Hlava mi to nebere

Ten obrázek v různých obdobách zažívám stále častěji. Při vstupu do čekárny v nemocnici nebo obvodního lékař, při cestování vlakem či autobusem, při návštěvě restaurace nebo kavárny, při čekání ve frontě na lístky na hokej, … Lidé kolem mě zaujatě koukají do svého mobilu, vyřizují poštu, plánují schůzky, platí faktury, čtou zpravodajské servery, hrají hry, … a svět kolem sebe příliš nevnímají.

Nevím, zda je to dobře nebo nikoliv, nechci to kritizovat, ostatně často se chovám obdobně. Osobně si myslím, že nastane doba, kdy nás mobily a jiná elektronická zařízení přestanou fascinovat, ale nepostradatelnými služebníky již zůstanou. V našem neúřednickém životě nám totiž šetří čas a velmi usnadňují přístup k informacím.

Co mi ale v tomto kontextu hlava skutečně nebere je současný dopad elektronizace v oblasti české veřejné správy. Na našich úřadech totiž stále zažíváme situace, které jsou v totálním rozporu s obrovskými možnostmi, které dnes elektronizace a internet přinášejí.

Je pro mě velmi zvláštní až nepochopitelné, že o vydání občanského průkazu můžete požádat jen ve vybraných místech České republiky, kterých není více než 250. Ještě více je zvláštní, že pokud se na takový úřad vydáte (například na okrese Jihlava jsou jimi pouze 2 městské úřady – v Jihlavě a v Telči), tak se musíte nechat vyfotit přímo ve speciální kabince na úřadě. Tedy žádná možnost dodat svoji fotografii v elektronické podobě atd. To ale není všechno.

Naprostou absurditou potom je, že kdybyste se náhodou na stejném úřadě ve stejném okamžiku ještě rozhodli, že si necháte vyřídit nový řidičský průkaz, budou po Vás samozřejmě v jiné kanceláři chtít nejen znovu vyplnit celou žádost, ale zároveň také dodat svoji vlastní fotografii ve fyzické (materiální) podobě! Vaše logická argumentace, že právě před několika minutami jste se v jiné kanceláři téhož úřadu museli nechat vyfotit kvůli vystavení nového občanského průkazu, vám nepomůže!

Tolik jenom jeden příklad za všechny. Když k tomu navíc připočítáme fakt, že se u nás na úřadech prakticky všechno, co máme v elektronické podobě, zároveň tiskne a uchovává v papírové podobě, musím nakonec ty normální úředníky, se kterými se potkáváme na konci toho řetězce u těch pultů a přepážek, obdivovat.

Zároveň ale musím bohužel konstatovat, že pokud nenalezneme v nejbližší době odvahu při zachování respektu ke všem těm, kteří internet nepoužívají, ke skutečnému využití možností elektronického propojení a digitalizace ve veřejné správě, tak se v těch haldách papíru nakonec utopíme.