Františka Plamínková

Anglický filosof John Stuart Mill v roce 1869 ve své eseji „Poddanství žen“ napsal, že povznesení nebo ponížení žen je jeden z nejjistějších důkazů a nejsprávnějších měřítek vzdělanosti a vyspělosti národa nebo příslušné doby.

V naší zemi se před 150 lety 5. února 1875 narodila žena, která pro povznesení žen, a tedy celé naší společnosti vykonala opravdu mnoho. Ta žena se jmenovala Františka Plamínková a byla nejmladší z dcer pražského obuvníka Františka Plamínka a jeho manželky Františky.

Právě život a zejména odkaz Františky Plamínkové jsme si připomínali v pondělí 3. února v Senátu na konferenci s názvem „Plamínková. A co dál?“

Popisovat život Františky Plamínkové by zabralo mnoho stran, dovolím si proto jenom napsat, že byla nesmírně vzdělanou a odvážnou ženou, bytostnou demokratkou, která se zásadně zasloužila o zrušení zákazu žen učitelek se vdávat (celibát pro ženy učitelky byl zrušen v roce 1918) a zavedení rovného volebního práva kromě mužů také pro ženy (všeobecné volební právo pro muže a ženy bylo zavedeno v roce 1919). Františka Plamínková se nebála ani Hitlera ani Heydricha a než by zradila své přesvědčení, raději obětovala svůj život. Nedlouho po atentátu na Heydricha byla gestapem zatčena a 30. 6. 1942 popravena zastřelením.

Považuji za důležité se však ještě vrátit k jejímu odkazu předválečnému. Františka Plamínková vždy tvrdila, že společnost by měla ženám vytvářet takové podmínky, aby mohly co nejlépe sladit svůj rodinný život s životem profesním. Jako nejdříve učitelka, a potom prvorepubliková senátorka o to vždy usilovala a těšila se i podpoře prezidenta T. G. Masaryka. Františka tak měla velkou zásluhu na tom, že naše prvorepublikové Československo patřilo ve vstřícném přístupu k profesnímu uplatnění žen ve světě k nejvyspělejším.

Když si potom položíme otázku na jakém místě ve světě se nachází Česká republika dnes, zjistíme, že jsme bohužel pokročili méně než leckterá země zejména na západ od nás.

Přitom je to velká škoda a velký nedostatek, na který doplácíme úplně všichni.

Zaměstnavatelé si často stěžují na nedostatek pracovních sil a přitom děláme velmi málo proto, aby mladé matky starající se o děti mohly nastoupit do práce alespoň na částečný úvazek.

Všichni chceme, aby v naší zemi na důležitých pozicích byli Ti nejlepší, ale jak k tomu přijdou talentované a schopné ženy, které se na některé důležité pozice prostě hlásit nemohou, neboť jsou znevýhodněny a zatíženy povinnostmi, které jim to neumožňují?

Také si stěžujeme na klesající porodnost, ale pokud jsou v naší zemi podmínky takové, že žena si někdy musí volit mezi kariérou a rodinným životem, tak pokud zvolí kariéru, pravděpodobnost, že bude jednou třeba i několikanásobnou matkou, se výrazně snižuje.

Ano je pravdou, že přes to všechno možnost se uplatnit mají dnes ženy mnohem lepší než dříve, ale to by nám přece nemělo stačit. Měli bychom pokračovat ve změnách naší mysli i ve změnách zákonů tak, abychom vytvářeli lepší život pro všechny.

K tomu určitě patří i snaha udělat všechno proto, aby měly ženy v profesním životě stejnou svobodu volby, jako mají muži. Potom budeme všichni svobodnější a jak by řekla Františka Plamínková porosteme rovnější.

Zveřejněno 11. 2. 2025 v Jihlavských listech.