Jsme slepí nástrojové času?

Za účasti bývalého předsedy Senátu a předsedy české vlády Petra Pitharta, hejtmana Vítězslava Schreka, dalších hostů a především za velké účasti a zájmu místních obyvatel se v sobotu 4. 9. v Havlíčkově Borové konal křest knihy s názvem „Borovský Havle, jsme slepí nástrojové času?“

Stalo se tak v rámci letošních oslav a připomínání 200 let od narození naší velmi významné literární i politické osobnosti Karla Havlíčka Borovského. Za mě hned na úvod článku velké uznání za organizaci Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod, městysi Havlíčkova Borová a všem dalším v čele s panem starostou Přemyslem Tonarem. Opravdu velké díky!

Vždy, když vzpomínáme našich velkých a významných osobností objevuje se otázka, čím svým životem a osudem promlouvají k dnešku a co by říkaly našemu dnešnímu životu, kdyby žily. Samozřejmě se naše názory na Karla Havlíčka mohou lišit, přesto nebo možná proto si dovolím za sebe napsat, čím zejména mě pro dnešní dobu Karel Havlíček oslovuje.

První mě napadá slovo nepodbízivost. Karel Havlíček se nepodbízel, nesliboval, nikoho nešetřil. Byl kritický k nevlastencům i vlastencům, když mu nějaká myšlenka připadala všivá či licoměrná, říkal a psal, že mu připadá všivá nebo licoměrná, když nějaká myšlenka vypadala dobře, říkal a psal, že vypadá dobře. Je velký ten, kdo to dokáže.

Jako druhé mě napadá slovo odvaha. Karel Havlíček byl odvážný a neustupoval, i když věděl, že může přijít o svobodu. Že byl nakonec zavřen do „klece“ zvané Brixen, byl jeden z důsledků jeho odvahy a neústupnosti.

Jako třetí vyslovím v souvislosti s Karlem Havlíčkem slovo poctivost, neboť k poctivosti například patří i schopnost přiznat chybu. Karel Havlíček po svém návratu z Ruska přiznal chybu a velké vystřízlivění ze svého obdivného vztahu k Rusku a svůj vztah k Rusku zásadně přehodnotil.

Když jsem listoval v úvodu zmíněnou knihou, chvílemi mě až mrazilo z toho, jak mi některé postoje a prohlášení Karla Havlíčka připadaly pro dnešní dobu aktuální. Není prostor ani čas tady všechny myšlenky a úvahy Karla Havlíčka vypisovat, proto si dovolím uvést (citovat) alespoň odpověď Karla Havlíčka na otázku, která je názvem tohoto článku i názvem knihy a poprosit nás všechny zejména právě v souvislosti s dneškem a s událostmi, které nás v nejbližší době čekají, o zamyšlení.

Karel Havlíček Borovský – Úvod do nového ročníku Národních novin 2. ledna 1849:

„Za nehodno je nás lekati a strachovati se před zlými: nejsme my slepí nástrojové času, ale jsme pánové jeho, sami tvůrcové jeho osudu.

Nesténejme zdětile, ale jako mužové chopme se činu. Opírejme se statečně s mocí svou, mocí dobrou proti zlým mocnostem, a mějme pevně důvěru, že neodolá moc zlého moci dobré.

Přičiňmež se a pomáhejme si sami a Bůh nám pomůže!“

Zveřejněno 7. 9. 2021 v Jihlavských listech.