
Vedení Senátu poprvé jednalo s novým vedením Poslanecké sněmovny
25. 11. 2025
Zákon o jednacím řádu Senátu
26. 11. 2025Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje Evropský fond konkurenceschopnosti (ECF), včetně zvláštního programu pro obranný výzkum a inovační činnost, a kterým se zrušují nařízení (EU) 2021/522, (EU) 2021/694, (EU) 2021/697, (EU) 2021/783 a ustanovení nařízení (EU) 2021/696, (EU) 2023/588 a o změně nařízení (EU) [EDIP] (Tisk EU č. N 075/15)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
čas 12:07:02 – 12:12:50:
Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, v tomhle okamžiku při projednávání tohoto bodu řeknu jednu obecnou poznámku, kde vlastně souhlasím s tím, co tady zaznělo, že bychom opravdu o tom, jak budeme dál v Evropské unii postupovat, jsme měli vést hlubokou debatu. My jsme teď byli na zahraniční cestě ve Vietnamu. Jedna ze základních věcí, která tam byla s námi diskutována je, že Vietnam by velmi byl rád, pokud by Evropská unie schválila smlouvu o ochraně investic mezi Evropskou unií a Vietnamem. Ta smlouva není schválená, protože některé členské země ji ještě neratifikovaly, a pokud ji neratifikují úplně všechny, nemůže být schválena. My jsme ji už ratifikovali. Čeká se třeba na jednu zemi, které to nepřipadá výhodné, aby se tak stalo nebo to tam příliš dlouho trvá, a tím pádem ten obchod mezi Vietnamem a Evropskou unií je zabrzděn a je obtížnější.
Na druhé straně je to tak, že díky tomu, že to takhle je, není možné kteroukoliv zemi přehlasovat. A to je věc, se kterou my se pořád dokola potkáváme. Chceme zvyšovat svoji konkurenceschopnost, svoji flexibilitu a zároveň chceme, aby se vším souhlasily všechny státy. A to nejde. Jestliže chceme jednotný kapitálový trh, není možné, aby si každý stát vytvářel svůj vlastní kapitálový trh, se svými pravidly. Jestliže chceme jednotný postup při určování pravidel pro podnikání, nemůžeme chtít, aby každá země v Evropské unii měla jiná pravidla pro to, aby někdo tam mohl začít podnikat. A těch věcí jsou desítky. Všichni ekonomové, ne já, se shodují na tom, že to je jeden ze zásadních důvodů snižování konkurenceschopnosti Evropské unie, že to je jeden ze základních důvodů, proč nás předstihují i takové země, jako jsou Spojené státy americké, Čínská lidová republika, celá jihovýchodní Asie atd. Tak to prostě je. A my máme jenom dvě možnosti. Buď budeme trvat na tom, že všechno v rámci Evropské unie budou schvalovat všechny země, a když jedna nebude souhlasit, potom to nebude a bude to hrozně pomalé a budeme dál méně a méně konkurenceschopní, protože to tak dneska vypadá, nebo se stane to, že některé věci nebudou muset být schváleny všemi. A protože tohle se nedaří a pořád stojíme na místě, vzniká tady nějaký další vedlejší mechanismus, jak dosáhnout aspoň v některých věcech nějaké shody a nějakých velkých investic, například obrana, bezpečnost. Nějaká velká vývojová centra a podobně.
Vzniká fond, o kterém se bavíme, a kde bychom měli být velmi opatrní, aby náhodou někdo nevzal ty peníze a my jsme na to neměli žádný vliv. To je zase to samé. Jestliže nechceme, aby Evropská unie svým rozhodnutím, na kterém my se podílíme nějak, nemohla dát nějaký velký balík peněz na to, aby tady vzniklo vlastní evropské datové centrum nebo vlastní centrum, které rozvíjí evropskou umělou inteligenci, potom nemůžeme chtít, aby měla peníze v nějakém fondu, o kterém si potom ona rozhodne. Jestli to všichni budeme chtít schválit, tak to zase nebude v Evropě a bude to úplně někde jinde. Tohle je věc, která je před námi. Já neříkám, co je správně a co není správně, jenom upozorňuji, jaké důsledky má trvání na tom, že všechno musí být odsouhlaseno všemi. To neznamená, že říkám, že o všem se má rozhodovat většinově. A to je problém, který mimochodem tady v rámci tohoto fondu a obav o tom, zda ho někdo nebude využívat pro sebe, řešíme. Nemyslím si, že dneska v té debatě můžeme někam dál pokročit, ale myslím si, že to bude jeden z velkých úkolů současné Evropy z hlediska její obranyschopnosti, z hlediska její konkurenceschopnosti, zda připustí, že v některém případě se bude rozhodovat jinak než tak, že s tím musí souhlasit všichni. Tak to prostě je. Já si myslím, že bychom měli mít odvahu tu debatu otevírat a měli bychom mít odvahu i říkat, že v některých případech tomu tak nebude, že budou muset souhlasit všichni, že to prostě bude tak, že to ta většina rozhodne, nevím jaká, a že to rozhodne. Jestli tuto odvahu nenajdeme, budeme pořád méně a méně konkurenceschopní, méně a méně obranyschopní, méně a méně schopní někomu nějak intenzivně pomoci, méně a méně investičně schopní z hlediska budování nějakých rozvojových projektů v Africe a někde jinde, prostě takto bude. Akorát budeme více samostatní, tak si to rozmysleme. Děkuji.





