Moje vzpomínka na Františka Dohnala? Uznání a respekt

Oba jsme se narodili v roce 1960, naši dědové byli bratři o čemž jsme dlouho ani jeden nevěděli, oba jsme vystudovali obory, ve kterých matematika a fyzika hrají dominantní roli, oba jsme starostovali i hejtmanovali. František se potom stal navíc prezidentem (NKÚ) a dodnes si nejsem jistý, zda ho to nezabilo.

Pracovat s Františkem Dohnalem a obstát vždy vyžadovalo stoprocentní připravenost a nasazení. Byl přísný na sebe i na ostatní. I když mluvil spatra, neplácal nikdy páté přes deváté. Přemýšlel vždy na několik tahů či vět dopředu. Při jeho nepřipravených vystoupeních se to například dalo dobře vysledovat ze změn výrazu jeho obličeje, neboť se zpravidla začal usmívat již několik vteřin před tím, než pronesl vtipnou glosu či poznámku.

Snad mi František odpustí, když si dovolím alespoň velmi krátce a nedokonale charakterizovat naši zejména krajskou spolupráci, kdy jsme si v součtu celkem asi po dobu 5 let navzájem „hejtmanovali“, několika slovy a s nimi spojenými útržkovitými vzpomínkami.

Respekt

Když se před 18 lety Kraj Vysočina, tehdy ještě pojmenovaný jako Jihlavský kraj, začal vznikat a stavět na nohy byl František Dohnal jeho prvním hejtmanem. Byl jsem tehdy první hejtmanův náměstek, a tak jsme společně trávili desítky hodin. Bylo to období hektické a zároveň krásné. S naší pomocí a za naší přítomnosti jsme mohli na zelené louce nastavovat způsoby fungování a zavádět systémy, struktury a zvyklosti, které se v principech prakticky beze změny v Kraji Vysočina aplikují a používají dodnes. Namátkou lze například zmínit Fond Vysočiny, velmi otevřený způsob sestavování krajského rozpočtu nebo úzkou spolupráci a setkávání s obcemi. Je toho ale mnohem, mnohem více. Při všech těchto věcech byly zkušenosti Františka Dohnala z jeho dob starostování Jihlavy nebo řízení Svazu měst a obcí velkým přínosem, a přestože jsme se občas v diskusi střetávali, chovali jsme k sobě respekt a posléze i důvěru.

Naprosto nezastupitelnou a nesmírně pozitivní roli, o které se málo ví, sehrál František Dohnal v době vyjednávání o daňových příjmech krajů. Hejtman František Dohnal měl jako místopředseda Asociace krajů České republiky zásadní podíl na pro kraje úspěšné licitaci se státem o celkové výši příjmů pro kraje a zároveň i na vyjednání velmi slušného podílu z těchto příjmů následně směřovaného do Kraje Vysočina.

Za všemi těmito úspěchy je kromě tvrdé přípravy, nasazení, zkušeností, vyjednávacích schopností také přirozená autorita a respekt, kterých František Dohnal díky svým schopnostem, vlastnostem a zkušenostem i u svých kolegů hejtmanů a dalších politiků požíval.

Palice dubová

Jak jsem již naznačil, s Františkem Dohnalem jsme často velmi houževnatě, někdy až neúprosně diskutovali. Byly to úporné diskuse plné argumentů jak věcných tak i ideových a lidských. Pro mě to byla další škola, jsem za ni vděčný a dodnes z ní čerpám. Pravdivými a důvodnými argumenty se František přesvědčit nechal.

Kdy ale ustupoval velmi nerad, byly případy, kdy jsme například všichni věděli, že s nemocnicemi nám stát převedl i několik set milionů kumulované ztráty a najednou se k tomu nechtěl znát. Tady byl František neústupný a vlastně jsme se se státem na plném vyrovnání nikdy nedohodli. I když se nakonec podařilo alespoň domluvit částečnou kompenzaci, František na rozdíl od jiných méně bojovných spokojen nebyl.

Obdobně tak tomu bylo ve všech případech, kdy byl František přesvědčen, že je v právu a že je pravda na jeho straně. Jsou lidé, kteří nakonec nad tím, že je někdo neprávem pomluví, osočí nebo třeba jenom nesplní, co slíbil, mávnou rukou. Třeba jenom proto, aby měli klid. Nebo to dělají v duchu filosofie, že vlastně přece o nic nejde. Když na sebe nechám nyní naházet trochu špíny a nebudu se bránit, nebo nebudu trvat na splnění slibu, tak oni mi to třeba v budoucnu přičtou k dobru nebo mě nechají v jiných věcech na pokoji.

