Miloš Vystrčil: Kvůli článku 66 jsem dostával výhrůžky

Týdeník FORUM | Rubrika Rozhovor | Strana: 6 | Autor: Jan Pánik

Jak to chodí, když se zajímáte o zdravotní stav hlavy státu, a proč jsou slova o puči na prostý nesmysl

V rozhovoru pro Týdeník FORUM popisuje předseda Senátu Parlamentu ČR Miloš Vystrčil celou anabázi kolem jednání o článku 66 Ústavy ČR, díky kterému měly být některé pravomoci prezidenta Miloše Zemana předány jiným ústavním činitelům. Je přesvědčen o tom, že on i jeho kolegové postupovali tak, jak nejlépe mohli. Odpovídá také na otázku, zda sám sebe vidí jako prezidentského kandidáta, nebo hovoří o svém vztahu k Telči.

* Jak se vyvíjela celá debata okolo článku 66 Ústavy ČR?
Začátky to má dva. Ten první je usnesení zahraničního výboru z jara letošního roku, které vybízelo k aktivaci článku 66, a poté po projednání v senátní komisi pro ústavu a parlamentní procedury bylo konstatováno, že k tomu v tuto chvíli není důvod. Dále nebylo s usnesením zahraničního výboru nějak nakládáno. To je první věc. A potom situace je velmi jednoduchá. Nebylo zřejmé, jak vypadá zdravotní stav pana prezidenta a jeho okolí informace neposkytovalo. Tudíž došlo k tomu, že jsem se nejdříve na základě usnesení organizačního výboru dotázal Kanceláře prezidenta republiky, zda je ochotná, schopná a připravená sdělit, zda je prezident schopen vykonávat svůj úřad. Nikdy jsem se neptal – ani nikdo jiný ze senátorů – na to, jakou má diagnózu, co mu chybí, jak se léčí a tak dále. Poté, co jsme nedostali odpověď, a poté, co byl pan prezident v nemocnici navštíven panem Vondráčkem (tehdejší předseda Poslanecké sněmovny, pozn. red.), jsem v pátek 15. října napsal dopis do Ústřední vojenské nemocnice, kde jsem se ptal na tři věci. Jestli je pan prezident v tuto chvíli způsobilý vykonávat svůj úřad, zda je o jeho zdravotním stavu informována Kancelář prezidenta republiky a jaká je prognóza. Na to jsem dostal odpověď v pondělí 18. října, ve které byly pro nás tři zásadní věci.

* Jaké?
První byla věta, že podle názoru Ústřední vojenské nemocnice „pan prezident není schopen plnit žádné pracovní povinnosti“. Druhá informace byla, že prognóza není moc dobrá a odhad je velmi obtížný. Třetí sdělení bylo, že pan Vratislav Mynář byl ve středu 13. října v osm hodin informován, že prezident není v tuto chvíli zdráv, a není tedy schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti. Z toho komise pro ústavu usoudila, že jsou dány důvody pro využití článku 66. To bylo v polovině října a zároveň bylo jasné, že Poslanecká sněmovna se sejde ke své ustavující schůzi nejdříve 8. listopadu. V úterý 19. října jsme se proto sešli s předsedy politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, kde jsme je seznámili s dopisem z Ústřední vojenské nemocnice o zdravotním stavu pana prezidenta. Dohodli jsme se na tom, že i přesto, že prognóza nebyla příliš dobrá, to uděláme tak, že kdybychom článek 66 aktivovali, bude to až poté, co budeme znát aktuální zdravotní stav pana prezidenta k 8. listopadu. Tedy v den ustavující schůze Poslanecké sněmovny. S tím jsme se rozešli, protože kdyby se zdravotní stav prezidenta zlepšil, tak by to bylo samozřejmě jednoznačně jiné, než v tomto okamžiku. Nemělo žádnou logiku, abychom jako Senát vstupovali do nějaké akce, když bychom stejně museli čekat na Poslaneckou sněmovnu.

* Pak se ale situace změnila.
Poté začaly – podle mě i díky tomu, že jsme podstoupili již zmíněné aktivní kroky – chodit zprávy z ÚVN, že se zdravotní stav pana prezidenta mírně zlepšil. V úterý 26. října bylo oznámeno, že vznikne lékařské konzilium, které 5. listopadu vydalo zprávu, ve které je napsáno, že prezidentův zdravotní stav mu neumožňuje vykonávat pracovní povinnosti v plném rozsahu. Což je zásadní rozdíl oproti tomu, že nemůže vykonávat žádné pracovní povinnosti, protože když nemůže vykonávat v plném rozsahu, znamená, že některé vykonávat může. A v tomto okamžiku už z toho podle mě nelze vyvozovat, že nemůže vykonávat svůj úřad. Na další komisi pro ústavu, která zasedla v úterý 9. listopadu, jsme konstatovali, že v tuto chvíli by neměl být aktivován článek 66.

