Dilema

Pokud chce být politik úspěšný, musí být vidět. Pokud má být vidět, potom by se měl prezentovat v médiích, na sociálních sítích, na setkáních s občany, na všech možných společenských a sportovních či jiných akcích apod. Navíc by měl maximálně komunikovat s občany, reagovat na jejich písemné, telefonické či jiné dotazy a samozřejmě k tomu pokud možno pravidelně informovat o své činnosti.

Jedna věc však bohužel někdy tak nějak zůstává v zapomnění. Pokud chcete věci erudovaně, zajímavě, rozumně a věrohodně prezentovat či prosadit, pokud nechcete na sociálních sítích jenom tlouci prázdnou slámu nebo se pokud možno líbivě pouze pohybovat po povrchu událostí, potom toho nejdříve musíte i v politice poměrně hodně samostatně a pro veřejnost neviditelně přečíst, nastudovat, konzultovat, vyjednat a z více pohledů poměřit a posoudit.

To vše zabírá čas, někdy mnoho času. Nakonec to známe všichni. Povedená stavba, bezchybně obložená koupelna, vzorně uklizený dům nebo správně upravená zahrada je zpravidla plodem pečlivé, často veřejně nepříliš viditelné práce. Věřte nebo nevěřte, i změna jediné věty v zákoně může být plodem dlouhodobé skutečně usilovné práce.

A tak je to v politice asi odjakživa. Neustálé dilema politika mezi důrazem na svoji veřejnou prezentaci a neustálou komunikaci s občany všeho druhu a mezi často pro veřejnost neviditelným skutečně hlubokým a usilovným studiem v zákonech navrhovaných změn, které v daném okamžiku často veřejnost ani tak moc nezajímají.

Ne opravdu si vůbec nestěžuji. Cílem mého článku je pouze situaci popsat a tak třeba obyvatele – voliče nepřímo vyzvat, aby i tuto skutečnost brali při hodnocení práce politiků v úvahu.

Miloš Vystrčil, krajský zastupitel, senátor