Evropa

Přestože máme relativně krátce po krajských volbách a na vnitropolitické scéně se již intenzivně hovoří o podzimních volbách do Poslanecké sněmovny, zahraniční politika proniká k našim očím a uším mnohem více než kdykoliv dříve.

Děje se tak zejména zásluhou nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, který má schopnost na sebe strhávat pozornost doslova každý den. Jeho slib, že pokud v prezidentských volbách zvítězí, bude pro něj Amerika na prvním místě a bude vše dělat ve prospěch Ameriky a Američanů nabývá konkrétních podob ve formě různých opatření a výroků, které se často nás Evropanů velmi bezprostředně dotýkají.

Výroky a kroky Donalda Trumpa a dalších členů americké administrativy jsou pro Evropu jednoznačně velkou výzvou a věřím, že i skutečným budíčkem.

Pokud najednou slyšíme, že Rusko ve válce s Ukrajinou nemá být již nazýváno agresorem, nebo se dokonce od amerického prezidenta dozvídáme, že si Ukrajina neměla (s Ruskem) začínat, potom je nezbytné se rychle probrat a semknout.

Zároveň je nutné si také některé věci v Evropě konečně naplno přiznat.

Evropa se svými 500 milióny obyvatel je sice stále kontinentem, který svojí ekonomickou vyspělostí, svoji kulturou, svým nastavením sociálního a zdravotního systému a svým hodnotovým nastavením má unikátní a okolním světem obdivované postavení.

Na druhé straně je však také dnes Evropa kontinentem, který zpohodlněl a málo dbal o svoji obranyschopnost, konkurenceschopnost a nezávislost, a tím se postupně Evropa stávala stále slabší a závislejší především na velkých demokratických i nedemokratických zemích. Všichni nyní vidíme důsledky surovinové a produktové závislosti na Rusku nebo Číně nebo důsledky jasného evropského deficitu z hlediska naplňování naší obranyschopnosti v rámci NATO.

S příchodem plnohodnotné agrese Ruska vůči Ukrajině a zvolením Donalda Trumpa americkým prezidentem se sílící problémy Evropy obnažily a nyní více než zřejmé, že fungování Evropy respektive Evropské unie se musí změnit.

Osobně jsem přesvědčen, že Česká republika v rámci Evropské unie se dlouhodobě snaží změny prosadit. Je také zásluhou České republiky, že jaderná energie je dnes plnoprávnou a plnohodnotnou součástí energetické mixu, rovněž tak se snažíme s koalicí dalších zemí tlačit na mnohem racionálnější přístup například k rozvoji automobilového průmyslu. Totéž se týká také migrační politiky.

Přesto jsem přesvědčen, že tyto změny do budoucna stačit nebudou. Konkurenceschopnost a síla a autorita Evropy se zvýší pouze v případě, že se opět stane silným světovým hráčem. To znamená, že minimálně v rámci Evropské unie nalezneme shodu v oblasti nutnosti debyrokratizace, deregulace a větším sjednocení vnitřního trhu a budeme společně hájit evropský sen založený na obhajobě svobody, demokracie, vládě práva, ochraně lidské důstojnosti a solidaritě.

Zveřejněno 125 2. 2025 v Jihlavských listech.