Den památky obětí …

Před 81 lety, 27. ledna 1945, osvobodila vojska sovětské Rudé armády koncentrační a vyhlazovací tábor Osvětim. V táboře bylo v době jeho osvobození více než sedm a půl tisíce vyhladovělých a vyčerpaných vězňů, bylo v něm nalezeno 8 tun lidských vlasů a více než milión kusů dětského, ženského a mužského oblečení. Odhaduje se, že za dobu existence koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim (1940 – 1945) v něm bylo zlikvidováno jeden a půl miliónů lidí, z toho bylo asi čtvrt miliónů dětí a mladistvých. Více než dvě stě tisíc dětí bylo židovského původu.

27. leden se tak stal symbolem osvobození všech dalších nacistických koncentračních táborů, kam vstoupila a které osvobodila vojska sovětské Rudé armády nebo Spojenců v závěrečných měsících 2. světové války.

Během projednávání návrhu na vyhlášení Mezinárodního dne obětí holocaustu právě na den 27. ledna zaznívaly na půdě OSN kontroverzní hlasy. Návrh, který byl podán Izraelem, USA, Austrálií, Kanadou a Ruskem, byl nakonec podpořen 91 členskými zeměmi, včetně několika zemí muslimských. Tehdejší předseda Valného shromáždění OSN Jan Eliason při svém vystoupení již tehdy zmínil, že konec války a utrpení vězňů v koncentračních táborech neznamenaly automaticky konec zločinů proti lidskosti.

Zdůraznil, že „holocaust se musí stát historickým mementem. Nestačí tedy jenom říkat, že se nesmí nikdy opakovat“.

Rezoluce OSN vyhlašující 27. leden jako Mezinárodní den obětí holocaustu proto vyzývá členské státy, aby zahrnuly vyučování o holocaustu do svých národních vzdělávacích programů. Obsahuje také formulaci, která odmítá jakékoli pokusy zpochybňovat holocaust jako historický fenomén a oceňuje státy, které se snaží udržovat pietní místa, kde se tragédie holocaustu odehrála.

Česká republika z iniciativy České rady pro oběti nacismu, Federace židovských obcí v ČR a mnoha dalších organizací vyhlásila 27. leden významným dnem již v roce 2000, v roce 2004 byl zákonem ustanoven jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

V Hlavním sále českého Senátu jsme si 27. ledna na tradičním setkání Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti připomněli společně s přeživšími, jejich blízkými a dalšími hosty. V této souvislosti musím bohužel poznamenat, že bych si nikdy nepomyslel, jak důležité bude právě v dnešní době pro jejich aktuálnost si slova o nutnosti odmítat jakékoliv zpochybňování holocaustu a dalších zločinů proti lidskosti znovu připomínat.

Když jsem o hrůzách holocaustu – genocidě Židů mluvil s mým kolegou hercem a senátorem Tomášem Töpferem, jehož oba rodiče prošli koncentračním táborem, říkal mi, že vůbec nejhorší, co se může stát je, když zapomeneme. Následně mi se smutným úsměvem a nadhledem vyprávěl aktuální příhodu, u které mě doslova zamrazilo. Tomáš Töpfer je totiž také pedagogem na DAMU a někdy se zúčastní přijímacích zkoušek. Jeden z uchazečů – absolventů střední školy – měl za úkol připsat stručnou charakteristiku k významu slova holocaust. Mladý uchazeč připsal šokující sousloví „židovský svátek“.

Osobně k tomu dodávám jedinou věc. Vím, že dnes se často říká, že je nesmysl, aby se děti učily cokoliv například významy pojmů nebo různé letopočty nazpaměť. Zdůvodňuje se to tím, že v dnešní době si přece všechno najdeme, třeba na internetu nebo na sociálních sítích. Již delší dobu na tato tvrzení odpovídám větou, kterou jsem kdysi dávno při jedné debatě zaslechl. Ta věta zní, že moudrost vždy začíná u znalosti faktů a významu slov, která používáme. Přesněji „Pravdivá fakta a jejich znalost jsou začátkem moudrosti.“

Zveřejněno 3. 2. 2026 v Jihlavských listech.