Šťouch a postřeh
14. 12. 2018
Novela volebních zákonů
19. 12. 2018
Praha, 4. schůze Senátu
Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (Tisk č. 12)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 16:22:03 – 16:35:24:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové. Já tedy prvně zareaguji na první kolegyni, senátorku Seitlovou. RPSN je roční procentní sazba nákladů, to je zkratka. S tím těžko něco dalšího uděláte, než že řeknete, co to je, že je potřeba, když si někdo půjčuje, tak si do toho započítat nejen úrokovou sazbu, ale třeba i náklady spojené s vyřizováním té půjčky atd. Nevím, jak to jinak dělat než tak, že se bude používat celý název, nebo nějaká zkratka. Takže to se přiznám, že jako úplně nerozumím tomu, co jiného se s tím dá dělat. Samozřejmě, je potom otázkou, jak který pedagog to potom pojme z hlediska výuky, zda to vůbec do výuky zařadí pomocí nějakého praktického příkladu, což přiznávám, že nám třeba při výuce matematiky úplně nejde.
A teď nazpátek k tomu insolvenčnímu zákonu, k tomu, co tady projednáváme. Já se přiznám, že si úplně nevím rady, za chvilku zdůvodním proč, protože si myslím, že takovouto podobu zákona při vší úctě k vám, pane ministře, i těm, kteří ten zákon připravovali, si jak dlužníci, tak věřitelé nezaslouží. Proč si nezaslouží? Uvedu dva takové základní důvody a potom se vyjádřím případně i k těm pozměňovacím návrhům. Vy jste sám říkal na začátku, pane ministře, že cílem toho zákona bylo ty věci zjednodušit. Tak ten zákon má 434 paragrafů. Čtyři sta třicet čtyři paragrafů! Tak to vypadá. To znamená, desítky stránek. Pokud někdo se chce přihlásit do insolvence, tak musí vyplnit formulář, který má asi 24 stránek, prosím, ten stránek. 24 stránek! Nevím, jestli jste někdy potkali nějakého dlužníka nebo běžného dlužníka. Jestli jste zjišťovali, jakou má počítačovou gramotnost, ale on to sám prostě nezvládá a nezvládne a někdo by mu měl pomoci. Předpokládám, že za to bude chtít zaplatit. Takhle to vypadá.
A teď to vlastní zajištění toho, kdyby náhodou ten zákon, ať v té či oné podobě, začal fungovat. My máme k dispozici nějaké odhady, které mohou být různě pravdivé, ale vypadá to, že pokud by ten zákon skutečně začal fungovat, tak by možná do toho pětiletého oddlužení mohlo nastoupit až, řekněme, 100 tisíc klientů, pokud by tam nastoupilo 100 tisíc případů, tak já upozorňuji, že my dneska máme 483 insolvenčních správců, to znamená, že na jednoho insolvenčního správce připadá 200 případů. To znamená, že pokud ten insolvenční správce se bude zabývat jenom těmito věcmi, tak na každého toho člověka, který je v té insolvenci, bude mít jednu hodinu měsíčně. Vybere od nich dohromady, když je jich 200, těch případů, zhruba těch 200 tisíc korun. Tak si to, prosím vás, srovnejte a zjistěte si, zda to je vůbec reálné, aby to takto bylo nastaveno. A to neříkám, že tady je pravděpodobnější varianta, a to, že těch případů bude 400 tisíc, v tom případě to bude na jednoho insolvenčního správce 800 případů, v tom případě bude mít na toho člověka 15 minut měsíčně. Aby bylo jasné, jak to vypadá. Jinak, zase si to můžete spočítat. Pokud by to bylo těch 100 tisíc případů, tak oni odevzdají těm insolvenčním správcům ročně asi 1,2 miliardy, v případě 400 tisíc případů by to bylo zhruba necelých 5 miliard korun. Tedy kdyby se začali hlásit do toho oddlužení, těch 100 tisíc lidí, a kdybychom řekli, že to budou dělat třeba jeden rok, tak to znamená, že se musí přihlásit 