Mladí v Senátu

Po delší přestávce způsobené zákazem hromadných návštěv se to konečně podařilo a mohl jsem v Senátu ve čtvrtek přivítat studenty z Klvaňova gymnázia z Kyjova a v pátek potom studenty z Gymnázia Jihlava.

Přiznávám, že setkání se studenty je pro mě něco jako polití živou vodou. Je mi samozřejmě jasné, že asi ne všichni studenti jsou z návštěvy Senátu nadšeni a udrží celou dobu pozornost, ale musím říci, že mě zájem studentů se ptát a diskutovat vždy opětovně potěší.

Vidět a slyšet, jak studenti pozorně poslouchají popis projednávání zákonů ve vládě, v Poslanecké sněmovně a v Senátu, jak se ptají, proč si Poslanecká sněmovna nemůže z pozměňovacích návrhů Senátu vybrat jenom některé, jak se ptají, jaké podmínky a povinnosti má senátor a co je zejména jeho úkolem a jaká je vlastně role Senátu, je pro mě povzbuzující a inspirativní zároveň.

Příležitost podrobněji vysvětlit, že v Senátu stejně jako jinde, kde probíhá nějaký složitější proces, existuje dělba práce, že senátoři mají své role rozděleny a že není v silách žádného senátora rozumět z projednávané legislativy úplně všemu a vědět úplně o všem, je v případě osobní návštěvy Senátu unikátní a pro obě strany přínosné. Pro mě je to zároveň impuls si znovu uvědomit, že politici se někdy zbytečně a ke škodě věci chovají málo srozumitelně a že málo některé věci vysvětlují.

Nejzajímavější potom bývají debaty o svobodném jednání a rozhodování senátora, tedy, jak se senátor rozhoduje o tom, co bude nebo nebude dělat, čím se má či nemá zabývat, kde může nebo má a kde naopak nemůže nebo nemá intervenovat apod.

Zvláštní kategorií je potom debata o právu na soukromí a možnosti kontroly pracovního nasazení a plnění povinností. Názory na to bývají různé počínaje těmi, které směřují až k tomu, že by každý senátor měl mít u sebe málem čip a kameru, aby bylo pořád zřejmé, kde je, co dělá a proč to dělá až po opačný názor, že senátor je jednou zvolen a je výsostně na jeho vůli, čím se bude nebo nebude zabývat a je na voličích, aby mu to potom v dalších volbách spočítali. Pravda, jako obvykle, je někde uprostřed mezi těmito hraničními názory. Jsem přesvědčen, že politik by měl akceptovat ztrátu části svého osobního soukromí.

Jeden závěr bývá ale společný a to, že je nutné politiky a to co dělají aktivně sledovat, a potom hlavně chodit volit a odpovědně před volbou vybírat, nejlépe ty, co se již osvědčili, tedy ty, kteří o sobě informují a je za nimi vidět kus práce a nemusí jít vždy o práci ryze politickou.

Na závěr snad již jen moje poděkování tentokrát do Kyjova a do Jihlavy za návštěvy a příjemné diskuse. Děkuji učitelům, kteří návštěvu zorganizovali, neboť vykládat o tom, jak Senát funguje přímo v Senátu, má totiž úplně jinou atmosféru než o tom mluvit někde za katedrou.

A pokud někoho napadlo, že by se nejlépe ve skupině někdy rád do Senátu podíval, možné to samozřejmě je. Všechny informace jsou například na www.vystrcil.cz v části rychlá navigace.

Zveřejněno 5. 10. 2021 v Jihlavských listech.