Jeden rok

V pátek 24. února to byl přesně jeden rok od invaze ruské armády na Ukrajinu. Vlastně si uvědomuji, že je velmi důležité opravit první větu tohoto článku. Je to jinak, je to horší!

Správně je nutné napsat a s velkým varováním zdůraznit, že v pátek 24. února to byl jeden rok, kdy pokračovala otevřenou barbarskou agresí ruské armády invaze Ruska na Ukrajinu s cílem zabíjet a dobývat další území svrchované, svobodné a suverénní země.

První invaze totiž nastala již v roce 2014 anexí Krymu. V únoru 2022 tedy ruská armáda vlastně ve své invazi pouze pokračovala. A přiznejme si, že k pokračování této invaze ruských jednotek na Ukrajinu mohly bohužel přispět i nedostatečné a nedůrazné reakce svobodných demokratických zemí na anexi Krymu. Nezapomínejme na to a vezměme si z toho poučení.

Jsem proto velmi hrdý na to, jak se k únorovému pokračování ruské invaze na Ukrajinu postavila Česká republika a také náš Kraj Vysočina. Vojenská a humanitární pomoc a jasně deklarovaná podpora je pro Ukrajince, kteří bojují i za nás, naprosto zásadní. Stejně tak je důležitá i podpora Ukrajincům, kteří byli přinuceni svoji zemi opustit.

Osobně nikdy nezapomenu na děsivé živé obrazy, které jsem při návštěvě ukrajinských měst Irpině, Boroďanky nebo Buči v dubnu 2022 spatřil. Nikdy nezapomenu na hromadný hrob v Buči a vyprávění pravoslavného kněze Andreje o vraždění ukrajinských civilistů ruskými vojáky.

Ještě jednou opravdu z celého srdce děkuji všem, kteří jste jakkoliv Ukrajině pomohli nebo pomáháte. Je to moc důležité pro Ukrajince a stejně tak i pro nás samotné.

Zveřejněno v březnovém čísle Novin Kraje Vysočina.