Co chceme

Debaty o tom, za co může a nemůže vláda, co bychom všechno měli nebo neměli dělat, aby se nám dobře vedlo a dařilo, jsou nekonečné a názory asi nikdy nebudeme mít všichni shodné.

Přesto jsem přesvědčen, že bychom měli být schopni se ve většině shodnout alespoň na několika cílech, které jsou pro naprostou většinu z nás důležité. Dovolím si zmínit tři, které považuji pro dnešní dobu za opravdu aktuální.

Věřím, že se shodneme, že našim společným cílem je bezpečný život a ochrana naší vlasti a společných historicky daných kořenů a hodnot. Pokud tomu tak je, potom by mělo být naší společnou prioritou naše spolehlivé a platné členství v nejsilnější a nejbezpečnější obranné alianci s názvem NATO. Je to naše členství v NATO, které nám poskytuje ochranu a bezpečí a zároveň nám v koordinaci umožňuje pomáhat Ukrajině, která dnes i za nás bojuje s rozpínavostí a brutální agresí ruských vojsk. Kdo říká, že se nás válka na Ukrajině netýká, tak uvažuje obdobně krátkozrace, jako Ti, co si mysleli, že Mnichovská dohoda může zajistit jejich bezpečnost a že její podepsání zabrání válečnému konfliktu.

Základem každého státu jsou jeho občané a rolí vlády – státu je pečovat nejen o bezpečnost občanů, nýbrž také o co nejvyšší kvalitu našeho života. Co nejlepší fungování našeho hospodářství a zachování sociálního smíru je, věřím, našim druhým společným cílem. Správné nastavení podpory těm nejvíce ohroženým skupinám obyvatel je nesmírně těžkým úkolem, kterému se nesmíme vyhýbat, naopak musíme dělat vše proto, aby pomoc státu byla poskytována včas a těm, co ji nejvíce potřebují. Žijeme v době, kdy ještě pořád nepominulo covidové nebezpečí včetně negativních hospodářských a společenských důsledků. K tomu se přidalo válkou na Ukrajině umocněné zdražování. Aby stát mohl pomáhat, musí si půjčovat, a tím dochází k dalšímu růstu státního dluhu. Není to příjemné, ale je to nutné. Je však přitom třeba postupovat obezřetně a odpovědně, zejména vzhledem k budoucnosti našich dětí a vnoučat.

A to si myslím, že je třetí cíl, na kterém bychom se mohli shodnout. Tím cílem je naše společné přání, předat naši zemi, do rukou našich potomků v co možná nejlepším stavu. Tedy pokud možno nepříliš zadluženou a v dobré nejen ekonomické, nýbrž i environmentální, společenské a morální kondici.

Pokud Vám mé předchozí řádky vyznívají pesimisticky, tak se omlouvám. Mým cílem nebylo vyvolat pesimismus. Mým cíle bylo upozornit na to, že jsme pořád silnou, bezpečnou a stále v porovnání s jinými velmi bohatou, svobodnou a vyspělou zemí. Máme ohromnou historickou zkušenost i velký potenciál všechny současné problémy překonat.

Pokud dokážeme držet při sobě, pomáhat si a být solidární, nemáme se čeho bát. Ve spoustě věcí se nemusíme shodnout, ale že chceme žít v bezpečí, že chceme být hospodářsky prosperující a přitom zároveň solidární k ohroženým a že chceme připravit dobrou budoucnost pro příští generace, na tom bychom se shodnout mohli. Když to dokážeme a začneme se podle toho více chovat, tak věřte, že vše půjde snáz.

Zveřejněno 14. 2. 2023 v Jihlavských listech.