
V Senátu se setkali současní i emeritní členové senátorského sboru, bývalí předsedové obdrželi Symbolické klíče k horní komoře
26. 5. 2026
Návrh Senátu na propůjčení nebo udělení státních vyznamenání
27. 5. 2026(Tisk EU č. N 178/15)
Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno!
Vážený pane ministře, vážený pane předsedající, prostřednictvím vás děkuji panu předsedovi našeho Výboru pro obranu a bezpečnost a zahraniční vztahy Pavlu Fischerovi za jeho vystoupení, byť on většinou mluví docela monotónním hlasem, tak to, co říkal, já považuji za nesmírně důležité. A ty otázky, které položil, včetně důvodů, kterými zdůvodnil, proč je klade, jsou dle mého přesvědčení naprosto zásadní pro budoucnost České republiky. A možná i budoucnost Evropy. Já k tomu dodám jen pár věcí, které také s tím tématem souvisí.
My se dnes bavíme o nařízení Evropské unie, které tím pádem, že to je nařízení, tak je platné pro všechny. A my jsme povinni plnit povinnosti, které z něho vyplývají. Na druhé straně je to tak a několikrát to tady zaznělo, že obrana země je v kompetenci dané země. To znamená, přímo to, co budeme dělat pro svoji obranu, pro svoje bezpečí, je naším rozhodnutím. A před námi tady jsou neřešené problémy. Některé byly zmíněny. Já přidám tři nebo čtyři další. Je na nás, jestli dokážeme s některými dalšími zeměmi realizovat v rámci posilování naší obranyschopnosti a obrany celé Evropy společné nákupy. Je to na nás. Nemůže nám to nikdo nařídit. A to, že bychom měli bránit zejména východní část Evropské unie a lépe ji vybavit, je zřejmé. Velmi bych za sebe uvítal aktivitu například České republiky, ministra obrany či premiéra, abychom se v tomto více angažovali. Protože Evropa jako celek je součástí v naprosté většině NATO. A ten evropský obranný pilíř by mělo být naším zájmem posilovat.
Druhá věc, která s tím velmi úzce souviset, je schopnost naší armády vykonávat svoji roli. To znamená posilovat svoji akceschopnost. Tady je další zásadní problém, který souvisí právě s tím obrovským rozvojem v oblasti obranných prostředků, zejména dronů. Podle zpráv, které já mám od členů armády a vlastně i od firem, které například drony vyrábějí, tak my tady se dostáváme do jednoho základního problému. V podstatě naše armádní složky, naše armáda neumí objednat dron, který bude moderní za dva roky. Protože ona umí objednat jenom dron, který je moderní dnes, který bude potom dodán za dva roky po té objednávce. A ten dron bude zastaralý. A jediná možnost, jak to udělat, je, že si objednáte něco, co přesně nevíte, jaké bude mít parametry. A budete to specifikovat tak, že řeknete, že chcete ty nejlepší parametry, které v daném okamžiku bude ta firma schopná poskytnout. A my toho nejsme schopni, protože se pořád bojíme, co by se potom dělo. A výsledkem je, že přijímáme jako své obranné vybavení věci, například mám na mysli ty drony, které už jsou zastaralé, které už jsou dneska překonány. Už existují další nové a moderní generace. A to buď budeme řešit, nebo to řešit nebudeme. Když to řešit nebudeme, tak vlastně nemůžeme mít moderní armádu, protože ji neumíme vybavit moderními zbraněmi a moderními nástrojem. Protože ty, které my umíme objednat, v okamžiku dodání moderní prostě nebudou. A to je druhý problém, kde bych se také rád zeptal pana ministra obrany, jestli to nějak řeší a jestli to řešení se někam posunulo? Protože to je zásadně důležité.
Pak tady byla debata o startupech. Jestlipak víte, kolik startupů v Evropě je v prvních 50 nejlepších startupech na světě? V Evropě, ne v Česku. V Evropě. 4. Z 50 nejvýznamnějších, nejvýkonnějších a nejúspěšnějších startupů máme v Evropě 4. Víte, jaký je důvod? Důvod je jednoduchý, my nemáme společný kapitálový trh. My nemáme společný finanční trh. A investovat do startupů je pro nadnárodní společnosti v případě Evropy velmi obtížné a komplikované. Protože pokud ta akciová společnost bude mít své pobočky v různých zemích, tak všude mají ty jednotlivé pobočky různá pravidla. A buď na tom budeme pracovat a budeme budovat a podporovat silnou Evropu, anebo nebudeme. A pak nebudeme konkurenceschopní. Protože odmítáme některé společné projekty, jako je třeba 28. režim, protože se bojíme, že potom by se stalo, že o některých rozhodnutích nebudeme rozhodovat sami, ale budeme o nich rozhodovat společně s ostatními na základě domluvy. A máme jenom dvě možnosti. Buď tady budou ty 4 startupy z 50, anebo jich tady bude víc, ale potom se budeme muset domlouvat a společně vytvářet silnou Evropu. A možné to je, ale musíme mít tu odvahu a tu vůli. A tím vlastně už skončím. Je to hodně o odvaze.
Pan vicepremiér tady, já mu za to děkuji, mluvil o odvaze říkat, že bychom neměli zanedbávat a měli bychom trvat na jaderné energii a rozvoji jaderné energetiku jako jednom ze zdrojů energie. A tam já nebudu upírat panu vicepremiérovi, že prokázal odvahu, pokud o tom mluvil před dávným časem například v Evropě. Na druhé straně v jiných případech mi ta odvaha chybí. Týká se finančního trhu, týká se 28. režimu, týká se společných zakázek a dalších věcí. A přiznávám, že když jsem si promýšlel, co řeknu, tak jsem si vlastně uvědomil, jestli se to také netýká odvahy některých členů vlády přijít do Senátu? Někteří tady ještě nebyli. Tak bych byl rád, kdyby taky někdy sebrali odvahu a přišli.
Jenom poznámka k tomu, co tady zaznělo. Jsem úplně v šoku, já jinak, jako předseda Senátu, než tak, že bych dlouhodobě připravoval podnikatele, kteří jedou se mnou, nejezdím. Jestli se to tak nedělo u vás, zatím, tak mě to úplně fascinuje. Když jezdíme na cesty s podnikateli, jako předseda Senátu, přesně, jak vy jste říkal, to probíhá. To znamená, úplně jsem fascinován tím, že zatím to tak u vás nebylo, že to tam musíte nastavovat.






