Praha, 19. schůze Senát
Informace vlády České republiky o pozicích vlády na jednání Evropské Rady, která se koná ve dnech 20. – 21. března 2014 (Tisk č. 250)
čas 10:44:53 – 10:50:38:
Vážený pane premiére, vážený pane předsedo, dámy a pánové, já chci poděkovat panu premiérovi za zprávu a názory, které nám tady přednesl, a zároveň si dovolím navázat volně na to, co tady říkal pan senátor Štětina, ale zpočátku budu mluvit spíše o věcech, které se přímo Ukrajiny netýkají.
Když se podívám na poslední historii Evropské unie, tak si myslím, že už tam je cítit, že nám chybí odvaha a sebevědomí. Vysvětlím, proč si to myslím. Když se podíváme na schválenou Lisabonskou strategii, která byla schválena v roce 2000, která mimochodem byla založena na znalostech a na prosazování znalostí, inovací, budování konkurenceschopnosti, tak to nakonec dopadlo tak, že jsme do roku 2010 nevybudovali nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější ekonomický celek na světě, ale ta strategie zkrachovala, musela být reformována a následně nahrazena Strategií 2020, což je strategie, která podporuje udržitelný inteligentní růst, podporující začlenění. A když se podíváme nyní na to, jak ta strategie 2020 je naplňována, tak ten osud je velmi podobný tomu, co se dělo v případě realizace Lisabonské strategie.
A já si myslím, že to je proto, že nemáme odvahu si přiznat chybu. Nemáme odvahu si přiznat, že ta evropská politika hospodářské a sociální soudržnosti zkrátka nefunguje. Kdyby fungovala, tak by nebylo možné, že ve Švédsku a ve Finsku by všechno bylo bezvadné, jak tady o tom mluvila např. paní místopředsedkyně Gajdůšková, a zároveň Španělsko, Portugalsko a Řecko by nemohly krachovat.
Tady prostě něco nefunguje, a dokonce když si přečtete sdělení Evropské unie, tak to, co nefunguje, je tam popsáno. Ale to, co chybí, je potom to odvážné rozhodnutí. Evropská komise, evropští komisaři, přestože čtou, že to nefunguje, že tento způsob přidělování dotací, tento způsob snahy, vyrovnávat disparity, vede ještě k větším disparitám, ještě k větším rozdílům, tak pokračuje ve stejném stylu dál a dál, močálem černým kolem bílých skal.
Myslím si, že není jiná možnost, než že si řekneme pravdu, že takhle to dál nejde, a my jako Česká republika si myslím, že v tomto okamžiku k tomu máme co říci, protože bychom měli mít odvahu, protože některé věci, které chce Evropská unie realizovat, dobře známe, a víme, že nefungují a máme navíc ještě historickou zkušenost. a pokud tady dneska pan premiér mluvil o tom, že je potřeba se zároveň s ochranou klimatu bavit i o konkurenceschopnosti, tak to poslouchám velmi rád a prosím, abychom v tomto případě opravdu maximálně zdůrazňovali, že není možné chránit klima, a zároveň se nedívat, co dělají další mimoevropské největší ekonomické celky, a že uspoření 10 % emisí evropských skleníkových plynů v rámci Evropské unie zároveň povede k několikanásobnému nárůstu emisí např. v čínské aglomeraci nebo aglomeraci Spojených států amerických.
Pokud se na toto nebudeme dívat a budeme jenom se snažit sami šetřit, sami se chovat, řekněme, hyperkorektně, tak na to jedině doplatíme. A já bych velmi prosil, aby v tomto tato vláda konzistentně navázala jak na vládu Rusnokovu, tak na vládu Nečasovu, a snažila se maximálně hájit konkurenceschopnost způsobem, o kterém jsem mluvil, řekněme v rámci celosvětového měřítka.
A druhá věc, která s tím souvisí, že vlastně ta hyperkorektnost a pořád opakování chyb se dle mého názoru dneska přenáší i do vyjádření k Ukrajině. Protože pokud zase budeme jen obšlapovat kolem toho, co se děje, tak se nám to vrátí stejně, jako se nám to vrací dneska v nulové nebo velmi nízkém ekonomickém růstu Evropské unie, ke zvyšování nekonkurenceschopnosti. Ale tohle už nebude o snižování konkurenceschopnosti. Tady už to bude o postupné ztrátě svobody.
Takže já prosím tuto vládu, abychom našli odvahu, abychom našli sílu si přiznat chyby, abychom některé věci říkali více nahlas a srozumitelněji, než je tomu doposud. Já vím, že to je těžké, že to není v evropském prostoru v poslední době zvykem, ale pokud chceme si zachovat tu svobodu a hospodářskou úroveň, kterou dneska máme, tak dle mého názoru nám nic jiného nezbývá. Děkuji za pozornost.