Eliáš, Gabčík, Kubiš, Kutlvašr a další

Poprvé od odhalení desky generálu Aloisi Eliášovi na zdi Kolovratského paláce (2010) se v letošním roce zúčastnil připomínky výročí jeho popravy český prezident. Prezident Petr Pavel reagoval vstřícně na mé pozvání a 19. června společně se senátorkami a senátory a dalšími hosty položil kytici k pamětní desce připomínající hrdinství armádního generála in memoriam Aloise Eliáše.

Alois Eliáš byl popraven za heydrichiády jako jediný předseda vlády v nacisty okupované Evropě. Stalo se tak za jeho odbojovou činnost 19. června 1942 na Kobyliské střelnici. Důvodem umístění desky na Kolovratském paláci bylo, že Alois Eliáš právě do Kolovratského paláce (současného sídla Senátu) umístil svůj osobní vojenská štáb jehož prostřednictvím udržoval kontakty s vojenskou odbojovou organizací Obrana národa.

Asi to nebyla shoda okolností, že generál Alois Eliáš byl popraven jenom den poté, kdy 18. června 1942 jednotky německé armády včetně příslušníku elitních jednotek SS obklíčily v počtu 800 mužů chrám sv. Cyrila a Metoděje a následně zaútočily na zde ukryté české výsadkáře, kteří provedli úspěšný atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha. V nerovném boji sedmi československých hrdinů proti osmi stům německých vojáků se výsadkáři nevzdali a namísto zajetí, pokud v boji nepodlehli, volili smrt otravou nebo zastřelením vlastní rukou.

Čtvrté jméno, které si můžete přečíst v názvu článku, je jméno generála Karla Kutlvašra. Karel Kutlvašr se narodil v Michalovicích u Havlíčkova Brodu. Byl členem Československých legií a měl zásadní roli v bitvě o Pražský rozhlas a v Pražském povstání. Příliš se neví, že 8. května 1945 odpoledne jako hlavní vyjednavač Karel Kutlvašr dojednal podmínky kapitulace německých jednotek v Praze výměnou za jejich volný průjezd do zajetí ozbrojenými silami Spojenců. Tím ušetřil životy mnoha Pražanů a zároveň i vojáků Rudé armády, která po příchodu do Prahy již narazila na minimální odpor vojáků Hitlerovy armády. Právě tento jeho krok byl však po únoru 1948 kritizován a lze se domnívat, že byl zdrojem tlaku na penzionování Karla Kutlvašra a později vedl i k jeho dalšímu útlaku včetně vězení.

Důvodem článku o našich hrdinech není jenom připomenutí, protože jejich činy a hrdinská smrt spadají do období června, ale také krátké zdůraznění velmi důležitých důsledků jejich obětí a odvahy.

Právě i díky neohroženým činům našich vojáků v boji proti německé armádě jsme byli po válce jako Československo zařazeni mezi vítězné země, tedy země, které se podílely na porážce Hitlerovy armády. To mělo dalekosáhlé pozitivní důsledky pro náš další osud, územní uspořádání a naše postavení na mezinárodní scéně. Bohužel se také stalo, že jsme byli zařazení do vlivové zóny Sovětského svazu se všemi dobře známými dalšími důsledky. Myslím, že je dobré si to při připomínce těchto smutných výročí také uvědomit a třeba se v tomto kontextu zamyslet nad současnou vnitropolitickou a především mezinárodní situací.

Zveřejněno 25 6. 2024 v Jihlavských listech.