Moderátor popisuje: Z budovy za mnou právě vycházejí na popraviště…

jihlavske-listy.cz | Rubrika: Zprávy | Autor: Pavel Bajer

Okolo čtyřicítky občanů se v úterý 3. srpna shromáždilo u smírčích kamenů v Tolstého ulici v Jihlavě. Museli si dosti přivstat, protože pietní akt začal již ve čtyři hodiny ráno.

Konkrétně si připomněli sedm popravených v totalitní mocí vykonstruovaném politickém procesu kvůli babickým vraždám.

Na dvoře Krajské věznice v Jihlavě byly popravy odsouzených k trestu smrti oběšením zahájené 3. srpna 1951 okolo čtvrté hodiny ranní. Tedy přesně před 70 lety.

Jedním z hlavních organizátorů akce byl historik a lidovecký politik Michal Stehlík, který však ze závažných rodinných důvodů na pietní akt nakonec nedorazil. Přítomným však zaslal svůj projev k této události, který byl přečten.

„Přesně před 70 lety totiž mezi 4. a 7. hodinou ranní kráčelo sedm mužů na své poslední cestě mezi celami jihlavské věznice k šibenicím,“ přiblížil.

Popravy označil za justiční vraždy, které byly projevem zločineckého charakteru tehdejšího režimu, jenž neváhal poslat na smrt i duchovní.

„Sedm jmen, sedm mužů. Většina z nich seděla v jihlavském vězení již v době, když se 2. července 1951 odehrály babické vraždy, byli objektivně bez viny, přesto jim byl komunistickým režimem přisouzen trest smrti,“ pokračoval.

Většina byla nevinná

Podle Stehlíka se někteří z nich do vězení dostali již na konci dubna 1951, jiní v květnu či červnu téhož roku.

„Rozhodně však většina neměla nic společného se samotnou střelbou v babické škole. K popravám onoho rána 1951 předcházely hektické měsíce, na jejichž konci byly jak vraždy v babické škole, tak popravy a věznění,“ vyloučil.

V souvislosti s Babicemi však byly následně vykonané ještě další čtyři popravy.

„Komunistický režim poslal na smrt v podzimním procesu kněze Jana Bulu a ve dvou následných procesech ještě Gustava Smetanu, Jaroslava Melkuse a nakonec i mladého ochrnutého Stanislava Plichtu,“ napsal historik.

Upozornil, že o výši trestů rozhodlo vedení KSČ ještě před tím, než zasedl první soud. Poté následovala vzpomínka na jednotlivé popravené.

„Z budovy za mnou právě vycházejí na popraviště…,“ zvolal jihlavský lidovecký politik Petr Piáček, který na pietním aktu zastupoval Michala Stehlíka.

Následně vyvolal jména všech sedmi popravených. Jejich osobnosti charakterizoval krátkými životopisy.

Při vyvolání každého jména byla k památníku popravených položena jedna zapálená svíce. Akce byla asi po půl hodině ukončena ranní modlitbou.

Každoroční pietní akce u památníku popravených u dnešní budovy VŠPJ se účastnilo na osmdesát lidí. Pietě předcházela mše svatá sloužená tradičně v kostele sv. Ignáce.

Na vzpomínkovou akci přišli politici města, kraje a Parlamentu ČR, zástupci Konfederace politických vězňů i akademické obce.

Promluvil náměstek primátorky Martin Laštovička, Miloš Vystrčil, předseda Senátu, Martin Hyský, zastupitel kraje, Václav Báča, rektor Vysoké školy polytechnické Jihlava, a předsedkyně Konfederace politických vězňů (KPV) Milena Blatná. S projevem vystoupila za svého otce Karla Linharta, jihlavského rodáka, mukla, který pravidelně vystupoval s projevem, i Olga Pavlíková, když přečetla jeho proslov sepsaný před třemi lety. Karel Linhart totiž na podzim loňského roku zemřel.

Jeho jméno zmínil nejen Hyský, když vyzdvihl jeho procítěné a lidské projevy, ale i předsedkyně KPV Blatná.

Odvaha a svobodná média

Miloš Vystrčil ve svém projevu poukázal na fakt, že komunisté používali dvě zbraně. „Útočili na ty, kteří nesouhlasili s tím, co oni prosazovali, říkali a plánovali, a to i tak, že vraždili nebo dlouhodobě zavírali a likvidovali i všechny ostatní politické strany, které na konci čtyřicátých let ještě fungovaly. V Jihlavě se to týkalo zejména strany lidové.“

Jak řekl, komunisté to dělali proto, aby vyvolali atmosféru strachu, která souvisí s poslušností, oddaností, i když někdy pouze předstíranou, a s povolností. Mezi námi žili lidé, kteří měli odvahu se tomu postavit. „Mám dojem, že i dnes nám někdy chybí odvaha.“

Druhou zbraní byla podle Vystrčila média. „Když se podíváte, co se psalo o případu Karel Veselý a spol. nebo o babickém procesu v době, kdy probíhaly, tak to byly lži. Byly to vykonstruované procesy a média ty lživé konstrukce podporovala. Tady opravdu sedí vyjádření generálporučíka Jiřího Fajtla: Co čin, to zločin, co slovo, to lež.“

Význam svobodných médií Vystrčil zdůraznil: „Je důležité mít svobodná média, která nepíší, co si ten, kdo vládne, přeje, ale která píší pravdu, protože když známe pravdu, je větší naděje, že budeme mít odvahu.“ V závěru všem přítomným popřál, abychom měli odvahu a svobodná média.

Myšlenka zanikne, když podlehne argumentům…

Rektor VŠPJ Václav Báča ve svém projevu zmínil dva body. Prvním je dodržování práva, nikoliv jen zákonů, a druhým je věc dostupných informací.

„Problém demagogie, ideologie, propagandy, která byla tvarována médii… v současné době máme širokou možnost získávat informace, sami je můžeme vyhodnocovat, diskutovat.“

Jak prohlásil, ke svobodě a odvaze patří tuto svobodu hájit. Nejen že mohu říkat, co si myslím, ale také hájit svobodnou možnost říkat to někomu jinému.

„Poté se bavit na úrovni diskuzí o tom, který z těch názorů je správný… díky svobodě je třeba úcty k druhému, úcty k jeho názoru a diskutovat s ním, a ne potlačovat brutalitou, ale diskuzí. Myšlenka zanikne ne tím, že zabiji jejího nositele, ale zanikne tehdy, když podlehne argumentům jiné myšlenky, která se ukáže pravdě silnější. Bohužel před 70 lety toto neplatilo. A trošku se obávám, aby to platilo i v současnosti.“

Nedoručili dopisy psané před popravou…

Milena Blatná, předsedkyně KPV ČR, označila popravy 3. srpna 1951 jako hromadnou justiční vraždu. „I pro pamětníky je nepochopitelné, že ta zvěrstva se mohla stát v civilizované zemi.“

Navázala pak na myšlenku Martina Laštovičky, který hovořil o tom, že se komunisté báli duší obětí. „Svědčí o tom nedoručené dopisy napsané před popravou, které se stále nacházejí v archivech. Svědčí o tom i urny s ostatky, které se nikdy nedostaly k pozůstalým.“

Jak zmínila, až po více než půlstoletí byly například ostatky 26 lidí pochované do společného hrobu v roce 1951 v Brně vydány rodinám.

Pietní akce, kterou moderoval Petr Palovčík, byla zakončena státní hymnou.

Odkaz na článek.