Insolvenční zákon

čas 15:32:16 – 15:44:39:

Vážený pane předsedající, pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Co se týká insolvenčního zákona a změny exekučního řádu, možná si pamatujete, že my jsme tady v roce 2019 schvalovali změnu insolvenčního zákona. V té jsme schválili, že doba oddlužení bude 5 let, že pokud někdo chce vstoupit do oddlužení, musí tam platit pravidlo 1+1, tzn. musí tam být nějakých 1100 korun, které je schopen ten člověk, který vstoupil do oddlužení, poskytnout insolvenčnímu správci a další stejnou částku minimálně tomu věřiteli, také jsme říkali, že by to mělo být tak, aby ten člověk mohl splatit za dobu oddlužení 30 procent, zároveň, to tady nezaznělo, tam byla možnost, že by těch 30 procent mohl i nesplatit, pokud se ukáže, že během 5 let vynaložil veškerou snahu o to, kterou po něm lze spravedlivě požadovat, aby splatil. Já o tom mluvím proto, že za tu dobu, pokud se podíváte například na web Exekutorské komory, se od roku 2019, kdy jsme měli v Česku 790 tisíc fyzických osob v exekuci, jsme se dnes k 1. 7. 2024 dostali na 631 554 osob v exekuci, tzn. klesl počet osob v exekuci od roku 2019 do dneška zhruba o 160 tisíc. Zdá se, že to oddlužení nějak začalo fungovat. My jsme, aniž bychom počkali na vyhodnocení toho, zda nám to funguje nebo nefunguje, přistoupili k implementaci evropské směrnice. V rámci té implementace jsme udělali věci, které po nás ta směrnice nechtěla, a to je, že jsme zvedli tříleté období i pro fyzické osoby nepodnikající. Udělali jsme to, já to nijak nekritizuji, jenom to vysvětluji, aniž bychom počkali na to, jak dopadlo to zavedení té pětileté lhůty, jak nám to celé funguje. Protože těch 5 let, to bude teď poprvé, v roce 2024, protože 2019 plus 5 je 2024. My jsme něco zavedli, nepočkali jsme, jestli nám to funguje nebo ne, a už to měníme a říkáme 3 roky… Říkáme: Ne 30 procent. Měníme tam nějaké další věci. Říkám to proto, že ta nesystémovost a ten špatný přístup k dlužníkům je jeden z velkých problémů. Teď se dostanu k tomu, o čem se tady bavíme zejména dnes.

Dnes jsme na tom tak, že v exekuci máme celkem zhruba 630 tisíc osob a zhruba, ne dalších, ale zhruba 100 tisíc osob je zároveň v oddlužení, s tím, že zřejmě, to nevím přesně, v těch 630 tisících osobách jsou možná i někteří, kteří jsou zároveň v oddlužení, neboť mají exekuci pozastavenou, neboť ta exekuce končí, až člověk to oddlužení úspěšně absolvuje. To znamená, to je situace, ve které jsme. To znamená, že máme minimálně nějakých 500 tisíc lidí v exekuci, chtěli bychom, a teď se o tom bavíme, jestli to tak je nebo není, ale já jsem pochopil, že je to hlavní myšlenka toho zákona, chtěli bychom dosáhnout toho, aby 500 tisíc lidí, kteří jsou určitě v exekuci, dnes nemají tu exekuci pozastavenou, tzn. nejsou v oddlužení, aby do toho oddlužení přešli. Když přejdou do oddlužení, ta jejich šance, že zase můžou žít normální život, když někdo žije normální život, pořád se nestrachuje, kdy mu bude obstaven účet, kdy musí kterou lhůtu splnit, má na sobě jakési sociální stigma, tak je to pro tu společnost vždycky lepší, když tam žijí lidé, kteří se svých problémů zbavili. A to je smysl oddlužení, aby se lidé těch svých problémů mohli zbavit. Samozřejmě to může potom znamenat, že ne všechno, co dluží, zaplatí. Ale to platí i pro ty, kteří jsou v exekuci, a nikdy do oddlužení nevstoupí.

Teď se dostáváme k tomu, co v tom zákoně nyní je, my to chceme buď zesílit, což je názor jedné skupiny lidí, nebo možná oslabit, to je názor třeba z větší části můj, to bychom si tady teď měli, řekněme, nějak zopakovat, před tím, než budeme hlasovat.

Situace je taková, že ti lidé v exekuci, je to zhruba 500 tisíc lidí, jsou také toho typu, že mají příjem, který je nižší než nezabavitelná částka, a tím pádem nic neplatí. V uvozovkách, nic neplatí, tzn. neodvádí nic svému věřiteli a neodvádí tím pádem ani nic tomu exekutorovi. Pokud by byla zavedena minimální fixní částka, která by z toho příjmu, který oni mají, je nižší než nezabavitelná částka, strhávala tisícovku, stalo by se to, že z té tisícikoruny, pokud by tam nebyly nějaké přednostní pohledávky, by 15 %, tzn. zhruba 150 Kč, šlo exekutorovi a zhruba 850 Kč prvnímu věřiteli. Žádnému dalšímu. Prvnímu věřiteli. Pokud má 8, 9 exekucí, tak ti další by nedostali už nic. Takhle to je.

