Kontroly a jejich smysl

Obce a města hospodaří lépe než stát i kraje. V loňském roce a ne jinak tomu bude pravděpodobně i letos skončí v součtu hospodaření všech měst a obcí s přebytkem vyšším než 20 miliard korun.

Přesto vláda svými návrhy zákonů staví samostatnému rozhodování zastupitelstev obcí další a další překážky. Například poslední vládní návrh změny zákona o nakládání s prostředky obcí v podstatě znemožňuje obcím rychle reagovat na aktuální potřeby spojené s neplánovanými výdaji.

Změna zákona totiž předpokládá, že všechna rozpočtová opatření, by musela být před jejich schvalováním v zastupitelstvu minimálně 15 dní zveřejněna na úřední desce. Úmysl na první pohled asi chvályhodný, ale praktické fungování obce či města v některých případech doslova paralyzující.

Pokud bude zákon v navržené podobě schválen, nemohlo by zastupitelstvo obce bez předchozího patnáctidenního zveřejnění totiž rozhodovat o poskytnutí jakéhokoliv příspěvku, pomoci, nákupu, podpoře nebo řešit krizovou nebo jinou náhlou situaci, výhodnou nabídku apod. spojenou s použitím v rozpočtu explicitně na konkrétní účel nenaplánovaných prostředků.

V době, kdy každý výdaj obce je v podstatě kýmkoliv kontrolovatelný, kdy zasedání zastupitelstev jsou veřejná, kdy obec každoročně prochází přezkumem hospodaření, kdy každé zastupitelstvo povinně zřizuje svůj kontrolní a finanční výbor mi připadá tato další povinnost jako zbytečná a bude pro obecní úřady další byrokratickou a tentokrát i provozní zátěží.

Dlouhodobě jsem přesvědčen, že pokud si volíme svoji starostku, svého starostu, své zastupitelky a zastupitele, potom to děláme proto, že jim věříme a nemyslíme si, že to má být tak, že budeme prověřovat a kontrolovat dnes a denně každý jejich krok. Pokud má život normálně fungovat, tak to ani není možné, neboť bychom veškerý svůj čas, energii a peníze spotřebovali na kontrolu všeho a všech okolo nás.

Samozřejmě kontrolovat využití veřejných prostředků je potřeba a je nutné zajistit provádění pravidelné i namátkové kontroly a práva na ně. Jsem ale přesvědčen, že není správné primárně lidem nedůvěřovat a snažit se ve společnosti nastavit systém v podstatě permanentní kontroly všeho a všech. Takové počínání přináší atmosféru strachu, nedůvěry, alibismu, pasivity a nakonec i nechuti zejména těch schopných se veřejně angažovat. I proto se budu – budeme snažit zákon v Senátu změnit.