Doporučení Senátu vyzvat vládu k urychlené revizi právní úpravy obrany a bezpečnosti České republiky

čas 18:35:05 – 18:41:59:

Vážený pane předsedající, vážení páni navrhovatelé, pane zpravodaji, paní zpravodajko, na úvod chci poděkovat jednak za konání veřejného slyšení a potom zejména za to, jakým způsobem ty výstupy z toho veřejného slyšení zpracoval výbor pro obranu a bezpečnost a zahraniční věci. Zároveň jsem rád, že se těmi zákony, které se týkají zajištění naší bezpečnosti a chování v krizových situacích, zabývala i Stálá komise Senátu pro ústavu a parlamentní procedury. Když se podíváte potom na ta usnesení, ona se minimálně v té závěrečné části překrývají. V obou případech je tam požadavek na vypracování analytického materiálu, který má být vznesen, pokud budou ta usnesení schválena, vůči vládě České republiky.

Já za sebe jenom si dovoluji navrhovatelů a případně i zpravodajů se dotázat, zda by nebylo možné se na ty závěry ještě podívat, tak, aby aspoň nějak z toho bylo zřejmé, že víme, že jeden navazuje na druhý, že jsou nějak provázány, aby to bylo srozumitelné i potom pro případně vládu, která bude ten analytický materiál připravovat. To je první věc, o kterou jsem chtěl požádat nebo poprosit. A jestli by tam nějaká třeba zmínka o tom, že už jedno usnesení podobného typu, pokud bude schváleno, existuje, nemohla být v tom usnesení číslo 2, které se týká potom usnesení, které připravila komise pro ústavu a parlamentní procedury.

Druhá věc, která se příliš neodráží v těch materiálech, které máme před sebou, proto já to tady jenom stručně připomenu, je bod IV, kde je připomenuto, že nelegální agrese Ruska proti Ukrajině a série četných útoků a sabotáží na území NATO podstatně zhoršily bezpečnostní prostředí v Evropě. To samozřejmě souvisí jednak s tím, abychom konečně změnili legislativu, a zcela správně je tam uvedeno, že na změny legislativy se dlouhodobě nepracuje, a je ta změna legislativy dlouhodobě zanedbávána. To, co tam už tak explicitně uvedeno není, ale také to bylo součástí veřejného slyšení, je, že samozřejmě se změnou legislativy a věcí s tím spojených také je potřeba změnit koncept armády ve smyslu její připravenosti a začít konečně plnit úkoly, které máme dány plány NATO, ty známe jako Capability Targets, to znamená naše schopnosti, kterými by měla naše armáda disponovat z hlediska toho, jakou roli hrajeme jako členský stát NATO, zaostávají za tím, co máme stanoveno. Nedostáváme se ani na 50 % toho, co bychom měli být schopni plnit jako řádný člen NATO. To není dobrá vizitka pro naši armádu a není to dobře vnímáno ani našimi partnery a členskými zeměmi v NATO.

To, aby ty schopnosti mohly být naplňovány a lépe plněny, samozřejmě souvisí i s financováním naší obranyschopnosti. A tady zase dlouhodobě jsme ty povinnosti a závazky, které máme vůči NATO, neplnili. Považuji za správné, abychom i to tady řekli, aby to tady zaznělo, že naším společným úkolem, a zdůrazňuji to slovo společným, by mělo být, abychom dělali všechno pro to, abychom po stránce prostředků, které jdou do naší obranyschopnosti, i po stránce kvality a efektivity jejich využití, maximálně spolupracovali. To je jediná možnost, jak si můžeme zachovat dostatečnou autoritu a respekt v rámci našeho členství v NATO, a také jediná možnost, jak můžeme společně s ostatními členskými zeměmi posílit evropský pilíř NATO. Věřte mi, že to není tak, že by si toho, že neplníme své závazky vůči NATO, naši sousedé – naše členské země – nevšímali. A teď nemluvím o Spojených státech amerických nebo jenom o Spojených státech amerických, mluvím například o Polsku, o baltských zemích, o Dánsku a podobně.

Je to tak, a je to cítit, že se očekává od nás, stejně jako od většiny ostatních zemí, které doposud ty závazky vůči NATO neplnily, že budou naše výdaje na obranyschopnost stoupat a že budeme dělat maximum pro to, abychom ty závazky plnili. Já to tady říkám z toho důvodu, že ta usnesení, která máme před sebou, se této věci tolik nevěnují, jak třeba já bych očekával, nebo já, jak bych si přál, tak to tady alespoň sděluji.

A zároveň říkám ještě druhou věc, o které jsem stoprocentně přesvědčen, že je téměř nezbytností, a to je, abychom se snažili v rámci zvyšování naší obranyschopnosti najít co možná nejširší shodu, protože jestli někomu nezáleží na bezpečí, potom si myslím, že by neměl mít nějaké silné slovo v českém parlamentu a neměl by nějakým silným způsobem ovlivňovat to, co se u nás děje, protože jak všichni víme, pokud nebude bezpečí, tak všechno ostatní nebude také, protože sociální stát, stát, který poskytuje dobrou zdravotní péči nebo umožňuje kulturní využití, případně poskytuje dobré vzdělávání, může fungovat jedině tehdy, když je v bezpečí. Pokud jste v nebezpečí, všechny tyto věci jdou na druhou kolej. Tolik ode mě.

Na závěr ještě jednou děkuji jak členům komise pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, pardon výboru pro obranu, bezpečnost, tak komisi pro ústavu a parlamentní procedury za to, že se materiály zabývali a že usnesení připravili.