500 lidí denně. Takže kdo ty lidi bude přihlašovat a jakým způsobem, by mě taky zajímalo, když jsou tam ty 20stránkové dotazníky, a zejména potom jestli to přihlášení se podává ke krajskému soudu, těch krajských soudů, jak víme, je osm. Ty krajské soudy by během roku měly vyřídit 100 tisíc případů, tak 100 tisíc děleno 8 je 12 tisíc. Takže krajské soudy insolvenční by každý z nich měl vyřídit během toho roku, pokud bychom byli na té minimální hranici 100 tisíc, 12 tisíc případů ročně. Pokud vezmeme tu reálnou hranici, jsme zhruba na 30 tisíc případech ročně, které by v rámci posuzování vstupu do insolvenčního řízení ty krajské soudy insolvenční měly vyřídit. Já prostě nevím, jestli se tímto vůbec někdo zabývá. To je matematika, to je násobení jenom. Jednoduché násobení. Myslím, že 1 až 9 by to stačilo. Takže já jenom upozorňuji, jak to celé vychází. A teď jsem nenásobil ty stránky ještě, 24 stránek a ty všechny věci, které se musí stát, a teď si ještě vezměte ty nešťastné lidi, kteří tohle všechno musí podstoupit a samozřejmě budou po někom chtít, aby to udělal, ten někdo bude chtít peníze. Takže takhle to vypadá. Je úplně jedno, jestli jsme levičáci nebo pravičáci. Ale pokud jsou ta čísla nějaká jiná, tak bych od pana ministra rád slyšel, jaká jsou jiná čísla, kdo vyplní ty formuláře, jak to rychle ty insolvenční soudy zvládnou, jestli to skutečně bude o těch 100 tisících případech v tom prvním roce, jak to celé prostě je zařízeno, aby to fungovalo.
Takže to byla ta první věc, to zjednodušení, to, jak to všechno povalí, jak to všechno budeme v rámci té administrace zvládat, jak budeme těm dlužníkům pomáhat a zároveň myslet na ty věřitele.
Teď pokud vezmu filozofii toho zákona, tak já tedy opravdu postrádám v tom zákoně dva základní filozofické principy, o kterých si myslím, že pokud má nějaký zákon fungovat, má to fungovat tak, že věřitel, pokud je to možné, dostane své peníze, dlužník, pokud je to možné, tak zaplatí co možná nejvíce, tak musí být splněny. První motivací je, že ten, kdo dozoruje toho dlužníka, bude nějak motivován, aby ten dlužník skutečně splácel, co nejvíce může, aniž by ho to poškodilo, aby tam prostě byla motivace nějaká toho insolvenčního správce, ne paušál, ale nějaká motivace, aby on dozoroval toho dlužníka, aby skutečně ten dlužník, to je ta krásná věta, kterou já si nepamatuji, obdivuji vždycky pana Dienstbiera, kolegu, že on to vždycky pěkně umí říct, aby ten dlužník vynakládal veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. Takže tohle ten insolvenční správce má vlastně dělat.
A když vy máte ten paušál, jste člověk, ten paušál je 1.000 korun měsíčně, tak jsem zvědavý, jak to budete dělat, když vlastně nejste nijak zainteresován na tom, kolik ten dlužník a zda všechno, co může, splácí. To bych řekl, že to je ten menší problém.
A ten větší problém, který, řekl bych, že je nespravedlivý jak vůči věřitelům, tak vůči dlužníkům, je to, že my vůbec ty dlužníky nemotivujeme k tomu ve smyslu nějakého zvyšování jejich odměny nebo jejich části platu, která jim zůstává, aby si více vydělávali. Ten dlužník dneska vůbec nemá žádnou motivaci k tomu, aby si vydělával 60 tisíc korun měsíčně, z čehož by třeba 35 tisíc korun potom splácel, 25 tisíc korun by mu zůstávalo a on mohl žít nějaký rozumný rodinný život. My to prostě máme nastavené tak, že když vyděláš více než 15 tisíc korun měsíčně, tak už odvedeš tolik, že ti zůstane stejně, ať vyděláváš 16 tisíc nebo 40 tisíc.
