Daňový balíček

čas 16:52:11 – 16:59:36:

Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, na úvod si dovolím ocenit některé své kolegy, kteří tady, dle mého názoru k návrhu novely, nebo k tomu daňovému balíčku vystoupili, bych řekl, velmi erudovaně a ze své pozice a z pozice svých ideových postojů ho řekněme oprávněně kritizovali. Já jsem z jejich vystoupení cítil, že to myslí vážně, a že by chtěli, aby to lépe fungovalo, byť by to dělali jinak, než to navrhuje dnešní vláda.

Pak jsem tady ale slyšel takové vystoupení, kde jsem ten pocit neměl. Kdy jsem měl pocit, že ta vystoupení jsou vlastně jen potvrzením toho, co jsem slyšel, když jsem byl teď náhodou na besedě s panem Babišem, když ji shrnu, tak jsem se dověděl, že politiky jsou vlastně jenom ti lidé, kteří jsou populisté a ničím jiným než politikou by se neuživili.

Já k tomu návrhu zákona, nebo balíčku řeknu jenom pár slov. Otázka, kterou si dneska klademe a různě si na ni odpovídáme, je, jestli další zvyšování zadlužení ČR je nebezpečné. Odpověď může být ne, není nebezpečné, a část politiků ČR takto odpovídá. Říká – ne, není to nebezpečné, klidně se zadlužujme dál, ale investujme, růst, který nás potom čeká, nám umožní dluhy, které se zvýší, splatit. Druhá část politiků říká – je to nebezpečné, zadlužování by mělo skončit a je potřeba pro to něco udělat.

V tom okamžiku máte dvě možnosti. Seškrtat výdaje, nebo navýšit příjmy. Nebo obojí. Tato vláda, jak říkal můj kolega Miroslav Škaloud, se rozhodla, že dvě třetiny uspoří tak, že seškrtá výdaje a jednu třetinu získá tak, že zvýší příjmy. Že to úplně nevychází, je pravda. Na druhé straně predikce do budoucnosti, aspoň tak, jak já jsem si měl možnost je vyslechnout, jsou takové, že v příštím roce nás čeká hospodářský růst, byť ne vysoký, a ten by měl přinést zhruba příjmy, které vláda v balíčku odhaduje. Zda tomu tak bude nebo ne, máme na to různé názory, většinou ty názory říkají lidé, kteří nejsou ekonomicky vzděláni. Ale to neznamená, že nemusí mít pravdu.

Nakonec to nějak dopadne a otázka je, čím to bude. Může to být skutečně tím, že se zvyšovat daně neměly a že to je špatný ekonomický krok. A všichni ti, kteří to říkali, že tomu tak bude, budou říkat: Vidíte, my jsme měli pravdu. Zároveň to pak ale může také tím, že lidé budou prostě mít strach. A ten strach nebude vyvolán třeba jenom zvyšováním daní, pokud se jedná o jedno procento HDP, tak to většina ani nepozná. Ale budou mít strach, protože se tady o tom mluví jako o věci, která, když se stane, tak bude málem konec světa, nebo Česká republika se dostane do situace, z které není východisko. A ti lidé přes to, že politici se netěší příliš velké autoritě, na politiky slyší, a slyší, co oni říkají, a slyší hrozby, které i odtud, od tohoto stolku třeba dneska zaznívají. Ale možná, že ty hrozby, které tu zaznívají, mají stejný vliv na ten nevýběr daní, jako to vlastní opatření. A každý, kdo takto tady vystupuje, kdo tady takto někdy nehorázně a nepravdivě, jak za chvilku uvedu, argumentuje, by si měl uvědomit, že tím se podílí na tom, co může nastat. Že to není jenom tím, že se zvyšují daně, ale také tím, jak kdo z nás se chová, jak kdo hrozí, jak kdo děsí. A pokud to dělá jenom proto, aby sám zvýšil své preference a vůbec přitom nemyslí na to, co to bude znamenat pro tu zemí, tak se nechová zodpovědně, nechová se tak, jak by se měl chovat politik. Chová se jako straník, chová se jako někdo, kdo by co možná nejdřív, co možná nejrychleji už chtěl sedět v pozici nějakého ministra, a tam to všechno řídit. (Smích v řadách ČSSD.) Dokonce i z levé strany podle mého hlediska slyším smích.

Napadlo mě v tu chvíli, že se někdy říká, že kdo seje vítr, sklízí bouři. Možná ta bouře bude skutečně vyvolána tím, že tato vláda je neschopná, že dělá špatné kroky. Možná bude vyvolána také tím, že opozice je neschopná a místo toho, aby reagovala a přispívala svými návrhy konstruktivně, tak děsí tento lid, který potom tím, že nespotřebovává, prohlubuje deficit a prohlubuje krizi. (Pobavení v řadách ČSSD.)

Úplně na závěr jenom jednu poznámku – prostřednictvím pana předsedajícího – k panu předsedovi Štěchovi. Podíval jsem se během toho vystupování na výsledky růstu HDP ve druhém kvartálu 2012. Takže v recesi, to znamená záporné HDP má celá EU v průměru, celá evropská měnová unie v průměru. Ze zemí jsou to Belgie, Dánsko, Irsko, Španělsko, Francie, Itálie, Kypr, Maďarsko, Nizozemí, Portugalsko, Slovinsko, Finsko a Velká Británie. Tito všichni jsou v recesi. Já nevím, čím to je, jestli mají také neschopnou vládu nebo je to tím, že dneska nežijeme v době, která je úplně pro ekonomický růst nejlepší, a zřejmě to bude naše vina. Co si myslím já poté, co jsem slyšel, tak mám pocit, že v mnoha případech, a do toho počítám Českou republiku, to, že jsme v recesi a že máme s tím se z ní dostat, tak velké problémy, není způsobeno jen špatnou politikou vlády, ale také tím, jak se chová opozice. (Smích v řadách ČSSD.)