Františka Plamínková a Milada Horáková

Františka Plamínková má pamětní desku v českém Senátu a v pátek 30. června jsme si tradičně výročí tragické popravy Františky Plamínkové v Senátu připomněli. Já jsem si přitom znovu uvědomil, jak málo víme o některých našich hrdinech a jak málo bereme vážně větu, která říká, že: „Národu, který zapomíná nebo si neváží svých hrdinů, hrozí, že žádné nebude mít, až je bude skutečně potřebovat.“

Zároveň přiznávám, že když jsem poprvé nenápadnou desku Františce Plamínkové v Praze v Senátu na 1. nádvoří Valdštejnského paláce míjel, málem jsem si jí ani nevšiml a pořádně jsem vlastně ani nevěděl, o jak významnou osobnost se jedná. Teprve postupem času jsem zjistil, že Františka Plamínková nebyla zdaleka v letech 1925 až 1939 jen tak obyčejnou senátorkou. Tato osvícená, velmi vzdělaná a ve společnosti nepřehlédnutelná žena má zásadní zásluhu na tom, že se Československo stalo za první republiky zemí, která jako jedna z prvních vážně řešila zrovnoprávnění žen a mužů z hlediska jejich pracovního uplatnění i účasti na společenském životě.

Františka Plamínková se totiž například významným způsobem zasloužila o to, že v roce 1919 byl zrušen celibát pro ženy učitelky a že v roce 1920 poprvé v Československu, jako v jedné z předních evropských zemí, ve volbách do Poslanecké sněmovny i do Senátu disponovaly všeobecným volebním právem také ženy.

To že ženy ještě cca před 100 lety často neměly volební právo a že například ve Franci, v Itálii nebo v Japonsku získaly ženy volební právo až v roce 1945, není informací příliš známou. Samo o sobě to potom ukazuje na jednu z historických skutečností, ze kterých implicitně vyplývají i současné problémy, kdy pořád nejsme ani ve vyspělých svobodných a demokratických zemích schopni nastavit takové prostředí, aby šance žen a mužů na společenské a pracovní uplatnění se rychleji přibližovaly.

Co se týká života Františky Plamínkové, coby političky, byla statečnou a přesvědčenou humanistkou a demokratkou. V září 1938 napsala dopis Adolfu Hitlerovi, v němž se zastala prezidenta Edvarda Beneše. Německého kancléře Adolfa Hitlera obvinila z národnostních i historických omylů o našem národě. Později za okupace byla vězněna a poté, co odmítla veřejně odsoudit atentát na Reinharda Heydricha byla Františka Plamínková 30. června 1942 na Kobyliské střelnici popravena zastřelením.

Františka Plamínková byla ve své době velmi známou a v zahraničí nejvíce uznávanou českou političkou a do jejího životního příběhu zapadá i její spolupráce s Miladou Horákovou, která byla popravena oběšením komunisty 27. června 1950.

Je příznačné, že o likvidaci obou žen se postaraly autoritářské totalitní režimy. Jak bylo již mnohokrát napsáno a platilo a bude platit. Největšími nepřáteli jakéhokoliv totalitního či autoritářského režimu jsou z podstaty své existence nezávislí, vzdělání a rozhodní lidé. Považuji proto za dobré a důležité si význam výchovy a vzdělání současně se vzpomínkou na Františku Plamínkovou a Miladu Horákovou i v souvislosti s koncem školního roku a s tím souvisejícím hodnocením, co se nám v rámci výchovy a vzdělávání našich dětí daří či nedaří, připomenout.

Zveřejněno 4. 7. 2023 v Jihlavských listech.

Pamětní deska senátorky Františky Plamínkové v českém Senátu na 1. nádvoří Valdštejnského paláce