My si pak myslíme, že ti dlužníci budou nějak motivováni, aby skutečně pro tu společnost intenzivně pracovali, dostávali za to odpovídající prostředky, třeba 55 procent spláceli a 45 procent si mohli nechávat? Nikdo se tím nezabývá. Jak chcete, aby to fungovalo? Jak chcete, aby ti věřitelé dostali své peníze, když ten dlužník nemá vůbec žádnou motivaci k tomu, aby si vydělával víc než 15 tisíc měsíčně? On to bude dělat sám od sebe? Nebude. Bude brát minimální mzdu, dávky a bude splácet 4.000 korun měsíčně, z toho 1.000 korun dostane insolvenční správce a 3.000 věřitel. To je všechno. Je to bezvadné. Jedeme močálem černým kolem bílých skal a všechno je v pořádku. Tyhle dvě věci v tom zákoně neřešíme. Jestli je tam řešíme, tak bych rád věděl, kde. Soustředíme se na jiné věci, neříkám, že nedůležité, a to je, aby tam co nejvíce lidí mohlo vstoupit, a potom aby případně tam mohli vstoupit, i když nebudou teoreticky, může nastat možnost, že nebudou věřiteli vůbec nic povinni splácet. Což já nevím, jestli je úplně dobře, aby existovala reálná možnost, že dojde k oddlužení dlužníka, aniž by věřiteli musel zaplatit jednu jedinou korunu. Tak vypadá ten návrh toho zákona, jak k nám doputoval, je jedno, jestli je v té verzi, která přišla z Poslanecké sněmovny, nebo v té verzi, která je ta navrhovaná panem senátorem Dienstbierem nebo panem kolegou Hilšerem. Je to jedno. Já nevím, jestli by to nemělo být tak, že v tom okamžiku se částka, odměna insolvenčního správce změní na polovinu, na 500 korun, a 500 korun dostává ten věřitel. Stát něco, když to má zajišťovat, bude to dopláceno státem nebo kým? To fakt toho věřitele úplně necháme být a necháme jenom ty peníze tomu insolvenčnímu správci?
Já neříkám, že nemá být oddlužen, abychom si rozuměli, ale fakt to má být uděláno tak, že ten věřitel nedostane ani korunu, tak je to možné a tak to může nastat. Já se ptám, proč je to tak nastaveno, proč ten věřitel v té krajní situaci je naprosto pominut, na rozdíl od insolvenčního správce. Takže to je další věc.
A teď k těm pozměňovacím návrhům. Mám tady pár otázek.
Ještě jednu věc, to chci moc poděkovat. My jako senátorský klub ODS se jednoznačně připojujeme k tomu doprovodnému usnesení, které tady navrhuje paní senátorka Chalánková, protože si skutečně myslíme, že pokud chceme dospět k nějakému rozumnému insolvenčnímu zákonu, tak někdo ty věci, které se mají díky pravidlům zakomponovaným v tom insolvenčním zákoně dít, musí sledovat. Musí prostě ministerstvo práce a sociálních věcí sledovat, zda od účinnosti té novely se něco děje s těmi dlužníky, zda vstupují, vystupují, zda můžou podávat žádost, zda ta žádost prostě, je jí vyhověno atd., kolik dluží atd. Musí ministerstvo práce a sociálních věcí sledovat ty dopady.
Já jsem si četl důvodovou zprávu k tomu insolvenčnímu zákonu, jak tam přišel, těch informací jsem tam našel naprosté minimum. Musel jsem si je hledat tedy většinou úplně někde jinde.
Co se týká těch pozměňovacích návrhů, abych se k tomu vrátil, tak jenom velmi stručně. Co se týká toho systému 1+1, který tady tím pozměňovacím návrhem jak kolegy Dienstbiera, tak kolegy Hilšera chceme zrušit, tak já na jedné straně tomu rozumím, opravdu je to tak, myslím si, že v tom má pan kolega Dienstbier i pan kolega Hilšer pravdu, existuje poměrně velká skupina lidí, kteří mohou mít dluhy, které nejsou schopni splatit, ale vstup do oddlužení si zaslouží, nemohou do toho vstoupit, protože jsou třeba schopni splácet jenom 1500 korun měsíčně. Pak si myslím, že je nespravedlivé, pokud jim to nepovolíme, ale nevím, jestli to má být uděláno tím způsobem, že se stane potom, že ten věřitel nedostane vůbec nic.
