Curling

Curling je sport, kterému jsem nikdy nevěnoval nějakou velkou pozornost. Věděl jsem, že existuje, že předměty se kterými se hraje se nazývají kameny a že v něm soutěží týmy i jednotlivci.

Potom přišla neděle 8. února, již jsem se chystal jít spát, ale nakonec jsem se rozhodl, že si na chvíli pustím olympiádu. Televize zrovna přenášela soutěž smíšených dvojic v curlingu. Sedl jsem si a začal sledovat zápas našich Julie Zelingrové a Víta Chabičovského proti medailistům z minulých her v Pekingu norským obhájcům stříbra Kristin Skaslienové a Magnusovi Nedregottenovi.

Čím déle jsem se na zápas díval, tím více mě začínal bavit. Postupně jsem začal pronikat do smyslu celé hry. O pravidlech jsem základní povědomí měl, netušil jsem však, jak až hluboce se do celé hry promítá taktika a strategie a také samozřejmě intuice a nervozita. Právě s tím jsem se i s pomocí velmi dobrých komentátorů začínal více seznamovat.

Navíc, jako bývalý učitel fyziky, jsem na curlingu mohl krásně sledovat platnost fyzikálních zákonů. Zákon zachování hybnosti, změna velikosti třecí síly a samozřejmě známý fakt, že úhel dopadu se rovná úhlu odrazu, jsou při hraní curlingu neustále v permanenci.

Souboj našich hráčů s Nory byl velmi vyrovnaný. V jednom okamžiku se Vítu Chabičovskému podařil skutečně výborný hod a náš tým získal velmi dobrou pozici. A právě v tu chvíli se Julie Zelingrová, která fungovala v roli metařky, sama přihlásila a přiznala k tomu, že se při metení pohybujícího se kamene téměř neznatelně dotkla. Ten dotyk byl skutečně naprosto minimální a nikdo jiný si toho nevšiml. Přesto se Julie, přišlo mi, že úplně automaticky, k pochybení přiznala. Důsledkem bylo, že úspěšný hod Víta Chabičovského byl anulován. Kameny byly umístěny zpět do polohy před hodem a navíc Vít Chabičovský nemohl svůj hod opakovat. Norové tedy získali hod navíc.

Byl to pro mě silný zážitek a Julie Zelingrová a potažmo i Vít Chabičovský mě svým chováním a reakcí na pochybení opravdu nadchli.

Celý zápas skončil nakonec happy endem. Julie s Vítem porazili Nory 6:3 a připsali si v Cortině d’ Ampezzo druhý úspěch.

Od té neděle 8. února jsem začal curling daleko více sledovat a stal jsem se jeho fanouškem. Samozřejmě jsem tím pádem zaregistroval i spor Švédů a Kanaďanů ohledně dotyku kamene (říkají žuly) prstem kanadským hráčem. To je ale zase úplně jiný příběh.

Tak si říkám, že sport je vlastně podobný běžnému životu, pouze je to v něm vše obvykle mnohem průhlednější a jasnější. Sport nám přináší napětí, krásnou podívanou, radost i smutek. O vítězi i poraženém se rozhoduje ihned a zpravidla se soupeři respektují.

Proto ho možná tolik lidí miluje, neboť si přejeme, abychom to samé prožívali a dokázali i v každodenním životě.

Zveřejněno 17. 2. 2026 v Jihlavských listech.