* Řídili jste se tedy výlučně podle lékařů?
Ještě bych dodal, že Senát, ani já osobně, jsme se nikdy nechovali tím způsobem, abychom co nejdříve článek 66 aktivovali. Právě naopak. My jsme vždycky dělali všechno proto – pokud bychom měli přistoupit k jeho aktivaci – abychom měli ty nejčerstvější informace. Aby to bylo kontrolováno s Poslaneckou sněmovnou a aby jistota toho, že je důvod k jeho aktivaci, byla maximální. Upozorňovali jsme rovněž na to, že je to dočasné, že to není žádný konec pana prezidenta ve funkci, že je to pouze dočasné nahrazení jeho kompetencí jinými osobami, protože je nemocný. A až se uzdraví, tak se mu ty kompetence vrátí. Náš postup byl velmi konzistentní. V okamžiku, kdy jsme od nemocnice obdrželi zprávu, že prezident nemůže vykonávat žádné pracovní povinnosti, začali jsme dělat přípravné kroky proto, abychom – pokud by tento stav byl setrvalý a trval i po 8. listopadu – skutečně mohli zajistit to, aby někdo za pana prezidenta vykonával kompetence. A pokud tomu tak nebude, nechť je prezident vykonává dál.

* I přestože jste vysvětlovali, že nechcete prezidenta zbavit funkce, byly vaše kroky některými označovány za puč. Dostal jste nějaké výhrůžky?
Samozřejmě. Je evidentní, že zejména některé dezinformační servery začaly útočit na Senát i na mě osobně. Situaci úplně zkreslily. Nikdy ani necitovaly, co jsem říkal na tiskové konferenci, že je tady jasné sdělení lékařů Ústřední vojenské nemocnice, podle kterého není prezident schopen vykonávat žádné pracovní povinnosti. To nikdy nezaznělo. Je tam jedna věc, která mě velmi zaráží a která dokazuje to, že je to úmyslné poškozování jména mého a Senátu. Je přece naprosto jasné, že není pro politika a jeho politickou kariéru nic horšího, než když začne neoprávněně útočit na někoho, kdo je nemocný. To vám musí velmi významně uškodit. A ještě druhá věc, která je politicky jasná. Pro tuto vládu, která by měla vzniknout, není politicky dobré, pokud by došlo k tomu, že by demisi té stávající přijímala Markéta Pekarová Adamová (předsedkyně Poslanecké sněmovny, pozn. red.). To je přece naprostý nesmysl, to bych si nikdy nepřál, kdybych byl Petr Fiala. A nepřeje si to ani Miloš Vystrčil, protože to je úplně blbě. Prý jsme se nemohli dočkat, aby už byl prezident pryč. Naopak já patřím k lidem, kteří si velmi přejí, aby pan prezident byl schopen vykonávat svou funkci až do konce volebního období. Jak z lidského, tak politického hlediska.

* Když jsme spolu hovořili naposledy, mluvil jste o řadě změn, které by bylo vhodné udělat u schvalovacího procesu zákonů. Probíral jste to už s novou předsedkyní Poslanecké sněmovny?
My jsme měli schůzku s paní předsedkyní Pekarovou Adamovou, kde jsme probírali věci, které na první pohled důležité nevypadají, ale jsou. Byly celkem tři. První byla, zda by nemohla být znovu obnovena debata o tom, aby senátoři dostávali zákony, které přicházejí z Poslanecké sněmovny, v takové podobě, aby bylo zřejmé, co sněmovna změnila. My dnes nevidíme, kde jsou změny, a musíme je porovnáním dohledávat. Druhá věc, o které jsme mluvili, je, že by bylo dobré, aby vznikl nějaký rytmus předávání zákonů, což celkem fungovalo. Aby na základě toho, že má pravidelný rytmus Poslanecká sněmovna, ho mohl mít i Senát. Třetím tématem bylo zlepšení komunikace Senátu a Poslanecké sněmovny. A to v tom smyslu, že když přichází senátor do sněmovny obhajovat nebo odůvodňovat nějaké změny zákona nebo naopak některý předkladatel ze sněmovny přichází do Senátu, tak bychom si měli lépe plánovat, kdy přijde a kdy bude vystupovat. Aby třeba nemusel několik hodin čekat.

* Měla by budoucí vládní koalice postavit svého kandidáta na prezidenta?
Ano, měla by postavit společného kandidáta na prezidenta.

* Často se v této souvislosti skloňuje i vaše jméno. Jak se k takové možnosti stavíte?
V pozici kandidáta na prezidenta se v tuto chvíli nevidím. Myslím si, že je potřeba se o těchto věcech podrobněji pobavit. Co je a co není možné, zmapovat si tu situaci, říci si k tomu nějaké další podrobnosti. Ale v tuto chvíli ambici kandidovat na prezidenta nemám. Ale znovu říkám, že vážná debata na úrovni koalice SPOLU k této věci ještě neproběhla.

* Kdybyste tedy nebyl kandidátem na prezidenta za vládní koalici vy, vidíte nějaké jiné jméno?
Těch lidí, kteří by dneska chtěli kandidovat na prezidenta, je spousta. Stačí, když si otevřete noviny. Já žádná jména nebudu říkat. Buď proto, že bych jim tím uškodil, nebo naopak, že bych je tím třeba někam posunul.