Myšlenka toho pozměňovacího návrhu je ta, že pokud my budeme po těchto lidech, kteří schválně nějak zařídili, aby měli příjem nižší, než je nezabavitelná částka, chtít tu tisícovku, že oni najednou přiznají veškeré příjmy a vstoupí do oddlužení. Protože kdyby to neudělali, nemohli by tam vstoupit, protože když chcete vstoupit do oddlužení, musíte mít aspoň 2200 Kč na splácení. To je to pravidlo 1+1. Myšlenka druhá je ta, že z toho systému úplně utečou, z té šedé zóny, ve které se nacházejí, kde přiznávají nějakou část svých příjmů, druhou část berou načerno, utečou úplně do černé zóny nebo budou říkat, že nemají žádné příjmy, kromě sociálních dávek třeba atd. V tom okamžiku nedojde k tomu, že by se zvýšil počet lidí, kteří přechází do oddlužení. Ta minimální srážka nebude mít ten efekt, že bychom dostali ty lidi z těch exekucí do toho oddlužení. Můj názor je, že to je minimálně stejně pravděpodobné jako to, že budou vstupovat do toho oddlužení.

Vůbec si nejsem jistý, že když tady existuje pravděpodobnost, že to bude celé naopak, že ta minimální srážka nepovede k přestupu těch lidí z exekucí do oddlužení, že bychom do toho měli jít.

A já si myslím, že bychom se jako senátoři neměli chovat tak, že aniž bychom měli data, aniž bychom měli průzkumy, aniž bychom věděli, jak to je, aniž by to prošlo odbornou debatou, tak najednou přijdeme a řekneme: ?Minimální srážka, to je to řešení. Když ji zavedeme, tak všichni půjdou do oddlužení, protože už nebudou chtít být v šedé zóně. A nebojte se, nikdo nepůjde do černé zóny.? Já otevřeně říkám, že nevím, jak to dopadne. A nevím, jak by to dopadlo. Ale nemyslím si, že je správné jít do tohoto experimentu. Do něj by měla jít vláda nebo někdo jiný poté, co si to opravdu pořádně rozmyslí. A ne Senát, který to projednává možná nadvakrát na výboru, potom k tomu vede nějaké diskuse, ale není tady od toho, aby dělal zásadní změny, které nejsou obsahem a myšlenkou zákona. Nejsou obsahem. Myšlenkou zákona je dostat co nejvíce lidí do oddlužení, to znamená, změnit pravidla oddlužení tak, aby byla akceptovatelná pro co nejvíce lidí a aby to bylo pro ně lákavé, protože je to pořád lepší, když se ten člověk může stát znovu plnohodnotným členem společnosti, tím pádem tu společnost mimochodem méně stojí, než když zůstává v exekuci. A to se stalo zavedením těch tří roků, to se stalo zavedením dalších opatření a tak dále.

Takže já jsem přesvědčen, že od nás by nebylo zodpovědné, pokud bychom dnes přijímali ten pozměňovací návrh. A tím vůbec neříkám, že návrh, který tady leží, je v pořádku a je dokonalý. Vůbec ne. Se spoustou výhrad, které tady říkal Tomáš Goláň, Adéla Šípová i Zdeněk Nytra, souhlasím. Ale nedostatky zákona nenapravuje minimální srážka. Nenapravuje. Ta s naprostou většinou výhrad, se kterými souhlasím, nedělá vůbec nic. Nedělá s nimi vůbec nic. Jediné, co dělá, je 150 Kč exekutorovi a 750 Kč prvnímu věřiteli. A to je všechno. A mimochodem upozorňuji, že to není asi 12 000 Kč za rok pro věřitele, kteří jsou na tom tak špatně. Tak to asi napravuje, tak se strašně zvyšuje výběr toho dluhu. Prostě to neřeší situaci. A já nevím, jestli máme dělat věci, které nebyly projednány pořádně a situaci evidentně neřeší. Já jsem pro to, abychom je nedělali, abychom ten pozměňovací návrh nepřijímali. To je to hlavní.

Jinak bych považoval za korektní ještě jednu věc, protože si myslím, že to tady má zaznít. I tento návrh také myslí na věřitele. Není pravda, že myslí jenom na dlužníky. Snížila se od 1. 1. 2024 nezabavitelná částka o 933 Kč. A o 234 Kč na dítě. Když se sníží nezabavitelná částka, více se rozděluje mezi insolvenčního správce a mezi věřitele nebo mezi exekutora a mezi věřitele. Zvýšila se minimální mzda. Když se zvýší minimální mzda, více se vyplácí věřitelům, více se vyplácí exekutorovi. Valorizovaly se důchody. Mezi spousty dlužníků jsou důchodci. Když se valorizovaly důchody, zase více důchodci odvádějí exekutorovi, více dlužníci důchodci odvádí věřiteli. Další věc, která se zavedla, je zásada 4+. Pokud má někdo víc než čtyři exekuce dnes, tak už neplatí jen třetinu z toho, co je navíc nad nezabavitelnou částku, ale už platí dvě třetiny. To znamená, srovnává se to z hlediska toho, jak je člověk, když je v exekuci se svou srážkou a s tím, jak je v oddlužení. Srovnává se to. Už to není výhodnější, pokud platíte, být v exekuci, než jít do oddlužení. To znamená vláda a ti, co navrhovali ten zákon, mysleli i na věřitele. Asi ne tolik, jak by oni chtěli, ale není pravda, že by se na to vykašlali a mysleli jen na dlužníky. Jestli kompromis je vyvážený, nebo není, to je na další debatu. Osobně souhlasím s tím, že zákon dobře postavený není a že bychom, jak tu říkal Tomáš Goláň v debatě o tom, jakým způsobem přistupovat k dlužníkům, měli pokračovat a měli jsme možná systém v některých věcech změnit, protože není normální, aby tu byly podmínky, které způsobují, že někdo dluží a nikomu nic neplatí. Na druhé straně to není tak, že by to byl Senát, který je schopen přijít s osvíceným řešení.

Děkuji za pozornost.