Druhý školní den

Po prvním zpravidla svátečním dni se školy rozbíhají naplno. Žáci se seznamují s novými rozvrhy, zjišťují, jaké mají vyučující, dohadují se o zasedací pořádek a přemýšlí, co si všechno ještě musí připravit, aby byli na školní docházku dobře připraveni.

Dnešní druhý školní den bývá v tomto smyslu pořád ještě spíše startovní, neboť mnozí vyučující se setkávají se svými žákyněmi a žáky ve školním roce poprvé. Učitelé většinou přistupují k této první hodině různě, někteří se pustí ihned do výuky, jiní se věnují stanovení pravidel, někteří první hodinu věnují ještě debatě o prázdninových zážitcích a volí pomalejší aklimatizaci. Každý učitel je jiný, každý z nás je jiný.

A také o tom, že se navzájem lišíme a že můžeme mít na jednu věc různé názory, také o tom by měla být škola. Ve škole bychom se totiž neměli jen učit nějaké vzorce, letopočty nebo pravidla o shodě podmětu s přísudkem. Ve škole bychom se měli také učit, že jsme společenstvím různých lidí s různými názory a že takové společenství může dobře fungovat pouze tehdy, když budeme jeden druhého respektovat, snažit se pochopit a chovat se k sobě navzájem slušně.

Ve fungujícím společenství také funguje solidarita a je dobře, když silnější pomáhají slabším. Důležité však je, aby se Ti, kteří vyžadují pomoc, snažili a dodržovali pravidla a třeba také, když mohou, pomohli a přiložili ruku k dílu. Žít na dluh, ať má jakoukoliv podobu, se nedá a dlouhodobě se to nevyplatí.

Moc bych si přál, aby nejen druhý, ale každý školní den byla atmosféra v našich školách taková, že žáci budou více a více rozumět tomu proč se učí, pro koho se učí a k čemu je vlastně to chození do školy dobré. Prosím učitele, aby si s žáky více povídali o současnosti a aby také zároveň pozorně naslouchali názorům dětí a aby tak neztráceli schopnost se od svých žáků také učit.

A nemám zdaleka na mysli pouze učitele dějepisu nebo společenských věd. Jsem přesvědčen, že výchova ke spravedlnosti, moudrosti, umírněnosti, otevřenosti a odvaze patří do každého předmětu. Téměř v každém předmětu přicházely velké objevy, výkony a události, které měnily svět a jeho podobu. Všechny tyto události jsou spojeny s konkrétními lidmi, s jejich úspěchy a neúspěchy, s jejich prohrami a výhrami, s jejich životními osudy. Právě vyprávění o životních osudech vědců, umělců nebo jiných osobností může způsobit, že neoblíbený předmět se stane oblíbeným nebo alespoň trochu více zajímavým.

Celé to nepíši jenom kvůli tomu, že dnes je druhý školní den, nýbrž především z důvodu, že znalost lidských osudů a naší historie je pro dnešní dobu a pro to, abychom ji zvládli, velmi důležitá. A tak je pro nás všechny škola a lidi v ní zase důležitější. A věřte, že opravdu moc záleží na tom, jak škola funguje.

Na začátku školního roku přeji tedy nám všem osvícené školy a zapálené učitele, kteří rádi učí a mají rádi děti. Zároveň nás všechny prosím, abychom se svým dětem nebo vnoučatům věnovali a abychom si častěji než sem tam položili otázku, zda navštěvují osvícenou školu se zapálenými učiteli. A abychom, pokud nebudeme s odpovědí spokojeni, nebyli pasivní a neváhali nabídnout pomoc či podporu.

Zveřejněno 3. 9. 2024 v Jihlavských listech.