* Myslíte, že má šanci uspět žena, kdyby nějaká kandidovala?
Určitě má šanci uspět i žena. Já osobně si myslím, že například Slovensko nemá vůbec špatnou prezidentku.

* Epidemická situace v České republice nevypadá vůbec dobře. Jak se na to díváte?
Pan profesor Dušek řekl, že covid-19 tady velí a bude velet. A my to musíme v první řadě akceptovat, žádným usnesením to nezměníme. To znamená, že jediné, co máme, je, že se nějak přizpůsobíme a že se budeme chovat tak, aby došlo k tomu, že se s tím naučíme nějakým způsobem svobodně a zodpovědně žít. Ke svobodě patří zodpovědnost a ta se týká toho, jak budeme přistupovat k očkování a jak se dohodnou očkovaní s neočkovanými. A zodpovědnost spočívá i ve spoustě dalších věcí, které souvisejí s ochranou proti nákaze, což je od obyčejné hygieny po nošení roušek a dodržování stanovených pravidel. Nezdá se mi – a to se týká hlavně současné vlády – že bychom byli schopni nějak přehledně a transparentně říkat, co se má dít. Lidé ani podnikatelé se v tom jednoduše úplně neorientují. Takže je co zlepšovat. Jsem pro to, aby se co nejvíce lidí nechalo naočkovat. Myslím si, že v této věci bychom se měli více snažit přesvědčit lidi, že je to dobré řešení. Opakovat pořád dokola, že pokud někdo nenaočkovaný onemocní covidem a je v rizikové skupině, špatně to skončí. Je to devětkrát pravděpodobnější, než když je očkován. Na druhou stranu je třeba brát v úvahu, že i ten, kdo je naočkovaný, může někoho nakazit. A zase se tomu nějak přizpůsobit. A tady říkám znova, že některé věci nejsou nastaveny úplně logicky a měl by je někdo změnit tak, aby to rozum dávalo.

* Byl byste pro zavedení povinného očkování?
Osobně si nemyslím, že je úplně rozumné přikázat plošně očkování všem, ale dovedu si představit, že u některých povolání to povinné bude. Protože jinak nám to neumožní – třeba v oblasti sociálních zařízení – fungovat tak, abychom to nějak ustáli. Ale má to svá rizika, protože zase kdyby ti pracovníci odešli, protože je někdo nutí se očkovat, je to velký problém. Ale je to můj laický pohled, na to já nejsem odborník.

* S nedodržováním proticovidových opatření souvisí i nedůvěra ve státní instituce. Může nějak Senát přispět ke zlepšení?
Každý politik může přispět a měl by se o to snažit. Já si myslím, že jsme v oblasti obhajoby hodnot a principů docela přispěli. Pokud se mě ptáte, jestli můžeme přispět k tomu, aby lidé více dodržovali pravidla a více brali odpovědnost do svých rukou, tak samozřejmě osobním příkladem a zdůrazňováním těchto věcí. Ať už tím, že to říkáme mezi lidmi, někam to píšeme nebo přijímáme usnesení. Do jaké míry se to daří nebo nedaří, je otázkou.

* Váš život je spjat s Telčí, jak často se tam vzhledem ke své náročné funkci vracíte?
Já se tam vracím každý týden, jsem tam v sobotu a neděli. V pondělí a úterý – pokud je to jen trochu možné – se snažím být ve svém regionu, což je Jihlavsko, Telčsko, Dačicko, Slavonicko a Třešťsko. A Telč je moje láska. Když se nás s manželkou ptají, kam pojedeme na dovolenou, říkáme, že na prázdninách budeme v Telči, já budu na zahrádce, budu tam pít pivo a dívat se na krásné náměstí. Je to nádhera. Kdo v Telči zatím ještě nebyl a nesedl si tam na zahrádku a nedíval se tam na krásné náměstí, udělal ohromnou chybu, ale může to napravit. Telč je tady dlouho a ještě tady dlouho bude.

***

Na plánovaném lednovém kongresu ODS nebude Miloš Vystrčil obhajovat post místopředsedy strany. Objevují se spekulace o jeho možné prezidentské kandidatuře.

V tuto chvíli ambici kandidovat na prezidenta nemám. Ale znovu říkám, že vážná debata na úrovni koalice SPOLU k této věci ještě neproběhla.

Miloš Vystrčil se narodil 10. srpna 1960 v Dačicích a celý život žije v Telči. Po ukončení studia matematiky a fyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, nastoupil v roce 1985 jako učitel na Gymnázium Otokara Březiny v Telči. Od roku 1992 vykonával funkci zástupce ředitele. V roce 1998 byl zvolen starostou, mezi lety 2004 a 2008 pak působil jako hejtman Kraje Vysočina. Roku 2010 se stal členem Senátu Parlamentu ČR za občanské demokraty, od roku 2016 do roku 2020 byl předsedou senátorského klubu. Členem ODS je od roku 1991. Miloš Vystrčil je ženatý a má dvě dospělé dcery a 5 vnoučat. Mezi jeho zájmy patří folková a trampská hudba, přírodovědná literatura a sport.

Zveřejněno v Týdeníku FORUM 2. 12. 2021.