Konvergenční program České republiky

čas 10:41:02 – 10:46:54:

Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já tady nechci rozviřovat další diskusi, ale přesto považuji za nutné zopakovat některé věci, které jsem říkal, už když jsme schvalovali Národní program reforem.

V rámci Národního programu reforem, pokud si ho přečteme, tak zjistíme, že vláda chce dosáhnout jakýchsi sedmi cílů. Prvním je konsolidace veřejných financí. Druhým je fungující trh práce a racionální systém jako předpoklad konkurenceschopné ekonomiky. Třetím je vzdělávání jako cesta ke konkurenceschopnosti a vyšší produktivitě práce. Čtvrtým je podpora podnikání, digitalizace a rozvoj digitálního trhu. Pátým podpora růstu založeného na výzkumu a inovacích. Šestým podpora nízkouhlíkové konkurenceschopné ekonomiky a šetrné životní prostředí. Sedmým je podpora konkurenceschopnosti a zlepšení dopravní infrastruktury.

Já nechci unavovat, ale chci připomenout, že ani k jednomu tomuto reformnímu cíli v době projednávání Národního programu reforem jako celku nebyly ze strany opozice žádné připomínky. To, co bylo kritizováno je velmi podobné tomu, co je kritizováno dnes, a to jsou nástroje, které chce současná koalice, současná vláda použít. To znamená, nejsou kritizovány cíle, jsou kritizovány nástroje.

Stejně – pokud si vzpomeneme – tak jako dnes vystoupil jako první pan předseda Senátu Štěch a řekl, že je také pro nezadluženou budoucnost. A následně ale řekl, že by to dělal jinak. To je logické, proto tady máme pravici a levici. Je tady jedna skupina, která to chce dělat tak, že dává přednost iniciativě, svobodě, tržnímu prostředí, minimalizuje regulace a snaží se, aby si lidé o svém životě rozhodovali zejména sami. Pak je tady druhá skupina, která více nebo méně upřednostňuje regulace, standardní mechanismy a řízení toho, kdy, kdo, co a jak má dělat. Tím pádem potom se na těch nástrojích nikdy nemůžeme shodnout. Ale schvalování, respektive vzetí na vědomí Národního programu reforem, nebo Konvergenčního programu není diskusí o tom, jaké mají být použity nástroje. Je to diskusí o tom, co my chceme, jaký je náš cíl. A pokud dneska opozice chce odmítnout ty cíle, proti kterým nic nemá, jenom kritizuje nástroje, tak vlastně popírá základní věc, kterou sama následně potom chce prosazovat. Je to dle mého názoru velmi nelogické a řekl bych z tohoto pohledu málem až nepochopitelné. Na kritiku nástrojů, na kritiku toho, jak se to dělá a zda dobře nebo špatně, není určeno odmítání Konvergenčního programu, není určeno odmítání Národního programu reforem. Pokud to učiníte, tak mimo jiné říkáte, že vy nechcete nezadluženou budoucnost, že vy nechcete – já nevím – vzdělávání jako cestu ke konkurenceschopnosti, že vy nechcete podporu růstu založeného na výzkumu a inovacích. To je tím řečeno.

Samozřejmě, můžeme touto cestou jít, ale to není cesta konsensu, to není cesta spolupráce, to není cesta, ke které často koalici vyzýváte. Takže já znovu prosím, abyste zvážili před tím, než budete dávat hlasovat, a zřejmě, pokud budete chtít, tak prohlasujete přijetí navrženého usnesení, tuto věc. Abyste zvážili, zda skutečně tím, že přijmeme usnesení, které odmítne konvergenční program,  náhodou velmi nepoškodíme Českou republiku a vlastně nepoškodíme i vaše zájmy.

Teď už jenom dvě malé poznámky. Neříkám, že se mi vždycky líbí všechny výroky pana ministra financí. Ale co já si pamatuji, pan ministr financí nikdy neřekl, že naši zemi nezasáhne hospodářská krize. Pan ministr financí řekl, že jsme se vyhnuli krizi bankovního sektoru. A to je pravda, díky těm výdajům, které jsme měli před tím. A prosím vás, nezaměňujme hodinky a holinky. Tak to bylo řečeno, takto to bylo stokrát vysvětleno, a účelově překrucovat pravdy bychom neměli – aspoň tady, v Senátu.

A druhá věc – kraje a zvěrstva. O tom bych tady mohl mluvit hodiny. Hodiny o diskusích s panem ministrem zdravotnictví Rathem v době, kdy jsem byl hejtmanem. Vždycky to bude tak, že když je vláda z jedné strany a hejtmani z druhé strany, že si ne ve všem budou schopni vyjít vstříc. Ale já si nepamatuji a nevnímám to někdy tak, že by tam byly nějaké významné a výrazné neslušnosti. Vždycky nakonec, až na výjimky, bylo možné jít do kompromisu. Tak nevnášejme do těchto problémů, které nás všechny trápí, více řevnivosti, než je nezbytně nutné. Děkuji za pozornost.

čas 11:19:11 – 11:20:44:

Vážená paní předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, já jenom chci poděkovat prostřednictvím paní předsedající panu předsedovi Štěchovi za to vysvětlení. Já ho chápu a rozumím mu. A já jsem jenom díky své dobrácké povaze a sociálnímu cítění chtěl říci kolegům z opozice, že si prostě myslím, že to stanovisko, jak je postavené, není úplně logické. Je samozřejmě na nich, jak se k tomu postaví. Ale já bych třeba rozuměl tomu, a nikomu neradím, kdyby konvergenční program jako takový byl vzat na vědomí a následně byly napadnuty a zkritizovány ty nástroje. Tomu bych rozuměl. Ale takhle tomu nerozumím, protože když se odmítne konvergenční program jako celek, tak se odmítá i nezadlužená budoucnost, aspoň jak já to svým mozkem nebo mozečkem cítím.

Je to samozřejmě takhle možné. Dle mého názoru se prostě z té vaničky kromě té vody tímto způsobem vylévá i to dítě. Ale je to vaše věc a klidně to udělejte!

Takže to je jedna věc, kterou jsem chtěl říci. Pak druhá  – já už nemohu jinak než opravdu musím zcela vážně a z celého srdce poděkovat zase prostřednictvím paní předsedající panu místopředsedovi Škromachovi za  blahopřání k naší loajalitě panu ministrovi financí a z toho řekněme ve smyslu všech jeho fundovaných projevů si velmi vážím.