Jídlo

„Dobré chutnání a už žádné povídání.“ Pravděpodobně tuto větu spíše my starší známe velmi dobře. Že když se jí, tak se nemá mluvit, je pravidlo nebo zásada v Česku dříve hojně rozšířená, ale i dnes leckde používaná a prosazovaná.. Zejména v případě, že jídlo konzumují děti máme my dospělí pořád relativně často tendenci jim zakazovat při jídle mluvit.

Samozřejmě chápu, že v případě malých dětí mohou existovat obavy ze zakuckání například při mluvení a polykání. Nebo v případě školních jídelen může hrát roli časové hledisko, kdy chceme, aby se děti najedly, co možná nejrychleji.

Přesto musím i z vlastní zkušenosti zároveň potvrdit, že v naprosté většině zemí světa je konzumace jídla vnímána nejen jako prostředek k nasycení, nýbrž zároveň jako důležitá příležitost k příjemné komunikaci a často i řešení problémů.

Tlak na rychlost konzumace jídla je tedy vlastně projevem nepochopení komplexního účelu stolování. A to již vůbec pomíjím, že rychlá konzumace stravy bez důkladného využití schopností zubů a jazyka je sama o sobě nezdravá a klade zbytečně nároky na náš žaludek. Jídlo se má přece nejdříve pořádně v ústech rozmělnit a vychutnat a teprve potom polknout. Takto je to jednoduché. A pokud proložíme jednotlivá sousta vzájemnou promluvou a sdělením názorů může to být pouze ku prospěchu věci.

Samozřejmě si uvědomuji, že s tím mluvením u jídla to není úplně stejné u dětí a u dospělých. Přesto názor, že není dobré zakazovat dětem při jídle úplně mluvit budu obhajovat. Stolování a pomalá konzumace jídla je totiž důležitým prostředkem komunikace.

Proto prosím nezakazujme našim dětem při jídle mluvit, dbejme však na správná pravidla stolování. Správné používání a držení příborů, ubrousků nebo polohu loktů apod.

Nakonec nezapomínejme, že v Česku na vesnicích a menších městech často dodnes platí známá věta: „Pokud něco potřebuješ domluvit, zajdi do hospody, tam se obejdeš, tam se při jídle a pití na všem domluvíš.“

Zveřejněno v zářijových číslech obecních zpravodajů v senátním obvodu 52 – Jihlava.