A ta druhá věc, která se týká toho, my tomu někteří říkáme ?ten semafor?, tak tam já když to vezmu jenom z nějakého toho věcného a praktického hlediska, tak pokud tomu dobře rozumím, když tak mě, pane ministře, opravte, tak jestliže bychom třeba měli 100 tisíc dlužníků v 5letém oddlužení, tak všichni ti, co by nesplatili za těch 5 let 30 % pohledávky, by museli být přezkoumáni zase tím insolvenčním soudem, zda, a teď je tady zase ta věta, vynakládali veškeré úsilí, které po nich lze požadovat atd., aby došlo k plnému uspokojení pohledávek. Jinými slovy se ptám, to fakt zase myslíte vážně, že z těch 100 tisíc lidí, z nichž zhruba 20 tisíc by asi tak splatilo těch 30 %, dle mého názoru tak 80 tisíc nikoliv, by znova čekalo na rozhodnutí insolvenčních soudů, které by to měly rozhodnout, a ono jich za ten rok by mohlo být fakt 80 tisíc. Za těch 5 let, pokud se to nezmění. Tohle nemáte nějak spočítané? To vy zvládnete? Nebo naberete další soudce? Nebo to myslíte jenom tak z legrace? Nebo co se bude dít? Děkuji za pozornost.
čas 16:47:07 – 16:49:07:
Děkuji za slovo. Já nemůžu mít méně vystoupení než pan senátor Dienstbier. Já jenom k tomu, protože mi nahrál. Jednak souhlasím tedy s tím, že ten návrh jak pana kolegy Hilšera, tak pana kolegy Dienstbiera snižuje tu administrativní náročnost na konci z hlediska nutnosti přezkoumání tím insolvenčním soudem, ale to nám pravděpodobně řekne pan ministr. Já teď jenom ty dvě rychlé věci, které mě napadly. Já jsem je vynechal. Ale pan kolega Dienstbier mě přinutil, abych to řekl. Samozřejmě, když tedy bojujeme proti černé ekonomice nebo šedé ekonomice, tak si každý spočítejte, kdyby si ten dlužník vydělal načerno 5.000 korun měsíčně… Tak je to půl miliardy měsíčně při 100 tisících. To je 6 miliard korun ročně, které protékají mezi prsty jenom proto, že ti lidé jsou na minimální mzdě a chodí si přivydělat, a to říkám jenom 5.000 měsíčně, prosím, v případě, že bych bral 400 tisíc, což je pravděpodobnější, tak by to bylo 24 miliard korun nezdaněných prostředků, které se mezi ty lidi dostanou, a to si věřím, že se dostanou. Nikoho to v rámci toho zákona nenapadlo, že by to měl nějak řešit, nějakou motivací těch dlužníků si legálně vydělat více peněz a nechat jim více než těch 6 až 9 tisíc, jak říkal pan kolega Dienstbier.
A potom tedy moje další otázka na pana ministra, když tady pan kolega Dienstbier říkal, že se to všechno zjednoduší, tak samozřejmě ty náležitosti toho formuláře, který jsem nikde nenašel, ty si dělají zřejmě ti advokáti nebo ti insolvenční správci sami, jsou ve vyhlášce 191 z roku 2017 Sbírky, kterými se přihlašujete k té insolvenci. Tak jsem se chtěl zeptat pana ministra, jestli se můžeme spolehnout na to, že do 3 měsíců, protože za 3 měsíce by ten zákon měl být účinný, skutečně ten formulář někde bude vůbec, protože zatím v tom současném formuláři všechny ty věci, o kterých mluvil pan Větrovský, jsou. Výpis všech závazků atd. Veškerého majetku apod. To tam všechno je, v těch formulářích. To tam normálně visí. Je to logické, protože ještě platí starý zákon. Ale jestli to stihneme, protože ta vyhláška nová, mám pocit, že připravená není, nebo pokud je, tak bych to rád slyšel, že je, protože by mě to aspoň trošku uklidnilo.
