Den vítězství, Den Evropy, Den matek

Začátek května je kromě 1. května – Svátku práce, který je podle zákona tzv. ostatním svátkem a zároveň také definitivním předznamenáním příchodu jara, bohatý i na další sváteční a významné dny.

5. května si jako významný den připomínáme Květnové povstání českého lidu, státním svátkem je potom Den vítězství, který slavíme každoročně 8. května.

V letošním roce proběhly připomenutí a oslavy Dne vítězství opět v omezeném režimu, neboť stále není možné se kvůli pandemii bez omezení jednoduše shromažďovat. Je však možné si výročí Dne vítězství připomínat například popisem událostí a šířením myšlenek a názorů, které se k době před 76 lety vztahují.

V první řadě je třeba si vždy a opakovaně s vděčností připomenout, že bez našich osvoboditelů, a to ať se již jednalo o vojáky Rudé armády nebo o příslušníky amerických či jiných ozbrojených sil, bychom se nadvlády nacistů nezbavili. Zároveň je třeba připomenout a vzdát úctu a poděkovat také našim českým hrdinům, kteří bojovali v různých armádách vítězných mocností, nebo se například aktivně účastnili a bojovali při povstáních našeho lidu zejména na konci 2. světové války.

Pravdou také je, že naši květnoví osvoboditelé přinesli společně se svobodou k nám do Československa také svoji významnou společenskou stopu a měli vliv na formování a způsob života v naší zemi po skončení 2. světové války. Osobně to cítím tak, že se u nás již více než 70 let snažíme kromě jiného vyrovnat i s dědictvím, které na území Československa přinesly právě události 2. světové války a následné osvobození naší vlasti, a s tím související vznik spojeneckých a mocenských vazeb a závislostí.

V naší zemi se dnes nacházíme v situaci, kdy můžeme o svém dalším vnitropolitickém životě a naší zahraničně-politické orientaci sami rozhodovat. Je to velká výhoda oproti dobám pořád časově nepříliš vzdáleným a zároveň je to také velká odpovědnost. Považuji za vhodné to při příležitostí 76. výročí od našeho osvobození také připomenout.

Snaha vyloučit do budoucna v Evropě válečný konflikt vedla k tomu, že 5 let po skončení 2. světové války 9. května 1950 v Paříži navrhl tehdejší francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman novou formu evropské politické spolupráce. Tento návrh se stal počátkem vzniku společenství, které dnes nazýváme Evropskou unií a od roku 1950 si tak 9. květen připomínáme také jako Den Evropy. Výsledkem tohoto projektu nové formy politické spolupráce je kromě jiného tedy i to, že v Evropě od jeho vzniku žijeme již 71 let v míru. Rovněž si dovoluji zmínit, že se jedná o výjimečnou hodnotu, kterou jsme si v Evropě zvykli brát jako samozřejmost.

Aby toho s výročími nebylo málo, tak v letošním roce připadl 9. květen na druhou květnovou neděli, a tedy na tradiční Den matek, který se dříve slavil spíše v anglosaských zemích a u nás jej začala jako první připomínat Alice Masaryková, dcera našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka a zakladatelka Československého červeného kříže.

Za sebe vnímám každoročně jednotlivé nejen květnové významné dny jako „zvonečky“, které nás upozorňují na naši i světovou historii a na poučení z ní plynoucí. Zároveň nám tyto dny připomínají naše štěstí, že jsme byli obdaření darem života ve svobodné zemi a naši odpovědnost na to nezapomínat a být vděčný.

Zveřejněno 11. 5. 2021 v Jihlavských listech.