Digitální služby

Skupinky zejména mladých lidí, kteří sedí společně u stolu, ale nebaví se a namísto toho všichni koukají do telefonu, jsou čím dál méně výjimečné.

Člověk si někdy klade otázku, kam až ten trend elektronické komunikace dospěje. Dokonce jsem slyšel, že si někteří hospodští začínají stěžovat, že mladí lidé v hospodách málo pijí, protože se pořád koukají do telefonu a něco píší, a díky tomu nemají čas se ani bavit natož pít.

Zároveň, jak spolu pořád všichni více a více elektronicky komunikujeme, tak mi připadá, že toho skutečného času, který jsme ochotni z očí do očí věnovat někomu druhému a jeho problémům či radostem, nám paradoxně ubývá.

Pravděpodobně se shodneme, že například nákupy v e-shopech, posílání e-mailů namísto dopisů, nebo elektronické vyřizování věcí na úřadech je obvykle příjemnou pomocí či službou. Na druhé straně platí, že naše velkorysé využívání sociálních sítí a dalších elektronických služeb může být zásadním zdrojem informací pro následné ovlivňování našich názorů, postojů a způsobů chování.

Osobně si moc nedovedu představit, že bychom se dnes vzdali elektronické komunikace, nakupování prostřednictvím platební karty, výměny názorů na sociálních sítích a dalších digitálních služeb. Proto bude do budoucna zásadní, aby možnosti zneužívání osobních dat byly velmi pečlivě střeženy a aby alespoň digitální služby poskytované státem byly stoprocentně zabezpečeny.

Nutným výchozím předpokladem pro naši další svobodnou existenci však zůstává naše vlastní ostražitost a vědomí, že když něco napíši například na sociální síť, tak je to stejné, jako kdybych to v obci nebo ve městě, ve kterém žiji, řekl obrazně řečeno té největší drbně.

Asi to nepůjde jinak, než že se budeme muset postupně několikrát spálit, než pochopíme, že stejně jako oheň i digitální služby mohou být nejen dobrý sluha, nýbrž také velmi zlý pán.