Co je před námi, co nás čeká?

Na konci roku zejména potom na Silvestra děláme různé věci. Šplháme na nejvyšší vrcholky, potápíme se do mrazivé vody, navštěvujeme přátele, slavíme, bavíme se nebo naopak si dopřáváme klidu a soukromí někde daleko od domova. Také bilancujeme uplynulý rok, bereme si různá předsevzetí a přemýšlíme o budoucnosti.

V prvním dni nového roku potom například odpočíváme, různě pozorně posloucháme projev pana prezidenta, s rodinou prožíváme Novoroční ohňostroje nebo koncerty a většinou znovu již obvykle méně bouřlivě a s větším rozmyslem bilancujeme a snažíme se odhadnout, co nás asi v tom novém roce čeká.

Když jsem přemýšlel o tom, zda byl Silvestr a letošní Nový rok něčím jiný než ty ostatní, napadlo mě více věcí, ale jenom dvě mi připadaly opravdu často se opakující a skutečně důležité.

Přestože neznám všechny důvody a nepíše se mi to úplně lehce z většiny rozhovorů, které jsem o vánočních svátcích absolvoval, bylo zřejmé, že důvěra v tu nejvyšší českou politiku a politiky meziročně opět poklesla. Zvláště když je člověk senátorem, tedy členem horní komory českého Parlamentu, není lehké ani příjemné si to uvědomit a přiznat. Osobně jsem ale přesvědčen, že jediná cesta k nápravě vede právě skrze přiznání pravdy a nastavení nepokřiveného zrcadla.

Možná nyní některé z Vás překvapím, ale jsem v tomto směru mírným optimistou, za rok svého působení v Senátu jsem měl možnost poznat zblízka poměrně velký počet kolegyň a kolegů, kteří již mají plné zuby náhle zbohatlých ministrů či jiných politiků. Opatrně si dovolím odhadnout, že atmosféra jakési falešné tolerance k jemně řečeno nestandardním politickým krokům a počinům politiků končí. Věřím, že v roce 2012 začne konečně vítězit normální někdy třeba i nepopulární politická práce nezatížená například nepochopitelnými finančními půjčkami, odklony milionů nebo neseriosními personálními kalkuly a preferencemi.

Uvidíme, třeba se mýlím, ale byl bych moc rád, pokud by se Parlamentu či vládě podařilo alespoň o kousek přiblížit svoji důvěryhodnost té úctyhodné výši, které se v průměru těší důvěra v obecní zastupitelstva nebo přímo důvěra ve starostky a starosty.

Druhou věcí, která mě při všech těch možných vánočních a novoročních debatách zaujala byla poměrně častá existence obav. Cítil jsem a cítím, že nemalá část občanů vstupuje do roku 2012 s obavami, zda se v našich životech něco zásadního nezmění. Pravděpodobně z velké části nahrává tomuto pocitu evropská finanční a ekonomická krize.

Ne netěšte se, nemám na tento nedobrý pocit žádný zaručený lék ani recept. Jediné, co mohu doporučit je, že bychom si měli věřit a držet při sobě. Pokud se podíváme kolem sebe, musí přece každý z nás vidět, ten ohromný pokrok, kterého jsme za poslední roky dosáhli. Opravené školy, upravená veřejná prostranství, nové technologie, nevídaná elektronizace apod. To vše přišlo možná rychleji než jsme čekali a vyvolalo směrem k budoucnosti naše ještě větší očekávání. Nyní se ukazuje, že se možná vše zpomalí, že budou možná muset do dnešního období dospět i naše charaktery a dorůst naše znalosti a zkušenosti. Může se stát, že to nebude úplně jednoduché, ale osobně věřím, že si s tím poradíme. Člověk je totiž zvyklý překonávat těžkosti, a potom se z toho radovat a já proto věřím, že si v roce 2012 té radosti také užijeme.

Miloš Vystrčil