Dotace

„Z řady oblastí, v nichž je podle našich kontrol možné ušetřit významné veřejné prostředky, chci poukázat především na zbytnělý dotační systém. Skutečný smysl dotací nahradil formalismus, čerpání je nadřazeno smysluplnosti a potenciálním přínosům dotací. Systém stovek dotačních titulů, v jejichž rámci se rozdělují stovky miliard korun, se stal neřiditelným. Jeho samotná obsluha vyžaduje významné finanční prostředky a personální zajištění. Nikdo se nezabývá administrativními a distribučními náklady, a to ani na straně státu, ani na straně žadatelů o dotace. Myšlenka, že by bylo možné v zavedeném systému snížit počet státních úředníků, je zcela nerealizovatelná.“ Tolik výňatek z části úvodního slova prezidenta nejvyššího kontrolního úřadu Miloslava Kaly z Výroční zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu za rok 2022.

Právě šetření a úspory jsou v současné době v mnoha domácnostech, institucích, obcích, krajích i celé České republice předmětem častých diskusí a sporů.

Kde ušetřit? Kde se uskromnit? Kde zefektivnit činnost? Kde naopak peníze získat? To jsou otázky, kterými se v poslední době zabývají na všech úrovních laici i odborníci.

Výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu nabízí odpověď dle mého názoru velmi přirozenou, zdravou a potřebnou. Nejvyšší kontrolní úřad napovídá, že jednou z možností, jak zastavit zadlužování státu a snížit zbytečné výdaje je se vrátit k původnímu smyslu zavedení a poskytování dotací.

Původním smyslem dotací totiž měla být podpora a rozvoj zaostávajících nebo strukturálně či jinak postižených území s cílem nastartovat v budoucnu bez dalších dotací udržitelné aktivity a projekty. Jinými slovy dotace měly původně především pomoci realizaci životaschopných projektů podle osvědčeného pravidla, že nejlepší pomocí je naučit „hladového“ ryby lovit a nikoliv je „hladovému“ zdarma poskytovat a zároveň ho přitom ponechávat v nečinnosti nebo bez příležitosti.

Bohužel žijeme dnes ve zcela jiném světě, jehož součástí je „dotační ekonomika“, která často zásadním způsobem zkresluje skutečnou cenu práce nebo výrobků. A tak se může stát, že banány stojí méně než brambory nebo vybudování kilometru nové cyklostezky je lacinější než oprava kilometru obyčejného chodníku.

Cesta návratu k naplňování smyslu dotací, a tím pádem k jejich omezení může být bolestivá. Ale je to cesta k normálu a úsporám. Je to šance a příležitost zároveň. Jsem přesvědčen, že bychom se měli co možná nejdříve po této cestě vydat.

Zveřejněno v květnových číslech obecních zpravodajů v senátním obvodu 52 – Jihlava.