Takový František nikdy nebyl. Ve věcech pravdy a práva byl palice dubová. Když byl přesvědčen, že má pravdu a že je v právu, neustoupil, bez ohledu na to, co bude nebo může následovat.

Sloní paměť

Jednou si tak vzpomínám, že jsme se s hejtmanem Františkem Dohnalem zúčastnili setkání se zástupci vedení škol, které jsou zřizovány Krajem Vysočina. Do sálu, ve kterém bylo více než 100 lidí, jsme přišli na poslední chvíli. Myslel jsem si, že spíše poslouchat. Tehdejší vedoucí odboru školství Zdeněk Ludvík měl opravdu pečlivě připravené několikastránkové vystoupení k situaci ve školství, financování, podpoře různých oborů, naplněnosti škol apod.

Posadili jsme se a mezitím, co Zdeněk Ludvík krátce všechny ředitelky a ředitele vítal a představoval přítomné hosty, si František Dohnal napsané vystoupení Zdeňka Ludvíka půjčil, listoval v něm a očima si ho maximálně několik málo minut projížděl. Zdeněk Ludvík následně s vítacím úvodním vystoupením skončil a spíše ze zdvořilosti se optal, zda pan hejtman či někdo další nechce krátce na úvod vystoupit.

Hejtman František Dohnal okamžitě pozitivně reagoval, chopil se mikrofonu a asi ve dvacetiminutovém projevu spatra pohovořil o školství na Vysočině a jeho problémech. Reakcí byl nefalšovaný obdivný a bouřlivý potlesk přítomných ředitelek a ředitelů, ze kterého bylo cítit, jak jsou nadšení z toho, jak hejtman problematiku školství skvěle ovládá.

Já jsem se mezitím díval na Zdeňka Ludvíka, který měl hlavu v dlaních, neboť hejtman právě totálně vytěžil obsah jeho pečlivě připraveného vystoupení a vlastně Zdeněk Ludvík by jeho čtením již jenom opakoval hejtmanova slova.

František Dohnal měl sloní paměť a velkou schopnost rychločtení a improvizace a často vše úspěšně využíval.

Vizionář

Že internet a k jeho šíření potřebná infrastruktura budou jednou hýbat Českou republikou, bylo Františku Dohnalovi jasné mnohem dříve než většině z nás ostatních. Na tom, že by kraj měl vlastnit svoji k šíření internetu potřebnou infrastrukturu a podporovat elektronizaci jsme se nakonec shodli velmi rychle a dodnes z toho Vysočina významným způsobem profituje. Rozhodnutí, že materiály na jednání krajské rady a krajského zastupitelstva budou včetně podkladů veřejně přístupné na internetu, předběhlo dobu dobře o 10 let a všichni jsme to brali jako samozřejmost a nepotřebovali jsme k tomu žádný zákon, stačil osvícený hejtman. O Fondu Vysočiny jsme se dlouze přeli, ale nakonec i tam jsme našli shodu a předběhli jsme tak v přípravě na čerpání evropských fondů ostatní kraje minimálně o jednu koňskou délku.

František Dohnal byl zejména v oblasti elektronizace vizionář a my v Kraji Vysočina dodnes na základech za jeho hejtmanování položených stavíme.

Velké srdce

Nakonec vzpomínka nejniternější. František Dohnal měl velké srdce, jeho velkou část zaujímala Vysočina nebo možná přesněji veřejná práce s lidmi a pro lidi. Byl schopen velkorysostí i malicherností. Byl člověkem vzácným, nesmírně vzdělaným, společenským a někdy zároveň také osamoceným. Byl člověkem statečným, zarputilým a zároveň dobrosrdečným. Měl osobitý smysl pro humor. Jeho památné věty „Nikdo Vám toho tolik nedá, jako já Vám mohu slíbit.“ nebo „Bude se šetřit, ať to stojí, co to stojí.“, používám s oblibou dodnes.

Nikdy jsme se nestali důvěrnými přáteli, tykat jsme si začali asi po třech letech úzké krajské spolupráce. Pokud se však nyní ohlédnu ve svém profesním životě zpět, musím říci, že zejména jako hejtman odvedl František Dohnal pro Vysočinu a její obyvatele nesmírné množství užitečné práce. Má a bude mít moje uznání a respekt. Zaslouží si je jako málokdo.

Zveřejněno v úterním vydání Jihlavských listů – 7. 8. 2018