhá rád a při běhání si vlastně odpočine, pročistí hlavu a udělá něco pro své tělo. Trasa běžce vede pěknou krajinou a také několika obcemi. V jedné obci běžec běží mezi domy po asfaltové cestě nebo chodníku. Jedná se o klidnou část obce a na asfaltové cestě si často hrají děti, jezdí maminky s kočárky apod.

Nedávno při jednom z takových běhů běžec potkal právě na začátku této asfaltové cesty malého kluka na kolečkových bruslích. Malý kluk běžce slušně pozdravil a následně se společně s běžcem rozjel po asfaltové cestě ve stejném směru jako běžec. Malý kluk byl docela šikovný a za chvíli běžce předjel a postupně získal asi desetimetrový náskok. Právě v tu chvíli se docela rychle jedoucí kluk dostal zhruba  na úroveň po stejné ulici se potulujícího černého chundelatého psa. Černý chundelatý pes začal štěkat a vyrazil proti jedoucímu klukovi, který se evidentně vylekal. Ve snaze uniknout kontaktu se štěkajícím a skákajícím psem najel zoufalý a vylekaný kluk z asfaltu na dlážděný chodník, ztratil rovnováhu a upadnul přímo na zadek na zem. Na zemi se po zadní části těla po pádu ještě chvíli ve smyku pohyboval. Na záda se naštěstí kluk nepoložil a hlavu nad chodníkem udržel. Mezitím mu již černý chundelatý pes štěkal přímo do obličeje a trauma kluka pokračovalo. V době pádu byl běžec již hodně blízko u kluka a křikem se mu podařilo upoutat pozornost psa, který si ihned přestal všímat kluka a soustředil svoji pozornost na běžce. Mezitím, co běžec poutal pozornost štěkajícího psa, kluk vstal a na popud běžce po ujištění, že není zraněný a může odjet, rychle s brekotem a na zadní části s totálně potrhanými krátkými kalhotami odjel po asfaltové silnici pryč do bezpečí.

Na běžci potom zůstalo se vypořádat se psem, který se stále více osměloval, štěkal a opakovaně přiskakoval k běžci. Pokračovat v běhu nebylo možné, neboť pes to zřejmě vnímal jako běžcovu zbabělost a odvážně se ihned snažil běžce popohnat a zezadu na běžce naskočit. Nakonec vše vyřešilo opravdu hodně silné běžcovo zařvání DOMŮ!!! provázené gestikulací. Černý chundelatý pes totiž po zařvání přestal štěkat, stáhl ocas a vydal se domů. Běžec pokračoval v běhu a život šel dál.

Na závěr již jenom napíšu, že běžec v dané obci běžel po té asfaltové cestě již možná dvě stě padesátkrát a že se tedy již dvě stě padesátkrát nikdy nic takového nestalo. Stalo se to až po dvě stě padesáté první. To dodávám zejména pro ty, kteří si budou myslet, že přece u nich se nikdy nic takového nemůže stát.

Mimochodem toho kluka bylo běžci fakt líto. Možná se bojí psů, ale vypadalo to, že je slušný, šikovný a dobře vychovaný.

Zveřejněno 29. 8. 2023 v Jihlavských listech.