Exekuční řád – senátní návrh

čas 12:43:07 – 12:47:16:

Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, jak tady mluvil pan předseda našeho senátorského klubu ODS a TOP 09 o některých zastáncích teritoriality, tak to jsem třeba já. A obecně bych k tomu ale řekl jednu takovou poznámku, která mě ale vede k tomu, že si myslím, že pokud se chceme dostat k nějakému výsledku, tak si nejsem úplně jistý, že dnes je ten okamžik. A to je, že věc, o které se bavíme, je, do jaké míry si kdo z nás myslí, jestli exekutor a výkon exekutorské role je prodlouženou rukou státní moci, nebo není. A pokud tomu tak je, což je můj názor, to je názor, který zastávám já, tak v tom okamžiku je to potom stát a státní správa, která by měla říkat, jaké podmínky bude mít dlužník a věřitel. A ty podmínky by měly být rovné. Jinými slovy by to mělo být stejné, jako když si nevybíráte soudce, jako když si nevybíráte notáře, jako když si nevybíráte stavební úřad. A mělo by to být tak, že vy, když se v nějakém okamžiku dostanete do vztahu věřitel – dlužník, tak by vám měl stát přiřadit podle místní příslušnosti exekutora, který následně na základě přesně daných pravidel dělá všechno pro to, aby došlo k uhrazení pohledávky, dluhu. A to si myslím, že se dnes neděje. A pokud vezmu za pravdu a pravidlo to, že by se stát měl starat o to, jak se bude vyrovnávat dlužník a věřitel, tak to je špatně. Pokud k tomu přistoupím jiným způsobem, a ten tady také někteří mají, že to tak není a že by měl mít věřitel právo si vybrat, kdo bude vymáhat jeho dluh, tak potom samozřejmě místní příslušnost nevyhovuje. A to je ten druhý pohled. A mezi těmi pohledy my se rozhodujeme.

Druhá věc, která s tím potom souvisí, když se pro nějaký pohled rozhodneme, tak je to ještě potřeba dobře zorganizovat, aby to nezkolabovalo, aby to fungovalo, aby byli exekutoři, aby bylo jasné, jak se to bude přiřazovat, aby bylo jasné, jak budou velká ta území atd. Já jsem si tím vším prošel, protože jsme už jeden takovýto zákon připravovali. A není to vůbec jednoduché. A to je věc, kdy se omlouvám paní navrhovatelce, kterou jinak v té snaze v podstatě podporuji, dle mého názoru to není jasné v návrhu, který tu je předložen. A není to jasné dnes v tomto okamžiku. A proto si myslím, že bychom dnes dál pokračovat neměli, byť jsem příznivcem teritoriality i jeden dlužník – jeden exekutor. A ty důvody tady zazněly, některé z nich jsem zopakoval.

Čili to je můj pohled na věc. Ale to, že bychom se tím zabývat měli, protože je to celospolečensky zásadní otázka, a že jednoznačné zvýhodnění věřitele je společensky nebezpečné, protože to znamená, že v tom okamžiku je pravděpodobnější, že se lidé, kteří dluží, dostanou do bezvýchodných situací a to potom nevyhovuje nikomu, když jsou lidé v naší společnosti, kteří jsou v bezvýchodné situaci, protože nevidí žádné řešení a jen se po nich šlape. To by nám všem mělo být jasné a to bychom měli řešit. Měli bychom řešit to, aby i člověk, který zakopne, upadne, aby znovu mohl vstát. A ten zákon současný neumožňuje v některých případech tomu člověku, který zakopl, který upadl, znovu vstát. A to je předmět sporu, který tady máme. A stát je tu od toho, aby to umožňoval. Proto já jsem příznivcem územní příslušnosti, protože dobrý stát by neměl připustit to, aby někdo, protože jednou dvakrát třikrát pochybil, už neměl šanci se normálně vrátit do života. Ale znovu říkám, nemyslím si, že dnes jsme připraveni to napravit tím, co je dnes předloženo. Omlouvám se, paní senátorko.

Děkuji.