Cink! Jihlava má sochu svobody

14.11.2015
Mladá fronta DNES | Rubrika: Vysočina | Strana: 17 | autor: Tomáš Blažek

Cinkání klíčů je možná unikátní způsob, jakým Češi a Slováci sesadili komunistickou vládu. Do kamene tento motiv zvěčnil Radomír Dvořák. Od včerejška už socha v Jihlavě stojí.


JIHLAVA U cyklostezky na nábřeží řeky Jihlavy za Kauflandem stojí od včerejšího dne nové sousoší z šedé jemnozrnné žuly.
Kameníci pod vedením sochaře Radomíra Dvořáka sem umístili pomník skládající se ze dvou klíčů a lipového listu se srdcem. „Skulptura symbolizuje 17. listopad 1989 – vítězství lidí, kteří touží po svobodě a demokracii, nad těmi, co si moc chtěli uzurpovat pro sebe. Tehdejší zvonění klíči představitelům odcházejícího režimu se nám zdálo být výmluvným motivem,“ vysvětlil Petr Palovčík ze Spolku za navrácení sochy TGM do Jihlavy.
Nápad připravit pomník 17. listopadu a boji za demokracii původně vznikl v hlavě telčského senátora za ODS Miloše Vystrčila. Ten s touto myšlenkou přišel do spolku před půldruhým rokem. „Když jsem začal působit v Jihlavě, napadlo mě, že by bylo dobré, kdyby tady bylo místo, které by přímo připomínalo 17. listopad,“ pravil Vystrčil.
„Nápad postavit takový pomník se nám zalíbil. Prvotní myšlenka byla, zapíchnout někde klíč, ale pak jsme si říkali, že jedním klíčem člověk nezazvoní, tak jsme chtěli, aby byly aspoň dva. K nim je přidán přívěsek se srdíčkem typickým pro listopad 1989,“ doplnil Palovčík.
Členové spolku nechali už v roce 2011 umístit u jihlavského gymnázia repliku zdejší Masarykovy sochy, jejíž originál zlikvidovali komunisté. Pro umístění Klíčů měli zastánci pomníku vytipováno několik lokalit. „Chtěli jsme, aby to místo mohlo být místem setkávání v čase 17. listopadu. Na tomto místě cyklostezkou chodí lidé na vycházky a sportovat, takže se budou moci děti rodičů ptát, o jaký příběh se jedná, co je a byl 17. listopad 1989, co se od té doby v naší zemi změnilo,“ uvedl Petr Palovčík.

Dílo má přes pět tun

Výsledný vzhled sochy je společným dílem desítky členů spolku. Finální podobu jí dodal Radomír Dvořák. „Socha váží něco přes pět tun, je to tedy relativně malá věc. Památník by ale měl přesahovat dimenzi člověka prostorově i obsahově a tak to je i v tomto případě,“ řekl. Socha se skládá ze šesti kamenných dílů a dvou dílů z nerez oceli. Na kruhu je nápis „Ať láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí.“
Skulptura je vytvořena novými průmyslovými postupy. Je například opracována lanovými pilami, které umí řezat kámen do křivky.
„Tvarosloví sochy jsem přizpůsobil tomu, co dokážou udělat lomařské a kamenické stroje. Jejich použitím se socha zlevní na desetinu ceny a zkrátí se také doba její výroby,“ vysvětlil Radomír Dvořák.
Nyní je nová jihlavská „socha svobody“ zakrytá modrým plátnem. V úterý 17. listopadu ji zahalí do státní vlajky, slavnostní odhalení se uskuteční v 15 hodin.
Umístění sochy má podle Dvořáka vazbu i na blízkou řeku. „Památník i řeka souvisí s časem – jak se říká, dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. Plyne řeka, kolem sochy chodí lidé, ale ona tady jako symbol zůstává,“ pravil Dvořák.

Trvanlivost? Tisíce let

Socha je vyrobená z hlubinné jemnozrnné žuly. „Její výhodou je, že do ní lze ztvárnit i jemné detaily a nezvětrává jako povrchové druhy žuly, má trvanlivost tisíce let. Je to materiál, který mě nadchl a na Vysočině ho máme doslova pod nosem,“ řekl sochař.
Dvořák při instalaci skulptury zmínil, že pro sochaře paradoxně byla před rokem 1989 ekonomicky úspěšnější doba než nyní, i když nebyla umělecky svobodná. „Já si to neužil, protože jsem začal prodávat sochy až po revoluci, ale před rokem 1989 bylo jedno až čtyři procenta z každé veřejné stavby věnováno na výtvarné účely, což byly většinou sochy. Proto se tehdy dělalo v republice ročně asi tisíc soch, teď se jich dělá možná padesát. Tím pádem tehdy sochaři měli peníze, ale neměli tvůrčí svobodu,“ popsal.
Nyní by se chtěl věnovat projektu sochy symbolizující řeku Sázavu. „Oslovím obce u Sázavy, zda budou mít zájem,“ zmínil Dvořák.

Více fotografií a video si prohlédněte na webu vysocina.idnes.cz